Filmových zpracování Tarzana je opravdu nepočítaně. Pokud si na ČSFD vyfiltujete Tarzana, vykoukne na vás velké množství hraných i animovaných adaptací, od toho legendárního s Christopherem Lambertem, až po totální propadák z roku 1981 od Johna Dereka. Proč se tedy teď David Yates, režisér posledních dvou dílů s Harrym Potterem, rozhodl znovu vstoupit do stejné řeky?
Yates to udělal totiž fikaně. Zatímco drtivá většina příběhů o Tarzanovi začíná tím, jak ho vychovali opice, potkal Jane a vrátil se zpět do civilizace, Yatesv Legendě o Tarzanovi začíná tam, kde tyhle filmy končí – tedy mezi lidmi, kde už potkáváme Tarzana nebo, chcete-li, Johna Claytona, ve vřelém objetí s Jane Claytonovou mezi mohutnými zdmi jejich paláce uprostřed civilizace.
Otázka je, jestli tenhle krok Yatesovi uškodil, nebo ne. Celý film je totiž naroubován na jakýsi podivný příběh s politickým pozadím, kdy si chce belgický král prostřednictvím svého noshleda Leona Roma (kterého hraje opět spolehlivý Christopher Waltz) podmanit Kongo, tedy místo, kde Tarzan vyrůstal a potkal Jane. A aby dostal Leon Rom na území Konga žoldácké vojsko, musí ho zaplatit. A zaplatí ho diamanty od vůdce kmene, kterému Tarzan v minulosti zabil syna, a který teď touží po pomstě. Divný, ale chápeme, ne?
Celý tenhle kostrbatý plán by nejspíš vyšel, kdyby neměl Tarzan (Alexander Skarsgård) svaly jako gorila, neohroženou Jane (Margot Robbie) a bývalého vojáka George Williamse (S. A. Jakcson) po svém boku, a pak taky skoro všechny zvířata v konžské džungli.
Na první pohled se zdá, že už jen kvůli obsazení nemůže film zklamat. A opravdu, Christopher Waltz hraje přesvědčivě (i když parafrázuje Hanse Landu z Hanebných Panchartů), Samuel L. Jackson trousí jednu hlášku za druhou a u krásné Margot Robbie stačí, když se prostě jen dívá do kamery. Jediný průser vidím u protagonisty hlavního přestavitele, Alexandera Skarsgårda. I můj dámský doprovod prohlásil, že "svaly sice dobrý, ale charismatu ani coby se za nehet vešlo". Opravdu, tam, kde by měl být Tarzan nespoutaný a vášnivý duch džungle, je Skarsgård jen jakousi nabouchanou, bezemoční postavičkou uprostřed vší té zeleně.
Vizuální stránka filmu je relativní. Pokud se vám líbil Jacksonův King Kong, pravděpodobně budete nadšeni z CGI scenérií Konga. Ovšem tam, kde se film rychleji rozpohybuje, ztrácíte kvůli nepřehledné kameře, jestli se ještě Tarzan houpe na liáně nebo už běhá po zemi. A co Yates opravdu nezvládá, a je to největší slabina filmu, jsou souboje. Přitom má film tolik potenciálu právě v této oblasti – souboj Tarzana s gorilákem, soubor Tarzana s vůdcem kmene, soubor Tarzana s žoldáky... Bohužel, díky Yatesovi je z toho všeho jen lehce zapomenutelná, ničím nevyčnívající podívaná. Škoda.
Abych ale jen nekrizitoval, film má své přednosti. Věřím, že pro ženy je Alexander Skarsgård svým vzezřením opravdu alfa samcem hodného pohledu, a pokud si už neodnesou z kina nic jiného, budou uspokojeny pohledem na jeho vypracované tělo. To samé se vlastně dá říci i o Margot Robbie, kterou muži uctívají jako bohyni od té doby, co se objevila po poku Leonarda DiCapria ve Vlkovi z Wall Street.
I některé scény (a ne, nejsou to ty akční) stojí za obdiv. Třeba (ač to teď bude znít blbě) scéna se zvuky páření měla nápad, stejně tak flashbacky Tarzana, které zobrazují jeho mládí mezi gorilami.
Legenda o Tarzanovi rozhodně není špatný film, na který se vyplatí jít do kina. Má sice své mouchy, ale pánové, pokud se chcete zavděčit své drahé polovičce, za ty dva lístky to určitě stojí.
| Budějcká Drbna dává Tarzanovi 65 % |
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
