DRBNA HISTORIČKA: Masné krámy a krámky chtěla radnice koupit a zbourat

Na snímku pořízeném v roce 1911 se před „chvílí“ zbořil blok domů na rohu Krajinské a Hroznové a zájemci si rozebírají materiál, který lze použít, nebo s ním půjde topit. Domy byly zbořeny proto, že německá spořitelna je vykoupila, nechala zlikvidovat včetně dvou renesančních domů s podloubím a do roku 1913 zde byla postavena nová německá spořitelna (stará se nacházela na konci Krajinské).

Hodnota snímku je v tom, že představuje jednotlivé masná krámy v traktu do Hroznové. Co krámek, to jiná stříška. Poslední řezník se odstěhoval z masných krámů v roce 1899. V předstihu v roce 1895 byla postavena na Pražské městská jatka. Menší domácí zvířata se do roku 1895 porážela na dvorku masných krámů, větší poblíž Předního mlýna. Jednotlivé uvolněné krámy si poté kupovali obchodníci řádně jako živnost. Celkem to bylo 28 krámů. Radnice však dostala v roce 1901 nápad, že krámy vykoupí. To by byl nápad dobrý, kdyby je chtěla opravit, ale pak se vynořilo, že je chce zbourat a postavit tam tržnici potravin. Dne 28. listopadu 1902 výkup masných krámů schválilo obecní zastupitelstvo a vyčlenilo na to 84 000 K.

Už se radnice dohodla se všemi 27 majiteli, ale paní Haveldová v zastoupení Josefa Haveldy (měli krám č. 10) prodej svého krámu odmítla. Josef Havelda zemřel v roce 1905, takže paní Haveldová pak bojovala s radnicí sama. Nutili ji až do začátku války. Mezitím získali krámy č. 16 a 20 Jana a František Chrtů, ale z nezjištěných důvodů šly tyto krámy do dražby a radnice je v roce 1913 vydražila.

Po roce 1918 za nové republiky a novém obsazení radnice zase začala radnice masné krámy vykupovat. V roce 1923 vlastnila již krámy č. 4, 5, 16, 20 a 21. V tom čase podle živnostenského adresáře vlastnila 4 masné krámy rodina Housků, 5 masných krámů rodina Holanských, 3 krámy Gudernů, 2 krámy Anna Lukeschová (majitelé krámů mohli své krámy dále pronajímat), po jednom krámu měl Jan Žižka, Milan Drazdík, František Kammermayer, Ignác Steffel, rodina Neubauerů, rodina Neuwerthů, Antonín Hušák, Jan Dušek, Adolf Ornstein, Theodor Wittek a Jenny Marody.

Místní listy o obchodnících v masných krámech vždy informovaly. Jako první si do svých krámů pořídili telefon Jan Dušek a Kateřina Housková. Nejlépe vypadaly v jednom období krámy na průčelí do Krajinské, podle pohlednic Hušáků a Ornsteinů. Jako normální obchody se zbožím vystaveným i před krámem. Krámy ve Hroznové vypadaly hůře. Zřejmě se stavební stav krámů zhoršoval, protože Jihočeské listy začaly masné krámy tepat. Používaly termíny jako ohyzdné krámy a ostuda města. Stěžovali si i obyvatelé okolí, že v masných krámech jsou potkani.

V roce 1921 žádal obchodník a podnikatel J. Nuska radnici o povolení zřídit v masných krámech automatickou restauraci, jistě by objekt masných krámů opravil, ale radnice jeho žádost zamítla. Až po 2. světové válce po složitých jednáních radnice rozhodla, že v masných krámech bude restaurace Masné krámy.