Semifinalistka České Miss Michaela Šmejkalová: Rodina mi řekla, že na to nemám

Proč jste se rozhodla soutěžit v České Miss?
Protože je můj životní sen být ve finále České Miss. Už jenom kvůli tomu, že mi to může pomoci do budoucna, jelikož studuji obor Mediální komunikace a chtěla bych se v oblasti nadále pohybovat. Abych pracovala v rádiu, potřebuji kromě praxe také hodně známostí. Soutěž mi k tomu může pomoci, protože je podobně zaměřená.

Už jste o přihlášce uvažovala dříve?
Ano. Zkoušela jsem to již minulý rok, ale nedostala jsem se dál. Měla jsem menší problém s jednou důležitou porotkyní. A bylo mi řečeno, že jsem kvůli tomu nepostoupila.

Když to takhle nevyšlo loni, neříkali vám rodiče nebo přátelé, abyste to nechala plavat?
Mě rodiče v České Miss nepodporují a celkově mě nepodporují ani v modelingu. Vlastně v ničem. Já jsem to říkala už na castingu a dost lidí z toho bylo překvapených. Kamarádi mě ženou dál, ale rodina vůbec. Když jsem jim oznámila, že to jdu zkusit, tak mi řekli, že na to nemám.

Jaké to je, pokud se nelze opřít o rodinu. Přece jenom je pořád v životě nejdůležitější...
Je to hrozné. Jakmile mi tohle řekli, měla jsem slzy v očích. Ale co můžu dělat? Zase mám větší motivaci, abych na sobě pracovala, zkusila to a dokázala, že na to mám. Po postupu do semifinále se však zatím nic nezměnilo. Mamka mi pogratulovala, taťka mi k tomu neřekl vůbec nic, neposlal mi ani jeden hlas. Myslím, že se to nezmění, i kdybych postoupila do finále. Stejně by mi řekli, že na to nemám.

Stres z castingu? Neřešila jsem to, byla jsem v mekáči, směje se

O castingu jste již něco málo řekla. Jaký byl?
Byla jsem v Mostě, protože zrušili casting v Českých Budějovicích, kam jsem chtěla jít. Šlo o jediný termín, který mi vyhovoval kvůli práci, protože jsem byla hodně v zahraničí. Ale všechno bylo docela v pohodě, tím, že to bylo právě v Mostě, nehrozila exkurze do metra a podobně. (smích) Bylo nás tam asi čtyřicet, postoupilo nás pět.

Čím jste porotu oslovila?
Jako první jsme měly zaujmout za patnáct sekund. A já jsem se to dozvěděla až po příchodu. Asi pět minut nato mi řekli, že jdu na řadu. Takže moje první reakce byla: „Hm, sakra, co budeš jako dělat?“ (smích) Nějaké holky už byly převlečené ve sportovním oblečení, předváděly hvězdy, stojky... Ale já jsem přišla normálně oblečená a řekla jsem, že je to můj životní sen.

Myslíte, že je právě tohle zaujalo?
Určitě! Dívky vyřazovali po každém kole a vždycky, když jsem postoupila, tak můj příběh nazvali pohádkou nebo podobně. Až vybrali těch pět semifinalistek, tak mi všichni na castingu začali tleskat a říkat mi, že se můj sen splní. Přišly slzy v očích a já věděla, že to lidi zajímá. Byla jsem dojatá. (úsměv)

Měla jste krátký čas na přípravu. Jak se vyrovnáváte se stresem?
Naprosto v pohodě. Byly holky, které řešily snad úplně všechno. Převlíkaly jsme se do plavek a ony se pořád kontrolovaly v zrcadle... Já jsem to vůbec neřešila, přišla jsem, před castingem jsem byla v mekáči. (smích) Ale přiznám se, že mi trochu dělaly problém plavky, protože když jsem viděla některé soutěžící, v hlavě mi hned naskočilo, že bych se sebou měla začít pořádně něco dělat. (smích) Možná jsem byla ještě trochu vystresovaná u rozhovoru, kde se mě porotci ptali asi deset minut a já musela spontánně odpovídat.

Zmínila jste, že máte málo volného času. Jak ho nejraději trávíte?
Teď hodně jezdím díky modelingové agentuře na veletrhy pro zahraniční klienty. Naposledy jsem se vrátila z Mnichova, kde jsem byla týden na sportovním veletrhu. Ale když si najdu volno, trávím ho s přáteli, snažím se jezdit do Českých Budějovic, zajdu si do fitka, kina nebo na nákupy. Jsem však momentálně víc v Praze než na jihu Čech.

„Chtěla bych zažít spoustu zážitků, dokud můžu.“

Když se máte charakterizovat, jaká slova volíte?
Jsem velmi cílevědomý člověk, takže když si za něčím jdu a něco chci, tak dělám všechno, abych toho dosáhla. Nikdy nic nevzdávám. I kdyby mi sto lidí ze sta řeklo, že je to blbost a nebude to fungovat, tak jim řeknu, že jde o nesmysl a půjdu si za tím. Podle mě jsem také hodně akční, protože nedokážu vydržet sedět v klidu. Mám rovněž ráda sport, jedenáct let jsem závodně tančila. A snad jsem i přátelská. (úsměv)

Asi ale je hranice, za kterou byste při dosahování cíle nešla...
Neudělám nic, co by pro mě bylo nepřijatelné a pokořilo mou hrdost. Kdyby mi třeba někdo nabídnul, abych za umístění nebo postup nafotila něco nedůstojného, tak to neudělám. Cíle chci dosáhnout sama, ne s něčí pomocí.

Vaší dobrou kamarádkou je bývalá Česká Miss Nikol Švantnerová. Chodila jste za ní pro rady?
Ano. My jsme si v letošním ročníku musely zvolit mentorky a já jsem si samozřejmě zvolila Nikču. Nejen, že je to moje kamarádka, ale z nabízených holek mi byla nejbližší. Řekla mi, abych byla svá, nebrala to jako minulý rok, protože ona ví, že jsem to opravdu zásadně řešila. Bylo to na mně tehdy fakt vidět. Stres, šíleně jsem se držela jídla... Nosila jsem dokonce v kabelce váhu. Prostě blázen. Úplně mi to zamotalo hlavu. Letošní ročník je jiný, v pondělí jedu na semifinále a buď vypadnu a vrátím se, nebo budu finalistka.

Jak jste připravena na semifinále?
Budeme mít volnou disciplínu a já k tomu přizvu tanečního partnera. On tam se mnou nemůže být, protože kdybych náhodou postoupila, nedostal by se domů. Ale nakonec jsme to s kameramanem vymysleli. Já budu při semifinále tancovat sama a za mnou poběží na projekci, jak tancuji s ním. Mohlo by to zaujmout. (úsměv)

Ale kdyby to nevyšlo, kam povedou vaše další kroky?
Chtěla bych cestovat, jak pracovně, tak soukromě. Zažít spoustu zážitků, dokud můžu a než budu mít svou rodinu. Ale ráda bych začala pracovat v rádiu a případně se uchytila v televizi. Už jsem byla i na kamerových zkouškách a řekli mi, že potenciál ve mně je. Jen ještě musím trénovat. (úsměv)