Budějcká novogotická synagoga byla významnou stavbou v rámci Evropy

Hlavním motivem pohlednice z doby po roce 1903 je výtvarně hodnotná novogotická synagoga z roku 1888. Zdá se, že by to mohlo být ve Vídni, ale není, je to Gerstnerova ulice v Budějcích, poněvadž vlevo v pozadí stojí justiční palác z roku 1903 a vpravo vzadu je vidět část křídla okresního domu z roku 1902. Synagoga byla postavena podle projektu architekta Maxe Fleischera právě z Vídně. Atraktivní místo o rozloze 4200 m² prodala radnice v roce 1885 židovské obci.

Existovala starší studie městských stavitelů Josefa Bednaříka a Josefa Sandnera, kteří situovali do těch míst náměstí, přičemž z každého rohu náměstí pravoúhle ulice a bloky domů tvořící nové město (něco jako Karlín v Praze), ale radnice projekt nedotáhla do konce. Synagogu nařídil odstřelit nechvalně známý horlivý likvidátor všeho českého německý komisař města Friedrich David dne 5. července 1942. Jiná města si synagogy i přes pogrom na židy zachovala s tím, že architektura je prostě architektura (např. Plzeň).

Synagogu, která připomíná katedrálu, stavěla dvorní firma Alfonse Werthmüllera z Prahy. Byla postavena z červených polévaných cihel a střechy kryty barevnými glazovanými taškami. Z radnice někdo vynesl informaci, že se bude synagoga bourat, takže v předstihu, co se stihlo, se tašky ze střechy snesly a ještě sloužily svému účelu. Traduje se, a má to reálné jádro, že se použily na střechu děkanství. Od toho času se ústně předávalo, že na hlavním sídle křesťanů jsou židovské tašky.

Mohou se zaznamenat technické parametry: provedením byla synagoga trojlodní bazilika. Hlavní loď byla dlouhá 26 metrů, vysoká 11 metrů, sklenuta křížovou klenbou, široká také 11 metrů a výška obou postranních lodí 4,5 metru. Prostor byl určen pro 500 osob. Kolem synagogy byl založen stylový park. Budějcká novogotická synagoga byla jednoznačně významnou stavbou i v rámci Evropy.

Současný pohled. Foto: Jan Luxík

Nemusel by se připomínat německý komisař města David, který značně poškodil město výtvarně i morálně, ale informativně - byl to budějcký rodák (narozen 1900), bydlel na Husovce u Dlouhého mostu, pracoval jako úředník ve schwarzenberské účtárně v Jeronýmově ulici a potom v nakladatelství Moldavia v Nádražní třídě, kde to dotáhl na provozního ředitele. Hned první den německé okupace 15. března 1939 byl jmenován komisařem města, což je prakticky starostou či primátorem.

Dne 5. května 1945 si asi Friederich David (v Moldavii se psal také Bedřich David) uvědomil, co všechno ve městě zničil, anebo neuvědomil, jen se zkrátka bál, a prchal v autě, které se Na Sadech snad porouchalo, nebo zůstalo stát, když nemohl projet skupinou lidí. Budějčáci Davida poznali a k tomu, co následovalo, jsou dvě verze: oficiální, že vida sílící dav lidí se zastřelil, druhá, že byl zastřelen.

Po detonacích se zřítily obě věže a propadl se strop, ale zůstaly stát obvodové zdi. Poté se bouralo ručně krumpáči. Použitelné cihly a jiný materiál se německá radnice nestyděla prodávat. Nádeníci z venkova si také odvážely cihly domů tajně. Používaly se k různým opravám. Tak se stalo, že v mnoha německých domech byly a ještě jsou ve zdivu židovské cihly. Dostaly až do vesnic za Kamenným Újezdem.

Drobný stavební materiál ze synagogy zůstal na hromadách až do roku 1946, kdy jej hokejisté brigádnicky odvozili v kolečkách na vyrovnání terénu do míst, kde se poté postavil zimní stadion s umělou ledovou plochou. Po synagoze tam náhodou zůstala jen krypta zakrytá prkny, ale nebylo v ní nic. Asi v roce 1948 byla krypta zasypána. Část inventáře ze synagogy zachránili jednotlivci a muzeum.