Povodně 2002: Sokolský ostrov a Dlouhá louka nebyly vidět, bylo to jedno jezero. Skoro jako v třetihorách

Na podzim roku 2002 se začala znovu stavět nábřežní zeď na pravém břehu Malše u hradební věže Železné panny a Gutwirthova dvojdomku stržená dne 8. srpna 2002 při první povodni na Malši. Zeď se zábradlím se zřítila odpoledne. Při druhé povodňové vlně dne 13. srpna 2002 voda podemlela celý břeh a prokousávala se ke Gutwirthům. Stávající břehy ve městě se vyzdívaly v rámci regulace řek po roce 1930, přesněji nábřežní zeď před blokem Savoye v roce 1931.

Kolem Savoye se jistě počítalo s ulicí a provozem automobilů, pročež byla zeď kvalitní, na rozdíl u cesty pro pěší kolem Železné panny. Anebo byly u mostu ve zdivu praskliny a voda je roztrhala. Malše se vylila z břehů ráno 8. srpna. Hladina kulminovala kolem poledne. Sahala téměř na most v Biskupské, chybělo asi 10 centimetrů a voda by se do mostu opřela. Do večera voda poklesla o dva schody na nábřeží.

Odpoledne začalo svítit slunce a děti v Havlindě brouzdaly v zatopených ulicích. Večer trochu zapršelo, ale 9. srpna už bylo sucho. Hasiči čerpali vodu ze sklepů a obyvatelé a podniky vynášely ze sklepů mokrý materiál. Na ulicích se vršily hromady harampádí včetně starých otomanů a také knih, které byly slepené k nepoužití. Překvapilo, co všechno ve sklepech bylo. Něco bylo ale suché, pilní domácí totiž přihodili též haraburdí z půd. Technické služby města to odvážely.

Sedí zkušenost v podobě úsloví „klid před bouří“, v neděli 11. srpna takový klid byl. A v úterý 13. srpna přišla z Malše druhá a mnohem větší povodeň, označená později jako tisíciletá. To se již zvedla také Vltava a Malši zatlačovala. V 11:50 se dostala první voda na náměstí. Během půl hodiny bylo město pod vodou. Sokolský ostrov a Dlouhá louka nebyly vidět, bylo to jedno jezero. Táhlo se až pod Hosín. Skoro jako v třetihorách, kdy tady takové jezero bylo.

K Samsonu se voda nedostala. Okolo kašny byl suchý okruh asi 30 metrů a na něm parkovala auta. V obchodech svítili svíčkou, protože vypadla elektřina. Na obchodech na sídlištích se objevily cedulky, že není pečivo. Bylo to pochopitelné, že se obyvatelstvo intenzivně předzásobovalo. Druhá povodeň během pěti dnů, zase plné sklepy, někde dosahovala voda v bytech v přízemí do výše 1,2 metru. Znovu všechno mokré a rozklížený nábytek a Vladimír Špidla vyhlašuje stav nouze.

Na hydrologické stanici v Roudném se měřil průtok. Dosud byl nejvyšší 422 m3/s z roku 1890, nový ze dne 13. srpna 2002 je 695 m3/s. Pod Roudným ještě přitéká do Malše potok ze Srubce, takže by se to mohlo zaokrouhlit na 700 m3/s. Průměrný průtok v Roudném je 7,26 m3/s, nejnižší dne 7. července 1957 pouhých 0,34 m3/s. Taková, ale naše, je Malše.

V Lannovce na domě lidové strany je v soklu vsazena tabulka ukazující výšku vody (Wasserhöhe) dne 3. září 1888, což je zajímavé proto, že povodně 2002 této výšky v Lannovce nedosáhly. V roce 1888 (další povodeň byla v roce 1890) neexistovala Havlinda a sídliště na Pražské, čímž byly škody menší. Nebo když ještě bývaly na náměstí masné a chlebové krámy a voda se dostala až k nim.

Přemysl Otakar II. chtěl královské město na soutoku. Rožmberkové šikovně zůstali ve Stradonicích (Rožnově), které ležely dostatečně výše. Také historická obchodní cesta Linec – Praha se soutoku vyhýbala. Technický zakladatel města rytíř Hirzo dělal, co mohl. Vltava je trochu ovládána Lipnem. Nezbývá nic jiného, než sledovat Malši, jakmile se mraky rozrazí o Novohradské hory. Brzdit ji cestou. Vyloučit, že už v Pohorské Vsi nenaprší za dva dny 28 centimetrů vody, se nedá.