Rodák z krajské metropole, kapitán Sparty, reprezentační útočník číslo jedna a vášnivý myslivec. To je čtyřiatřicetiletý David Lafata. Jak hodnotí svou bohatou kariéru? Udělal by něco jinak? A má ještě třetí nejlepší střelec Dynama v historii nějaké sny?
Davide, vy jste s fotbalem začínal v Olešníku. Kdo vás k němu přivedl?
Přivedl mě k němu můj taťka, protože vlastně za Olešník hrál. Takže jsem s ním chodil na tréninky, na zápasy. A tak nějak mě to začalo bavit a začal jsem hrát fotbal.
Vzpomínáte na některého z trenérů v Olešníku?
Tak první byl můj taťka s panem Pekárkem. A to byli vlastně moji jediní trenéři v Olešníku. (smích)
Do velkého fotbalu vás však přivedlo Dynamo.
Já jsem vlastně do třetí třídy přestoupil už do ZŠ Grünwaldova a od přípravky už jsem byl v Budějcích a Dynamu.
Pořád berete Dynamo za svůj mateřský klub?
Jo, beru. (úsměv)
Měl jste v něm ale období, kdy jste moc nehrál. Bylo to za trenéra Milana Bokšy. Vy jste si nesedli?
Ten přechod z dorostu do mužů mi trochu déle trval, než jsem začal trvale hrát. Tak to nebylo jen pod panem Bokšou. Nejdřív mě vedl pan Tobiáš, který mě do přípravy vzal, ale taky jsem nehrál. Pak už jsem tam byl nějaké dva roky, kdy jsem se nemohl do základní sestavy dostat, tak jsem raději odešel na hostování do Jihlavy. Potom se to ale po měsíci zlomilo, že jsem se vrátil a začal jsem hrát. To bylo ještě ve druhé lize. Pak jsme postoupili a od té doby jsem se, dá se říct, prosadil do základní sestavy.
Nebyla ve vás trochu zahořklost, když jste se vracel zpátky do Dynama?
Ne, to ne, já jsem se vracel rád. (smích) Protože za prvé jsem odcházel, když tam byl trenér Bokša, ale vracel jsem se k panu Tobiášovi, takže jsem se na to těšil. Kromě Olešníku, kde jsem začínal, jsem byl jenom v Dynamu, takže pro mě to byl takový cíl si za něj zahrát. Takže jsem se na to těšil, zahořklý jsem nebyl.
Byl jste ale z A-týmu přeřazen ještě jednou, to když jste podepsal smlouvu v řeckém Xanthi.
Ona mi končila smlouva a nějak jsme se nedohodli. To ještě bylo takové všechno v plenkách v Čechách bych řekl. Když jsem nechtěl podepsat smlouvu, tak jsem byl hrozný vyvrhel. Takže to neminulo ani mě, proto jsme se rozešli ne zrovna v dobrém. Ale když to tak zpětně beru, tak jsem rád, že jsem takový krok udělal, třeba bych se nikdy z Budějc nedostal. Asi to tak mělo být.
Sledujete Dynamo nyní?
Sleduju. Samozřejmě, že jsem se s Dynamem nerozešel nějak v dobrém, ale už je to deset let. Navíc předtím jsem tam byl celou dobu, takže Dynamu fandím, přeju mu a jejich výsledky sleduji.
To první zahraniční angažmá hodnotíte spíše pozitivně, nebo negativně?
Asi nedopadlo tak, jak bych si představoval. Ale s odstupem času to hodnotím fotbalově nejspíš negativně. Spíš to byla taková moje vojna a procitl jsem jak po lidské, tak po fotbalové stránce. Protože se nikdo s nikým venku nemaže. A když jsem se vrátil, tak jsem si vážil věcí, kterých jsem si třeba předtím nevážil, které jsem bral jako samozřejmost. Myslím si, že mi to hodně pomohlo a i hodně dalo.
Byl Jablonec jediná nabídka, že jste se vrátil zrovna tam?
Jablonec nebyla jediná nabídka, bylo tam takové oťukávání od pana Cipra, ale přiznám se, že to bylo jen půl roku, co jsem z Dynama odešel, a navíc Budějce hrály druhou ligu, zatímco já chtěl jít hrát do první. Nabídka Jablonce byla nejkonkrétnější, nejrychlejší a i to jednání na mě udělalo dojem. Dá se říct, že to byl můj životní přestup nebo majstrštyk. (smích)
Takže berete Jablonec jako odrazový můstek do reprezentace?
Já už jsem to někde říkal, Olešník a Budějce mě vychovaly, ale díky Jablonci jsem se dostal do toho velkého fotbalu, ať už do reprezentace, tak potažmo do Sparty.
A jak hodnotíte své druhé zahraniční angažmá v Austrii Vídeň?
Vídeň byla krásná. Kdyby mi bylo možná o čtyři až pět let víc, tak už bych tam asi zůstal a dohrál bych to tam. Ale změnila se tam trochu situace, byl jsem i zraněný a v těch šestadvaceti letech se mi v Austrii nechtělo zůstávat, jenom proto, že bych se tam třeba zabezpečil. Já jsem chtěl ještě hrát, tak jsem po téměř dvou letech vrátil znovu do Jablonce. A myslím si, že jsem udělal dobře.
Proč znovu Jablonec?
V mých očích byl jediný tým, kam bych se asi vrátil.
Takže máte nadstandardní vztahy s panem Peltou?
Já si myslím, že ano.
Vy jste se v Jablonci rozstřílel do skvělé formy a od té doby si tu úroveň držíte. Jak se to povedlo?
Já říkám, že jsem měl vždycky štěstí na spoluhráče. A zatím pořád mám. Ze tří čtvrtin je to zásluha mých spoluhráčů.
A díky nim pravidelně vyhráváte krále střelců.
Tak tohle se zrovna neomrzí. (smích) Ale ono to pokaždé taky není. Je to příjemné, ale jak říkám, já jsem útočník a jsem na hřišti od toho, abych ty góly dával. A když je dávat nebudu, tak na hřišti nebudu. Takže já vlastně musím. (smích)
O vaše služby se před sezonou 2012/2013 eminentně zajímala Sparta, na přestup ale došlo až v zimní částí. Musel jste vedení Jablonce hodně přemlouvat?
Přemlouvat ani ne, protože jsme nějakou dohodu spolu měli, ale je pravda, že těch nabídek ze Sparty jsem měl několik a vždycky to nedopadlo nebo se to táhlo. Přiznám se, že už jsem ani v to, že bych do Sparty přestoupil, nevěřil, protože už mi bylo dvaatřicet let. Spíš jsem ten přestup bral tak, že je ne za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté. Byl to takový můj poslední sen si za Spartu zahrát. A jsem rád, že se mi to podařilo a že jsem tady.
Přesto kdyby přišla ještě nějaká nabídka ze zahraničí, nezlákala by vás?
Aby přišla taková nabídka, která by se mi líbila, tak to jsem soudný, ta už nepřijde. (smích) A abych šel někam za každou cenu a hrál někde třeba o záchranu... Já jsem tady ve Spartě spokojený, bylo to moje takové poslední přání si za ni zahrát, získat s ní titul, což se mi povedlo. Doufám, že se nám to ještě povede. Já už vlastně můžu s klidem skončit. (smích)
První dvě branky za Spartu jste vstřelil proti Dynamu. Vidíte v tom nějakou symboliku?
To ne. Protože jsme s nimi hráli hned druhé kolo, tak se to povedlo takhle. Nic jiného bych v tom nehledal.
Ten debut ale přišel o pár dní dřív proti Chelsea. To musel být asi jeden z vašich největších zápasů.
Krom toho, že byla Sparta můj sen, tak se do Sparty chodí kvůli boji o titul a o evropské poháry. Takže že to vyšlo zrovna proti Chelsea, to bylo super.
Rovněž platíte i mezi fair-play hráče, vždyť první červenou kartu v kariéře jste dostal až ve Spartě.
No nevím, jestli to zrovna bylo fair-play... (smích) Ale jo, byla první a doufám, že i poslední.
Nemůžu ale také nezmínit tu situaci z poslední sezony, kdy jste nafilmoval penaltu. Měl jste s tím problémy v osobním životě?
Tak jasně, že ta reakce nebyla pozitivní. Já jsem samozřejmě věděl hned, jak to rozhodčí písknul, že z toho bude průšvih, ale neznám žádného hráče, který by v devadesáté minutě odvolal penaltu. Tím se nechci nějak omlouvat, ale asi to ve fotbale je..
Udělal byste to znovu?
Jak říkám, každý to zkouší, od toho je na tom hřišti rozhodčí, aby to posoudil. Já jsem čekal, že mi dá žlutou kartu, a ne že to zapíská jako faul. Pak když ukázal na penaltu, tak jsem věděl, že to nebude dobré. (smích)
Jedna věc vám na Spartě ještě uniká, to je Liga mistrů. Je to ta poslední meta, které byste chtěl s týmem dosáhnout?
Asi ano, to je to poslední. Jednak se mi splnily všechny sny, i se mi splnilo to, o čem jsem nesnil. To by byla taková ta poslední třešnička na mém dortu.
Čím to, že to Spartě nejde, ačkoliv má celkem přijatelné soupeře v předkole?
Myslím si, že loni jsme tu šanci měli největší. To mrzí hodně. Ale je to fotbal, každý se tam chce dostat. Někdy to vyjde, někdy ne.
V předkolech minulé sezony jste dokázal vyrovnat rekord osmi vstřelených branek v předkole. Byla to malá náplast při vyřazení?
Lhal bych, kdybych řekl, že mě to netěší. Tyhle dílčí úspěchy bych však vyměnil za to, kdybychom si Ligu mistrů jednou zahráli. Myslím si, že loni jsme k tomu měli blíže než letos.
Jako sparťan rovněž prožíváte i derby. Co pro vás znamená?
Nejen pro mě, ale i pro ostatní kluky v šatně je to největší zápas toho ligového ročníku. Derby je jenom jedno. Už jenom ta historie zápasů mezi Spartou a Slavií mluví za všechno.
Prožíval jste derby, i když jste nebyl hráčem Sparty?
Tak to se přiznám, že ne. Daleko víc ho člověk prožívá, když je přímo tím aktérem. Samozřejmě derby sleduje asi každý, kdo se o fotbal zajímá, takže i já. Ale takhle když je člověk přímo aktérem, tak je to lepší.
Když se řekne Martin Latka, co se vám vybaví?
Že mě zápasy s ním hodně bolí. A není to nikdy nic jednoduchého. Nejsme nějací velcí kamarádi, ale známe se, takže se zdravíme. S Martinem jsem prožil dva dobré roky v Dynamu, je to výborný fotbalista. Netěším se zrovna na něj, ale na zápasy se Slavií se vždycky těším. (smích)
S reprezentací jste postoupil poměrně rychle na EURO, přitom z těžké skupiny. Překvapilo vás to?
Já myslím, že nejen mě, ale všechny lidi to překvapilo. Ale o to jsme radši, že se to povedlo takhle brzy, protože kdyby se mělo hrát v posledních zápasech o postup, bylo by to hrozně složité. Jsme rádi, že to máme za sebou. (úsměv)
Platíte za útočníka číslo jedna v národním týmu. Cítíte tu odpovědnost?
Tak já se necítím jako hlavní útočník reprezentace. Jsem rád, že jsem byl u toho, když se na EURO postoupilo, že jsem ty zápasy třeba i odehrál, minulou kvalifikaci jsem neodehrál skoro nic. Takže tohoto postupu si cením trochu víc. A jestli se na EURO podívám, tak mi zase bude o rok víc. Pokud budu mít formu a nebudu zraněný, tak bych se na šampionát rád podíval. Ale určitě necítím nějakou zodpovědnost, že by to na mně stálo.
Myslíte tedy, že konkurence mezi útočníky se zvyšuje?
Je tu plno mladých kluků. Vlastně nevím, jaká je to vizitka, když jsem ve čtyřiatřiceti letech v reprezentaci, jestli je to dobře, nebo špatně. (smích) Já jsem za to samozřejmě rád, uvidíme, co bude za rok.
Jak obecně hodnotíte českou ligu?
Podle mě není česká liga tak špatná, jak se o ní mluví. Samozřejmě by to chtělo, aby byl pravidelně alespoň jeden tým v Lize mistrů. Zase ale na druhou stranu máme letos tři účastníky v základní skupině Evropské ligy, a to si myslím, že když se podíváme na státy okolo, které jsou srovnatelné s námi, tak to nemají. Takže bychom si toho měli vážit. I ten postup národního týmu na EURO dokazuje, že ta česká liga nějakou kvalitu má, protože tentokrát měla domácí soutěž velké zastoupení v reprezentaci.
Jak dlouho byste chtěl ještě hrát?
Dokud mě budou chtít. (smích)
A vrátil byste se dohrát kariéru třeba do Budějc?
Samozřejmě by záleželo na tom, zda bych byl zdravý, zda bych tam byl platný a jestli by mě v Budějcích ještě chtěli. Těžko na to takhle odpovídat, s každým rokem to tělo totiž bolí víc a víc. Zatím jsem spokojený ve Spartě, co bude dál neřeším.
Třeba si půjdete párkrát zahrát i za Olešník, jako to dělá Jan Koller ve Smetanově Lhotě.
Tak to snad můžu říct, že tam mě chtít budou. (smích) Aspoň jeden zápas si tam určitě zahraji.
Vaším největším koníčkem je myslivost. Jak jste se k ní dostal?
Jsem kluk z vesnice, příroda mě bavila od malička, táhlo mě to tam. Když jsem vyrostl, tak jsem si udělal myslivecké zkoušky a prostě mě to baví.
Co největší jste ulovil?
Asi jelena. Byl to nerovný čtrnácterák.
A v poslední době?
Nějaký srnec se letos povedl, ale tím, jak je národní tým, evropské poháry a liga, tak toho času moc není.
Jak často chodíte na lov?
Teď skoro vůbec. (smích)
Má někdo z kolegů nebo spoluhráčů podobnou zálibu?
Z bývalých třeba Karel Vácha, se kterým jsem byl v Budějcích, tady na Spartě máme kustoda Míru Kaftana, který je taky myslivec, takže když už nechodím, tak to s ním aspoň probírám. (úsměv)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.