pondělí 9. prosince 2019 Vratislav

DRBNA HISTORIČKA: Grand byl nejmodernější hotel ve městě, ale Imperiál se mu vyrovnal

Nádražní třída a prostor před nádražím lemovaným hotely a nabízející dopravu tramvajemi do centra Českých Budějovic je klasickým příkladem dobrého urbanistického řešení města a nádraží.

Přijíždějící cestující má před nádražním objektem klidový prostor. Nese tašky, kufry, rozhlíží se, nemusí uskakovat před kamiony, nebo zalézat s kufry do podchodu (v Praze mají pohyblivé schody) a rozhodne se, co dál. Zaplatit drožku, jet tramvají, anebo pokračovat pěšky. Hotely z náměstí přistavovaly k rychlíkům z Prahy, Vídně a Plzně pro své hosty autokary. 

Situace na snímku je z let před rokem 1947. Toho roku se totiž začaly zabudovávat ve městě kandelábry pro trolejbusové vedení. Na konci 1948 stávaly před nádražím tramvaje i trolejbusy. Od 28. února 1950 už jen trolejbusy a v letech 1974 až 1991 pouze autobusy. Na Nádražní byly postaveny hotely od starého nádraží k viaduktu: U Města Budějovic, U Císaře rakouského, Grand, Imperiál, Dobner, Pošta, Evropa a U Karla IV. (nehledě na několik hotelů v Lannovce). Tolik hotelů v okolí nádraží neměla ani Plzeň. Situace se zásadně a vážně hrubě změnila v roce 1990, kdy se podle staršího územního plánu zavedl před nádraží takzvaný vnitřní dopravní okruh.

Vlevo na snímku je část hotelu Grand, přejmenovaný po roce 1948 na hotel Vltava, z roku 1908. Stavěl se perspektivně výhodně současně s novým nádražím podle projektu bratří Kavalírů. Vpravo od hotelu následuje proluka, kterou se dalo projít do hostince U Pjetronů. V objektu s pultovou střechou prodávala paní Lubasová byliny (později se odstěhovala do České). Nad pultovou střechou se zvedá hotel Imperiál z roku 1927 podle projektu Josefa Hauptvogela. Imperiál byl přejmenován na hotel Malše. To bylo celkem dobré, obě budějcké řeky „měly“ své hotely, ale stejně to byly vždy hotely Grand a Impík. Politikům se nepodařilo Grand a Imperiál zapudit.

Na konci bloku k Lannovce stojí dům Daniela Sinka a Josefa Strickera z roku 1910. Z výtvarného hlediska má správně na nároží věž. V přízemí na nároží býval bufet Jitřenka. Kdo přijel vlakem z okolí do práce do města, měl hned ještě před šestou v Jitřence snídani. V zimě se také v Jitřence ohřál. Kdo zrovna nechtěl vlašák a housku nebo dršťkovou, mohl zajít rychle na obložený chlebíček, kakao a zákusek do cukrárny proti nádraží. Štamgasti byli i cestující z autobusového nádraží. 

Hotel Grand byl ve své době nejmodernější hotel ve městě, ale menší Imperiál se mu vyrovnal. Roku 1935 se hotel Imperiál prezentoval jako „Plzeňské sanatorium, čepuje se výhradně plzeňské pivo půl litru za 1,50 korun.“ V roce 1937, kdy už jen doznívaly následky hospodářské krize, oznámil hotel Imperiál:

Vaše blahorodí. Dovoluji si zdvořile oznámiti, že přestavěl jsem Imperiál Bar na lidový Tabarin při snížených cenách všech nápojů. Pro vážení milovníka piva zavedl jsem přímo od čepu plzeňské pivo půl litru za tři koruny, čtvrt litru vína za sedm korun, černá káva malá za tři koruny, mocca šest korun, likéry 4,50 korun. Pour la publicité, Danse et programme. Tanec - humor - zpěv - hudba.  Kapelník Grüner & Götzl . Pro pohodu návštěvníků upravil jsem útulné místnosti pro větší i menší společnosti. S veškerou úctou Tomáš Mikl, hoteliér.“  Za dva roky se cena plzeňského zvýšila na dvojnásobek. Bar Impík byl oblíbený i dlouho do socialismu. Když bylo plno, vyhazovač řekl jasně, že je plno, diskuse byla zbytečná. 

Prostor před nádražím s tramvajemi a autodrožkami byl nadčasový. Dnes, když cizinec vyjde z nádraží, je zaskočen proudem kamionů. Našinec ne, ví o tom. 

Autoři

Štítky nádraží, hotel, cestující, město

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.