Delíla, poslední přítelkyně Samsona, svého přítele uspala a ostříhala mu vlasy, díky kterým měl sílu

Na pohlednici budějckého náměstí poslané dne 22. dubna 1915 je sice v popředí vertikálně dominantní noblesní secesní osvětlovací kandelábr pařížského střihu a osobní automobil naznačující, že se tenkrát jezdilo přes náměstí křížem krážem, ale hlavním motivem je kašna se Samsonem obklopená stromovím. Náměstí je relativně tiché, jistě v souvislosti s probíhající 1. světovou válkou. Také většina automobilů musela na frontu. Pomoci c. k. vyhrát válku se vydal i budějcký trolejbus, který jezdil před válkou od plzeňské zastávky na hřbitov.

Podle Františka Rady byl budějcký trolejbus nalezen někde v Haliči ve stoce. Jeden Budějčák po válce vyprávěl, že viděl ve škarpě jakýsi vehikl, šel si ho prohlédnout a poznal ho. Stromy kolem kašny jsou různého vzrůstu. Podle nejvyšších lze odhadnout, že byly zasazeny před 20 lety, což je plus mínus rok 1895, kdy město oficiálně navštívil císař František Josef. Možná proto, poněvadž se kvůli němu prvně v historii položily na náměstí 10 metrů široké chodníky.

O kašně na pitnou vodu mluvila radnice už před rokem 1718. První návrh zpracoval geometr Johann Rappa. Kolidovalo to s postavením Mariánského sousoší jako díků za zvládnutí moru. Sousoší bylo umístěno za Pražskou bránou na pozdějším Mariánském náměstí. Na hlavním náměstí byl schválen projekt kašny a další rozvody pitné vody do několika kašniček ve městě. Kašna se potom stavěla v letech 1721 až 1726. Šlo to pomalu (skoro jako realizace investic dnes). Radnice však současně financovala přestavbu renesanční budovy na barokní. 

Současný pohled. Foto: Jan Homolka

Kašnu podle konečného projektu podle jezuity Františka Bauguta z Jindřichova Hradce zhotovil kameník Zachariáš Horn, autorem sochařské výzdoby je Josef Dietrich. Na výslovné přání radnice umístnil na vrchol nad horní mušlí biblického Samsona zápasícího se lvem. Jak na to někdo ze zastupitelů obce přišel a proč, není jmenovitě doloženo. Jen se vědělo, že podle pověsti Samsona na jedné cestě přepadl lev a Samson v urputném zápase zvítězil. To zrovna jel se svými rodiči požádat o ruku jistou rodinu v Timnatě. Lva zabil a jeli dál.         

Samsonovi na kašně, jak krotí lva a posléze ho zabije, se věnoval již zesnulý konzervátor Karel Kakuška. Upozornil, že Josef Dietrich vytesal řemeslně dobrého Samsona a dobrého lva, ale není patrné, že spolu tvrdě bojují. Lev je malý a místo boje se jen tak kočkují. Asi ano, Budějcům to ale nevadí. Samson je pojem a s Černou věží je symbolem města. Poněkud stranou zůstala Samsonova poslední přítelkyně Delíla. Občas se připomene při slavnostech Samsona. Škoda, že ji Josef Dietrich také nevytesal, což si zřejmě radnice nepřála.

Ottův slovník naučný má o Delíla jasno: „Filištínská nevěstka, která za odměnu 1100 stříbrných od soukmenovců sobě slíbenou vyloudila na Samsonovi tajemství v čem by síla jeho spočívala, a pak jej Filištínům vlasů zbaveného a tudíž nazaretu nevěrného vydala.“  Má se za to, že Samsona uspala a vlasy, které způsobovaly jeho mimořádnou sílu (pobil oslí čelistí asi 2000 nepřátel), mu ostříhala.

Samsona si radnice vybrala jako symbol. Podle Otty to byl: „Odvážný zápasník vyhledávající slávu bojovou, nebojujícího však ani pro ideu národní, ani náboženskou. Zvláště liboval si ve smělých i žertovných kouscích, jež podnikal na půdě Filištínských. Přístupný dobrodružstvím se ženami i filištínskými.“

Samsonova kašna je svého druhu největší v republice, ve střední Evropě a Budějčáci často přidávají, že i ve světě. Přesněji, zatím nikdo nedoložil, že by na světě byla nějaká kašna na náměstí větší.

Napsal Jan Schinko