„Útulné prostředí, intimní osvětlení a výtečné víno Vám jistě náladu nepokazí.“ A tak se šlo do Splitu

Vinárna Split byla v Budějcích v České ulici ve 2. polovině 20. století pojmem. Politické orgány přejmenovaly v roce 1952 vinárnu Split na Slovanku, instalovala se neonová reklama Slovanka, ale marně, název Split nevytlačily. V roce 1951 byla totiž Jugoslávie a její prezident Tito označeni za zrádce socialismu. Původní vinárna U Höflingerů z roku 1932 zde podávala převážně jugoslávská vína z okolí Splitu, z níž po osvobození v roce 1945 vznikla Lidová jugoslávská vinárna Split. 

Sice se postupně atmosféra vína vyvolávající vzpomínky na Jadran, léto, teplé večery a moře trochu posunula k místním poměrům (kverulanti si stěžovali na příliš bujaré oslavy MDŽ, Josefů a podobně), ale jinak Split taneční a hudební glanc neztratil. Dům byl postaven v roce 1932 podle projektu Rudolfa Diesnera, který také sám stavbu realizoval. Na průčelí byl symbolicky vytvořen reliéf chlapečka s hrozny a větvemi vinné révy. Před rokem 1932 zde byla Vinárna U Uhrů Anny Uhrové.

Na sousedních domech byly malby tanečních dvojic. V kvalitních barvách, protože léta nesocialisticky prosvítaly. Jeden čas ve Splitu pobýval štamgast, který zpíval hostům (v případě, že příliš neodporovali) docela slušným hlasem klasické skladby jako Blueberry Hill, Saint Louis Blues a jiné. Jednou se mu odněkud zezadu ozvalo ve stejné melodii a podobným barytonem: „Saint-luiský močál, je třeba vysušit…“

Současný pohled. Foto: Jan Homolka

Reklamní slogan Splitu byl decentní a nenápadně vyzývavý: „Útulné prostředí, intimní osvětlení a výtečné víno Vám jistě náladu nepokazí.“ Skoro výhodou byla blízkost Masných krámů, tím se částečně rozdělil druh hostů. Vyložení pivaři šli do „Masnejch“. Na červené víno, swing, foxtrot, rokenrol, twist, blues a saxofony se šlo do Splitu. Jak pravil poutač - to vám náladu nepokazí. Na snímku z roku 1986 ale padá omítka a Splitu se, tak jako dříve, kdy se v něm a před ním odehrávaly scény z filmu Drahé tety a já, nedařilo.

Pro provoz taneční vinárny, kluboven a vinných sklepů byl dům Splitu dobrý, jenže architekt nerespektoval podloubí dvou zbořených původních gotických domů. Zachovat podloubí žádný stavební problém nebyl. Bez podloubí by některé ulice Budějc vypadaly úplně tuctově. V řadě domů s arkádami loubí v České je tak najednou u Splitu mezera. Vinu na tom má radnice, která tenkrát prosazovala odstranění podloubí v úseku České od Piaristické k Hroznové. Z jiného úhlu pohledu vypadá Split po opravě v roce 2012 výtvarně a řemeslně dobře.

Eduard Höflinger oznámil otevření vinárny v listu Republikán: „Již 20. prosince 1932 otevírám moderně zařízenou vinárnu a skvělý taneční parket U Höflingerů v České ulici. Specialita - jídlo na rožni. Denně hudba.“ Před rokem 1932 měl menší vinárnu ve Dvořákově ulici. Následoval vinárník Josef Nejedlý: „Dovoluji si oznámiti, že od 15. května 1948 otevírám denní vinárnu Split (dříve Höflinger). Otevřeno po celý den.“ V březnu následujícího roku 1949 mu byla vinárna znárodněna.

Politickým orgánům vadila prvorepubliková noblesa Splitu. Zásluhou Josefa Nejedlého, který mohl ve „svém“ dělat alespoň vedoucího, se Split dlouho na této úrovni držel. Do podniku ale nový majitel SKP (Sdružený komunální podnik) a později další téměř neinvestovali. Ke konci Splitu na radnici řešili časté stížnosti na neukázněné hosty, hlučně vyrážející nad ránem do ulic. Ze Splitu také pochází zvláštní budějcké úsloví: „Ze mě si můžeš dělat srandu, až budeš mít náhradní volno.“ To pronesl důrazně štamgast dožadující se uvolnění svého oblíbeného místa. Nedá se však z toho usoudit, že kdo měl tenkrát náhradní volno, seděl nebo mohl sedět ve Splitu.

Napsal Jan Schinko