Horký podzim 1938 v jihočeském pohraničí – 4. část

V Českém Krumlově došlo k první demonstraci již 4. září 1938, o čtyři dny později se zde čtyři tisíce demonstrantů střetly s českými policisty a několik jich zranily. Po Hitlerově řeči došlo k dalším potyčkám, během kterých byli tři policisté těžce a čtyři lehce zraněni. Zatčeno je 25 osob, u kterých jsou nalezeny dýky, pistole a obušky. Večer 13. září 1938 je tak nad celým krumlovským okresem vyhlášeno stanné právo.

Po nevydařeném puči prchají 14. září 1938 z ČSR Konrad Henlein, K. H. Frank a další funkcionáří SdP včetně Hanse Westena z Českých Budějovic. Henlein v Německu prohlásí, že jediným řešením sudetoněmecké otázky je připojení českého pohraničí k Německu. Ve stejný den je vyhlášena pohotovost SOS a sosáci opět, stejně jako v květnu, nastupují na bojová stanoviště na hranicích. Prapor SOS České Budějovice má v září 1938 ve stavu 1105 mužů: 140 četníků, 55 státních policistů, 220 financů, 519 vojenských posil a 171 aktivních vojáků (stav k 24. září 1938). Prapor má hájit státní hranici od Stožce na západě po Vyšné u Nových Hradů na východě. Velitelem praporu je bývalý legionář podplukovník Quido Matoušek. V Německu vzniká 17. září 1938 Sudetoněmecký Freikorps. Jednoznačně teroristická organizace, která má za úkol přepadat české pohraničí, vyvolávat nepokoje a šířit strach. Do konce září je v řadách Freikorpsu již 40 tisíc uprchlých henleinovců. Cvičeni a vyzbrojováni jsou německými vojáky.

K prvním přepadům Freikorpsu začíná docházet 19. září 1938. Henleinovci museli prodělat alespoň základní dvoudenní výcvik, kdy je němečtí vojáci naučili zacházet se zbraněmi a granáty. Toho dne je přepadeno například 16. družstvo SOS Český Heršlák. Sosáci zaujali bojové stanoviště v okopech u drážního domku, 700 metrů od státní hranice. Jakmile první henleinovec padne mrtev k zemi, všichni ostatní prchají zpět za hranici. K přestřelkám zde ale dochází i nadále a Freikorps ostřeluje SOS z německého území. Spoléhá na to, že české jednotky mají zákaz střílet na německé území, aby Hitler nemohl říct, že čeští vojáci napadli území Říše. Během další přestřelky je těžce zraněn dozorce finanční stráže Ladislav Krch. Velitel družstva dává rozkaz k palbě na pozice Freikorpsu na německém území, aby mohl být Krch dopraven do nemocnice.

Na tajné poradě Freikorpsu je za nebezpečného Čecha označen vrchní strážmistr četnictva Jan Trněný. Henleinovci se rozhodnou ho zavraždit, mají zjištěno, že večer 19. září 1938 bude na motocyklu rozvážet rozkazy a další materiál mezi jednotlivá družstva SOS. Netuší ale, že si ten den Trněný vyměnil službu s velitelem četnické stanice v Rychnůvku vrchním strážmistrem Antonínem Měsíčkem, který je paradoxně v kraji oblíben i mezi německým obyvatelstvem. Měsíček je sice v Kaplických Chalupách varován, že prý má být přepaden, ale nebezpečí nedbá a pokračuje ve své zpáteční cestě do Rychnůvku. V lesní zatáčce u Multerbských Chalup už na něj čeká 8 příslušníků Freikorpsu. Jakmile se v noční tmě objeví světlo reflektoru Měsíčkova motocyklu, henleinovci spouštějí palbu. Měsíček je ale zasažen především střepinami granátu, který po něm vrhl henleinovec Franz Bayer. Střelba vyvolá poplach u družstev SOS v okolí a ta vystřelují signální rakety. Toho se nacisté zaleknou a urychleně prchají zpět za hranici. Těžce zraněný Měsíček se ještě dokáže doplazit do nedalekého domku, odkud je převezen do nemocnice v Českém Krumlově, kde druhý den umírá. Franzi Bayerovi je od NSDAP za Měsíčkovu smrt vyplacena odměna 200 říšských marek.

O situaci v Rychnůvku po Měsíčkově smrti po letech vzpomínal dozorce finanční stráže Karel Křiženecký: „Smrt Antonína Měsíčka nás zdrtila, ale neochromila. Když přišla v noci 27. září řada na nás, šli jsme do toho ostře. Ti syčáci však na nás byli dobře připraveni. Museli vědět, že o půlnoci střídáme stráže a v tu chvíli nás měli více venku. Nastupoval jsem právě službu. Jdu ke kolegovi Kándlovi na cestu ke hranici, najednou záblesk a výbuch! Ruční granát... Praštil jsem sebou o zem. Ještě vidím, jak klesá kolega. Byl však díky bohu jen zasažen střepinou do lýtka. On zalehl, já stačil rychle vběhnout do budovy oddělení. Byla na náměstíčku s balkonem, poblíž byla četnická stanice. Náš velitel mi nařídil, abych z balkonu raketami osvětloval prostor boje. To už naši kluci házeli ruční granáty. Na obou stranách zarachotily kulomety a nastala zuřivá přestřelka. Henleinovci se valili okolo fary a kostela přes zahradu. Bylo jich hodně, ale naši hoši stříleli o sto šest a útok jsme nakonec odrazili. Henleinovci museli mít ztráty, protože na několika místech, odkud útočili, jsme našli krev. Potom byl až do ústupu z hranice klid.“

I mezi příslušníky SOS, kteří byli německé národnosti (byli do SOS zařazeni kvůli nedostatku Čechů v pohraničí) se našlo několik zrádců. Dozorce finanční stráže Friedrich Walter měl 20. září 1938 dovést několik vojáků jako posilu k družstvu SOS v Pohoří na Šumavě. Cestou se je pokusil zavléct na německé území, kde měli být zajati, ale vojáci lest prohlédli a Walter musel uprchnout. Později vedl útok Freikorpsu proti celnici v Šejbech u Nových Hradů. Během útoku byl zastřelen a následně se zbytek Freikorpsu dal na útěk.