(NE)OBYČEJNÍ: Uživatele drog už na ulici za ty roky poznám, říká Kamil Podzimek z Jihočeského streetwork Prevent

„V Preventu pracuju už 15 let. Tímhle směrem jsem se vydal už na střední škole, kdy jsem se náhodou přimotal k programu, ve kterém dělali vrstevníci primární prevenci vrstevníkům. No a poté jsem se vydal studovat sociální vědy,“ popisuje hned na začátek Kamil Podzimek.

Cílovou skupinou pro jeho práci jsou uživatelé návykových látek. „Je jedno, jestli užívají injekčně nebo jiným způsobem. Snažíme se s těmito osobami sblížit a pokoušíme se u nich o nějakou změnu, abstinenci, léčbu…,“ popisuje.

V první řadě jde podle něj o to, navázat s klientem vztah. „Ptáme se lidí, jestli mají nějaké zkušenosti s drogami, jestli znají někoho, kdo užívá. Tak vlastně nakontaktujeme možné klienty. Ne každý chce totiž hned mluvit o tom, že návykové látky užívá,“ vysvětluje.

Dalším krokem je zjistit osobní příběh člověka. Proč drogy bere, jestli pracuje, jestli má nějaké dluhy. „Za každým, kdo užívá návykové látky, je nějaká vnitřní bolest, kterou tímto směrem řeší. Jsme vlastně takoví průvodci drogovou kariérou klienta. Věříme, že užívání drog je jen životní etapa, která může skončit. A nám jde o to, aby daný člověk nadělal v tomto těžkém období co nejméně průšvihů,“ popisuje Kamil Podzimek.

Jako první se pracuje s nejrizikovější skupinou, kterou jsou injekční uživatelé drog. „Učíme je, že je nutné si stříkačky měnit, nesdílet je a hlavně je nikde nepohazovat. Tím se snažíme chránit i veřejné zdraví,“ přibližuje jednu z oblastí své práce.

Pracovníci Preventu jezdí v pravidelné časy na konkrétní místa v jihočeských městech. Klienti tam na ně už mnohdy čekají. Kromě výměny injekčního materiálu poskytují pracovníci základní zdravotní a sociální poradenství, informace o zařízeních následné péče nebo ošetřují drobná zdravotní poranění.

I Kamil Podzimek se často setkává s názorem, že drogově závislé lidi vlastně podporuje v jejich závislosti. „Jsem už celkem zvyklý neustále vysvětlovat, proč má naše práce smysl. Je spočítané, že jedna koruna vložená do adiktologických služeb, ušetří ve výsledku korun pět. Nenarůstá díky tomu kriminalita, nenarůstají uživatelé drog a mnoho dalších faktorů,“ vysvětluje Podzimek.

Za dobu, co v Preventu pracuje, mu „pod rukami“ prošly tisíce klientů. „Je skvělé vidět, když se ti lidé ze závislosti vyléčí. Horší je, když se k drogám někdo vrátí nebo jim podlehne a zemře,“ uvádí. „Člověk se tím ale nesmí nechat zlomit. Jsme odpovědní za proces, ale ne za výsledek,“ vysvětluje.

Proměna drogové scény

Stejně jako většina oblastí ve světě, i drogová scéna prochází určitou proměnou. Podle Kamila Podzimka například ubývá uživatelů opiátů. Mladí lidé dnes užívají spíše pervitin. „Co se hodně změnilo a je zásadní, tak v minulosti uživatelé pervitinu po pár měsících přecházeli na injekční užívání. Dnes se spíše šňupe a ty injekce jsou až na posledním místě. Před 15 lety to tak nebylo. Taky se mnohem více užívá vysokopotentní konopí, které se kupuje na černém trhu,“ popisuje.

Sehnat například konopí není na jihu Čech podle Kamila nic složitého. „Když se postavíte třeba před Mercury nebo někam, kde je větší množství mladých lidí, uslyšíte, jak se mezi sebou slangově baví o tom, jestli „mají dvacku na pytel“, což v překladu znamená, jestli mají dvacku na trávu. Ohledně pervitinu je to možná maličko složitější, ale kdo chce, tak si tu drogu vždy sežene,“ uvádí. Právě pervitin je hned po konopí druhou nejužívanější drogou na jihu Čech.

Obecně je podle Kamila Podzimka ve společnosti nastavené, že konopí není až tak velkým problémem. „Tito uživatelé jsou přitom skupina, která absolutně propadla sítem sociálních služeb. Na konopí vzniká závislost a tito lidé se dnes běžně objevují v pobytové léčbě. U těch mladých jsou to především středoškoláci, kteří intenzivně užívají a nejsou si vůbec vědomi rizik, která to s sebou nese,“ popisuje terénní pracovník. I proto se zaměřují také na prevenci v terénu.

Průměrný věk klientů Jihočeského Streetwork Prevent je 30 let. „Pracujeme s lidmi od 18, průměrně je to kolem třiceti let. Problém je v tom, že lidé, kteří začnou užívat, nejdou hned do adiktologických služeb. Čekají třeba, že je hned budeme nutit do léčby, nebo že je udáme policii. To ale neděláme, jsme vázáni mlčenlivostí,“ upozorňuje Kamil.

Po letech v tomto oboru už Kamil Podzimek drogově závislého člověka na ulici pozná. „Je to možná i nějaký šestý smysl, takže vidím, když je někdo intoxikovaný. Když je to někdo, koho nemám v kontaktu, tak ho třeba oslovím, a uvidím, jestli se se mnou bude chtít bavit. Když ne, tak mu dám třeba jen leták a nechám další krok na nich,“ uzavírá.