Volské potahy patřily mezi nejoblíbenější způsob místní dopravy. Nejen proto, že byly provozně nenáročné, ale vyšly i laciněji. Takový povoz navíc dokázal utáhnout celý vůz piva nebo ledu.
Na snímku z roku 1943 z archivu Jana Schmidtmayera stojí na severní straně náměstí volský potah Měšťanského pivovaru rozvážející led po městě. Byla válka, Německo okupovalo Čechy a Moravu a Němci ještě znásilnili český průmysl, aby vyráběl pro jejich válečné zájmy. Zemědělství také sloužilo Němcům. V Čechách se šetřilo, kde se dalo, auta jezdila na dřevoplyn, kafe se dělalo z čekanky a k místní dopravě se používaly provozně nenáročné volské potahy.
Snímek není kvalitou prvotřídní, ale je vzácný, takový se již nepořídí. Pan Schmidtmayer podrobně popisuje fotografii takto: „Na snímku z roku 1943 sedí na kozlíku šafář Měšťanského pivovaru pan Homolka, který rozváží po městě led na místa, kde se točilo naše pivo. To potom objednávali hospodští. Jako kluk si pamatuji, že jsme za války za povozem běhali a sbírali malé kousky ledu. S panem Homolkou jsem se později seznámil osobně.“
Termíny týkající se chovu skotu připomíná Ottův slovník naučný: „Po narození dochov skotu zove se tele, samčí bulíček, samičí jalůvka. Po odstavu do prvního připuštění nazývá se samčí tele bulíkem, pak býkem, jalůvka do prvního otelení jalovicí, pak krávou prvničkou, dojnicí a konečně starou krávou. Vykleštěný býk nazývá se volkem, později volem.“
Pivovarští voli z Měšťáku byli stejně chytří jako koně. Jen každý uměl něco jiného. Vědělo se, že vůl se nedá rajtovat a připravovat na Taxis. Kůň by zase neutáhl tolik co vůl a nepracoval by celý den. Jan Schmidtmayer si volské spřežení pamatuje: „Voli na fotce k těm málo učenlivým asi nepatřili. V pivovaru byly dva páry volů, kteři na sebe byli zvyklí, takže šafář je vždy zapřahoval k sobě. Velmi dobře si pamatovali cestu do pivovaru, dokonce se stalo, že dorazili do pivovaru sami bez vozky a trpělivě čekali za vrátnicí, než je někdo odpřáhne.“
Pivovar měl nákladní automobily, ale voli byly lacinější a utáhli i vůz plný sudů piva. Byli také lacinější než valaši. Nehledě na to, že vůl má tučnější, a tím podle znalců chutnější, maso. V 19. století se masu z vola říkalo volovina a běžně se konzumovalo. Dnes se význam slova „volovina“ posunul trochu jinam. Na snímku stojí volský potah s ledem před domem Metelců, kde bývala ještě po roce 1990 v podloubí cukrárna. Je možné, že si také objednala led. Na kozlíku vedle šafáře Homolky seděl ještě kolega závozník, právě někam odběhl. Na jiném snímku je. O něm se podařilo Janu Schmidtmayerovi zjistit jen to, že byl odsunut v roce 1945.
List Republikán ze dne 21. ledna 1926 informoval o výsledku šetření stavu domácího zvířectva ve městě, který provedla zdejší policie na dožádání státního statistického úřadu (bez Rožnova, Čtyř Dvorů, Mladého, Suchého Vrbného apod.). Ve městě bylo 499 koní, 356 krav, 34 volů, 541 koz, 7 ovcí, 597 prasat, 314 králíků, 338 kohoutů a 6 911 slepic. Býci nebyli uvedeni, ale podle předchozích sčítání jich bylo také přes 30 ks. (Zajímavý je také údaj 238 úlů.)
Měšťanský pivovar (dnes Samson) ledoval z Malše dole pod pivovarem. Ledy se vytahovaly mechanickým zařízením skládajícím se z kolejniček a drapáků na břeh. Radnice vydávala na ledování povolení. Podle pamětníků býval led tenkrát silný snad i půl metru. Pivovar měl vlastní chladící vagóny v bílé barvě s výtvarně zdařilými firemními nápisy. Našinec je viděl až ve Vídni - budějcký vagón s pivem a s ledem z Malše. Nepodařilo se přesně zjistit, do kdy voli s ledem ve městě jezdili. Vlastně přestalo se i ledovat.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
