Jan Schinko se v dalším díle Drbny historičky věnuje Krajinské ulici, která prošla od 19. století velkými změnami. Například tu stávala Pražská brána, kterou ovšem město nechalo zbourat v roce 1867. Málokdo také ví, že někdejší dělostřeleckou školu v Krajinské navštěvoval svého času vynálezce lodního šroubu Josef Ressl.
Na pohlednici z let kolem roku 1910 je v záběru Krajinská od Hradební směrem k náměstí. Možná byla právě siesta nebo neděle, protože normálně na hlavní obchodní tepně města, které mělo v roce 1910 přesně 44 538 obyvatel (bez Čtyř Dvorů 2 557 obyv., Suchého Vrbného 4 438 obyv., Mladého 1 232 obyv. atd.), asi takový poklid nebyl. Krajinská je nejdelší ulice vycházející z náměstí.
Do roku 1867 stála přibližně v místech jako fotograf tohoto snímku goticko renesanční Pražská brána. Radnice ji nechala zbořit s chatrným odůvodněním, že překáží. Na přelomu 19. a 20. století zase překáželo v Krajinské podloubí, ale v tomto případě nepřekáželo radnici, ale Řemeslnické živnostenské Besedě. Navrhovala podloubí odstranit, čímž by vznikla široká třída a lépe by se obchodovalo. Beseda si dokonce stěžovala (marně) u zemského úřadu, že radnice to nechce povolit.
Po levé straně Krajinské směrem k náměstí lze podloubím když prší dojít v suchu až k Broukárně. Není to však na délku ani jeden km (v Bernu mají podloubí 6 km a jsou proto v UNESCO). Vlevo na prvním domě je na portálu uveden Ferdinand Herrmann, papírnictví, výroba sáčků a sody. Ferdinand a Karolina Herrmannovi koupili dům s várečným právem dle trhové smlouvy ze dne 29. července 1913 od Budějovické spořitelny za 115 000 K. V domě měli věcné břemeno – berní referát.
V letech 1864 až 1913 sídlila totiž v domě německá městská spořitelna (český spořící ústav na rohu náměstí měl název Záložna). Ve dnech 6. až 8. prosince 1913 se spořitelna přestěhovala do své nové budovy na rohu Krajinské a Hroznové. Do volných prostor se hned nastěhoval berňák. C. k. erár si v předstihu dle nájemní smlouvy ze dne 27. února 1913 najal pro berní referát 1. a 2. poschodí od Budějovické spořitelny na dobu 6 roků od 1. února 1914 do 31. ledna 1920 za roční nájemné 4 400 K. To se ještě nevědělo, že bude „Sarajevo“ a válka.
Berňák u Herrmannů zůstal i v období 1. republiky. Rodina Herrmannů v domě také dále bydlela. Současně bydlela v domě rodina berního zřízence Jana Tibitanzla. Papírnictví bylo v levé části domu i za socialismu. Znárodněný podnik se jmenoval Narpa. Později to bylo první papírnictví ve městě, kde byla zřízena samoobsluha. Bylo zrušeno až v nové době 11. května 1992.
Vpravo v přízemí měl za první republiky známou medicinální drogerii Karel Prokop. Prodával také fotopotřeby, gumové a hygienické zboží, desinfekční prostředky, minerálky, vína, barvy, laky, štětce, fermeže, benzin a oleje. Specialitou byly Prokopova jitrocelová šťáva, Prokopův zubní prášek Hydrol a Prokopova výtečná voda na vlasy. V Krajinské byly ještě další tři drogerie, což je dost velká koncentrace drogerií, na náměstí a v Kanovnické další.
V místech Herrmannova domu (to byl původně dům purkmistra Klavíka z roku 1835) stával do roku 1786 špitál a kostel sv. Václava. V objektech špitálu potom sídlila dělostřelecká posádka, kde dělostřeleckou školu navštěvoval v letech 1806 až 1808 Josef Ressl, později vynalezl lodní šroub. U dělostřelectva sloužil jako puškař Josef Wunderlich z Karlových Varů, který se po službě ve městě oženil. Bydlel v České ulici, kde provozoval jehlářskou živnost a hlavně sestrojil dobrý funkční secí stroj v roce 1774. Objekt špitálu a dělostřelecké posádky koupil roku 1792 Filip Wunderlich, pravděpodobně vnuk vynálezce Josefa Wunderlicha.
Je to trochu propletené, ale Budějce na vynálezce Ressla a Wunderlicha trochu zapomněli. (Moderní Wunderlichův secí stroj se zachoval jen v jednom exempláři.)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
