Úterý, 31. července 2018, 19:35
Nedostatek potravin a jiného zboží se po válce v nové Československé republice odstraňoval pomalu. Po 28. říjnu 1918 se hlavně slavilo. Nenáviděné Rakousko, které způsobilo v každé obci a skoro v každé rodině nesmyslnou (z pohledu Rakouska asi smyslnou) válkou ztráty na životech, bylo najednou pryč a na úřadech se mluvilo česky. V nabyté svobodě chtěl najednou každý obchodovat a mít peníze. František Rada vzpomínal, že když někdo někde zvolal „Mám!“, hned se ozvalo „Koupím!“
Objevily se ovšem obchody nekalé. K tomu keťasové a zlodějna. Podle dobových listů soudy nestíhaly. Kapacita věznice 158 trestanců byla v prvních letech permanentně překračována. V roce 1921 bylo ve věznici 192 odsouzených. Došlo to tak daleko, alespoň podle místních listů, že soudci raději dávali podmíněné tresty, protože věznice byla plná. Věznice měla 17 zaměstnanců, z čehož jednu ženu dozorkyni. Krajský soud měl 39 zaměstnanců, presidentem byl dr. Antonín Zlatník. Okresní soud 21 zaměstnanců, řídil ho vrchní rada Bohuslav Fischer.
Státní zastupitelství mělo 7 zaměstnanců, hlavním byl dr. Adolf Trnka. V policejním úřadu bylo 6 nad strážníků a 106 strážníků. Pouhé matematické srovnání: Když má dnes město nejméně dvakrát více obyvatel (má o něco více), mělo by dnes zaměstnávat 12 nadstrážníků a 212 strážníků.
Jihočeské listy se zlodějně věnovaly. V rubrice „Z nočního života, zahalečů, keťasů a zlodějů ve městě“ informovaly o přelíčení u krajského soudů dne 13. ledna 1921:
„V noci na 30. listopad 1920 popíjel hostinský z Mokrého Mayer v kavárně u Černé růže v Piaristické ulici ve společnosti několika hostů, mezi nimiž byl též známý Karel Ježek, bývalý cukerinář, který sice nikdy nic nedělal, ale vždy se měl dobře. Všichni pili likéry, jichž vypili asi 80 číšek Mayer platil útratu asi 800 K. Ježek zpozorovav u Mayera mnoho peněz, přitočil se k němu a vytáhl mu z kapsy tobolku v níž bylo přes 20 000 K (za to se dal koupit menší dům), načež odešel.
Kavárník to sledoval a upozornil Mayera, aby se podíval má-li peníze, ale to už bylo pozdě. Hned byl poslán číšník Strohmayer za Ježkem, aby ho přivedl zpět. Dohonil ho, ale Ježek mu dal 2 000 K, aby mlčel. Šel pak se Stromayerem zpátky do kavárny a zde, než přišla policie, strčil druhému číšníkovi do kapsy také 2 000 K.“
U soudu číšníci zapírali a Ježek tvrdil že si nic nepamatuje, protože byl opilý. Soud odsoudil Ježka na dva roky těžkého žaláře, čtvrtletně tvrdým lůžkem zostřeného. Číšníci dostali 3 měsíce vězení podmínečně na 5 let.
Vězňové měli k dispozici vězeňskou kapli P. Marie, která se nacházela v křídle budovy směrem k Háječku. Novorenesanční kaple byla vysvěcena dne 15. června 1905 o 8. hodině ranní. Slavnostní akt vykonal J. exc. biskup Thdr. Martin Říha, což byl nejvyšší duchovní ve městě. Trestanci si mohli dobrovolně v určitou hodinu v kapli vyslechnout kázání modlit se.
Jen někdy bylo u soudu veselo. Dělník Vedl v opilosti přepadl výměnkáře Šetku, chytil ho za krk se slovy „Dědku, peníze nebo život!“ Dědoušek se lekl a hned dával Vedlovi všechny peníze. A tu se zase lekl Vedl, co to udělal, peníze nevzal a utekl. Obratný obhájce dr. Nauš dosáhl při rekonstrukci činu (soud se bavil) osvobození Vedla.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
