Klub SK Pedagog České Budějovice má mezi sebou nadějného mladíka Matyáše Malechu. Hokejbalový útočník získal s reprezentací na mistrovství světa do 18 let v kanadském St. Johns stříbrnou medaili. A myslí na vyšší soutěže.
Do Kanady jste jeli jako jeden z favoritů. Potvrdily i ostatní týmy tuto roli?
Až na Slovensko ano. Slováci nás trochu zklamali. Kanada, my i USA jsme hráli to, co se dalo čekat. Slováci doplatili na to, že nás hodně podcenili. Před zápasem říkali, že je čekají jen Češi a s nimi nebudou mít žádný problém. Měli vysoké sebevědomí, protože za ně hráli i kluci, co jsou v zámoří a hrají za tamní juniorky. Dostali od nás 5:0 a bylo hotovo. S Kanadou i USA se hrály oboustranně kvalitní zápasy.
Základní skupinu jste odehráli s pěti výhrami a jednou porážkou. S kým to bylo?
Kanada nás udolala v prodloužení. Prohráli jsme 2:3. Nejtěžší zápas byl ale s USA. Byl to velký boj, protože šlo o poslední zápas ve skupině, a kdo vyhrál, šel do finále. Takže pro oba to bylo vlastně semifinále. Systém turnaje byl takový, že první dva týmy ve skupině hrály finále a třetí tým se čtvrtým pak o bronzovou medaili. Všichni to věděli a podle toho utkání taky tak vypadalo. První třetina nám moc nevyšla a prohrávali jsme 0:2. Utkání jsme ale dokázali otočit a vyhráli 4:2. Byl to hodně těžký zápas, ve kterém jsme si sáhli na dno.
Jaký byl průběh finále s Kanadou, které jste prohráli 1:3?
Inkasovali jsme jako první, ale podařilo se nám vyrovnat. Oba týmy měly v průběhu zápasu několik šancí, ale druhý gól jsme bohužel nedali. Naopak jsme ve druhé třetině inkasovali na 1:2 a asi dvě minuty před koncem zápasu, kdy jsme už hráli hodně otevřeně, Kanada zvýšila na rozdíl dvou gólů. Nebyl to sice tak těžký zápas, ale Kanada měla více štěstí. Když se ohlédnu za celým turnajem, tak jsme vlastně v každém zápase dokázali soupeře přestřílet. Na Kanadu to bohužel ani jednou nestačilo. Co se nám nedařilo během celého turnaje, byly přesilovky.
Mohlo to být i kvůli tomu, že nemáte přípravné turnaje a nejste tak sehraní?
Možná ano. Chybí nám lepší zápasová zátěž. Když porovnám přípravu s mladými hokejisty, kteří jezdí na turnaje do zahraničí, tak je to velký rozdíl. Sice jsme nějaké zápasy odehráli, ale v rámci České republiky. Mezinárodní konfrontace nám chyběla.
Na turnaji jste se cítil dobře? Jaké jste měl kanadské bodování?
Snažil jsem se každý zápas odmakat na 100 procent. Něco se mi i povedlo, ale určitě jsem mohl zahrát ještě lépe. Jsem týmový hráč a nejdůležitější je týmový úspěch. A na turnaji se nám dařilo. I já si své odehrál. Hrál jsem pravidelně přesilovky a dostával dost prostoru. Na turnaji jsem si připsal pět bodů za 1+4.
Zázemí v kanadském St. Johns bylo v pohodě?
Ano. Hrálo se ve dvou halách. Jedna byla menší s ochozem, druhá měla tribunu. První tři zápasy jsme hráli v menší hale, kde bylo několik desítek fanoušků. Poslední čtyři zápasy byly ve větší hale, kde byla i pěkná atmosféra. Na finále bylo přes 1 000 fanoušků a hrálo se nám před nimi dobře.
Byl jste někdy v Kanadě? Jak na vás zapůsobila?
Jedním slovem krása a paráda. Nikdy jsem tam nebyl, takže jsem se pochopitelně moc těšil. Je to úplně jiný svět. Je to tam nádherné a navíc i takové pohodové. U nás v Česku je často vidět vulgarita, stres, spěch… tam jsou lidé vstřícní a komunikativní. Věnovali se nám a zajímalo je i plno věcí o nás. Hodně to na mě zapůsobilo.
Máte dlouhodobější výhled, kam v hokejbalu chcete směřovat?
Doufám, že příští rok budu hrát kvalitnější ligu. Láká mě jít do Prachatic, kde se hraje druhá nejvyšší soutěž. Zatím je to ještě daleko, ale samozřejmě myslím na extraligu, kam by přes Prachatice mohla vést cesta. Z Budějc je nejblíže bohužel Plzeň nebo Praha, ale chtěl bych to zkusit.
Reprezentace má dvouleté cykly. Dvacítka je asi také váš dílčí cíl, že?
Jasně. Láká mě zase někam vyrazit. S klukama jsme měli fajn partu a chtěl bych konečně na mezinárodní úrovni získat zlato. Pokud přeskočím reprezentaci do dvaceti let, tak když budu mít výkonnost a bude mi držet zdraví, rád bych pronikl i do seniorské reprezentace.
Hokejbal je hobby sport, na kterém se nedá živit. Do extraligy vede cesta třeba přes studia?
Je to jedna z možností. Když bych šel na vysokou do Prahy, tak by se to snad dalo skloubit. V jiných sportech, kde se točí větší peníze, je to často na úkor kvality. Může se stát, že rodiče šikovného hokejisty prostě nedokáží sezonu zaplatit. Ani hokejbal není nejlevnější sport, ale pořád se to dá utáhnout o něco lépe.
Co jiné sporty?
Baví mě si zahrát fotbal nebo volejbal. Ale závodně jsem nikdy nic jiného než hokejbal nehrál. Hokejbal byl vždycky číslo jedna a jiné koníčky jsem kvůli velkému vytížení neměl.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
