Na snímku z doby tramvajové jede tramvaj linky „P“ po Pražské od Nerudovy ulice do města. Nebýt vlevo polosuchého stromu, vypadala Pražská v tomto úseku v zeleni stromů a koloritu tramvaje svěže. Tramvaj má označení „P“, což znamenalo Pražské předměstí. Na rozdíl od „L“ Linecké předměstí. Nezjištěný nervózní cestující, který nestíhal, se nelichotivě vyjádřil, že písmeno „P“ znamená „Pomalu“ a „L“ to samé, tedy „Langsam“. Dodnes se to o tramvajích – elektrikách traduje.
Na tramvaje se obořil ovšem nesprávně. Měl svoji zlost zaměřit na předpis c. k. - tramvaj mohla jet v rovných úsecích maximálně dvacet kilometrů za hodinu, jinak dvanáct kilometrů za hodinu a v zatáčkách jen šest. Povídalo se, že tramvajáci tajně na rovné Pražské a Linecké dosáhli až rychlosti čtyřicet kilometrů za hodinu. Pravděpodobné to je. Tramvaje z roku 1908 byly kvalitní, vyrobeny v továrně Ringhofer v Praze na Smíchově.
Pomalost způsobovaly více výhybny, poněvadž tratě byly jednokolejné. Ze snímku je jasné, že druhá kolej by se klidně vešla. Jaroslav Lindauer (zemřel před pár lety v Norsku) vzpomínal, že v Metropolu na Mariánském náměstí popíjel pivo. Díval se z okna a když jela tramvaj, zaplatil a tramvaj dohonil. Zastavila totiž na výhybně a čekala na protijedoucí tramvaj. Jezdil denně na nádraží a vlakem do Velešína. Radnice ovšem rozhodla, že trať bude jednokolejka a navíc rozchod kolejí jen tisíc milimetrů. Trochu peněz se tak ušetřilo (v tu chvíli ano, později ne).
Pražská silnice jako nová komunikace začínala prakticky u dnešního Koldomu. Do roku 1265 byla hlavní silnicí na sever do Budivojovic, pozdější stará Staroměstské (po roce 1962 zbořená). Historická obchodní cesta Linec – Praha se zamokřenému prostoru, který rytíř Hýř odvodnil a následně na něm vyměřil v roce 1265 královské město, vyhýbala. Na Pražskou byla po roce 1265 obchodní cesta Linec – Praha převedena královským nařízením (musela procházet náměstím). Nevedla ale na Borek, tam vedla císařská silnice až z konce 18. století.
Označení tramvají písmeny bylo v roce 1936 změněno na římské číslice I. II. a III., což se také pletlo, protože linky byly jenom dvě. Jednodušší by byly číslice 1, 2. 3 a 4. Počítalo se totiž se třetí tratí Pekárenskou ulicí a do roku 1932 se čtvrtou tratí do Čtyř Dvorů. Tu čtvrtou trať do Čtyráku radnice prohrála. Sice požadovala při stavbě nového Dlouhého mostu v roce 1932 koleje do Čtyráku, ale Dlouhý most ležel na erární silnici a stát stručně řečeno řekl, že to nebude financovat. Radnice ustoupila.
Písmeny byly také označeny trolejbusové linky v roce 1948. Použila se písmena A až G. Z tehdejšího Stalinova náměstí jezdila v roce 1949 po Pražské třídě ke hřbitovu trolejbusová linka C. Bylo to nepřehledné. Známá pozdější linka číslo 1 Rudolfov – Čtyři Dvory měla v roce 1949 dvě písmena A a B. Okruh měl G. Písmena trvala jen rok a půl, takže „zlí“ cestující nestihli k písmenům přiřadit nějakou přezdívku.
Pražská si užila – Koldům, Gastronom, Gomel, Družba, železné loubí a dnes IGY. V roce 1970 navrhla komise na radnici, že by se měla tř. Míru (hovorově vždy Pražská) přejmenovat na Leninovu, protože Lenin žádnou ulici ve městě nemá. Pražská se léta radnici nelíbila, zejména objekt Šmídovny. Nečekaně Lenina vytlačil předseda MěNV Bedřich Drajer. Řekl, že souhlasí s Leninovo třídou, ale až se dokončí rekonstrukce ulice (připravovala se Družba a hotel Crystal, tj. Máj, Mír a Gomel). To bylo v nedohlednu. Sice se potom Družba a Gomel postavily, ale Lenin už nebyl aktuální. Tramvaje, které jezdily po Pražské, dosloužily v Mostu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
