V dalším vydání Drbny historičky se Jan Schinko zaměřil na výrobu Čezety. Než se ale výroba přesunula do Budějc, chvilku to trvalo. První skútr, který byl v naší šoubárně vyroben se městem projel 19. září 1957. Motor Jikov po roce 1990 zkusil vyrábět tříkolku (je ve skladě), ale nevyšlo to hlavně kvůli ceně.
Dne 1. května 1958 se zúčastnily prvomájového průvodu i skútry Čezeta. Na snímku jich jede asi 60 zatáčkou na Senovážném náměstí směrem k Lannovce. Čezety byly technicky vyvinuty ve strakonické zbrojovce zejména zásluhou bratří Františka a Zdeňka Knotů. V roce 1956 bylo vyrobeno ve Strakonicích prvních 300 Čezet série ČZ 175/501. U nás v bývalé šroubárně se vyráběly v letech 1957 až 1964, čímž patří k historii města. Ve šroubárně byla také jejích výroba nečekaně direktivně zastavena. Možná pro někoho z politiků čekaně. Nebo pro konkurenci.
Na snímku jsou patrné i jiné zaniklé lokality. Mlýnská stoka ještě není zakryta. Na jejím levém břehu stojí dům, který patři ke grafitovému mlýnu, k němuž vedla lávka. Za tímto domem směrem ke školám probíhala Rybní ulice. Nemusí se připomínat, ale byla to rázovitá enkláva, ne-li slavná, kde stály policejní kasárny, dům, ve kterém působila slečna Mici, bydliště zvěřináře Kakeše, také ředitele rolnické školy, dům jeptišek, ale i po roce 1945 nechvalně známý internační tábor.
ČZ (Česká zbrojovka) či ČZM (České závody motocyklové) převedla do šroubárny výrobu po 1. květnu 1957. Šroubárna byla v tom čase prázdná, poněvadž k 1. lednu 1957 byla delimitována do n. p. Šroubárny Kyjov. Strojní zařízení a technická dokumentace, stručně řečeno všechno, bylo odvezeno do Kyjova. Přestavba naší šroubárny pro výrobu skútrů proběhla na tu doby rychle, protože již 19. září 1957 byl ve šroubárně vyroben první skútr a slavnostně projel městem.
Čezeta měla obsah válců do 175 cm3, vážila 140 kg a uvedenou maximální rychlost 80 km/hod. u typu ČZ 175/501 a 85 km/hod u typu ČZ 175/502. Od roku 1962 se začala též vyrábět jednomístná Čezeta jako tříkolka. Některé série měly pro řidiče malou kabinu. Nosnost plošiny byla 200 kg. V letech 1962 až 1964 se vyrobilo 5 000 tříkolek Čezeta. Skútr Čezeta tenkrát stál 9 350 Kčs. Úspěšně se přes podnik zahraničního obchodu Motokov prodával do světa a i do USA, jak se prezentovalo. Celkem bylo vyrobeno 43 000 ks typu 501 a 72 000 ks typu 502.
Zánik Čezety musel být někde v Praze tiše připravován, protože hned toho roku 1964 byla po druhé prázdná šroubárna přidělena tentokrát n. p. Motor, který si zde zařídil závod 03. Zajišťoval ve šroubárně komponenty pro palivovou soustavu (karburátory, čerpadla). Samotná šroubárna, založená v roce 1908 s názvem „Továrna na železné a kovové zboží, a. s.“, postavená podle návrhu Josefa Pfeffermanna, má svou historii. Po roce 1948 se stala příkladem horkého bramboru.
Dne 1. března 1948 se dostala do n. p., PAL. O několik dní poté byla se zpětnou platností od 1. ledna 1948 zařazena Spojených oceláren Kladno. Dne 1. července 1949 byla z Kladna vyčleněna do n. p. Drátovny a šroubárny Praha. Ke šroubárně byla přičleněna firma Bukovnaský sídlící na Pražské (později středisko údržby a truhlárna n. p. Motor). Dne 1. ledna 1951 byla šroubárna přifařena k Československým hutím, což bylo dobrým obdobím, poněvadž se stala samostatným n. p. Šroubárna České Budějovice v rámci hutí. V roce 1957 spolkly naši šroubárnu Šroubárny Kyjov.
Šroubárna měla od roku 1912 železniční vlečku. Čezety se mohly dál vyvíjet. Šance byly, schopní konstruktéři také. Motor Jikov po roce 1990 zkusil vyrábět tříkolku (je ve skladě), ale nevyšlo to hlavně kvůli ceně.
