Byla to nejlepší sezona kariéry, míní Jakub Kovář

O minulé sezoně i budoucnosti si Budějcká Drbna povídala s Jakubem Kovářem minulou sobotu při jeho rozlučkovém turnaji v malém fotbale, který se uskutečnil na Dobré Vodě za účasti dvaceti týmů složených z ryzích amatérů i aktivních fotbalistů.

Jaká byla uplynulá sezona Jakuba Kováře?

„Řekl bych, že jsem měl velice povedenou sezonu. Když budu hodnotit své výkony, tak suverénně nejlepší v kariéře. I když jsem tři měsíce kvůli zranění nechytal, poprvé v životě jsem vyhrál brankářské statistiky a navíc jsem se dostal do nároďáku. Určitě ale bylo něco jiného nastoupit v posledních dvou letech k sedmdesáti zápasům za sezonu a letos jich odchytat slabých pětatřicet.“

Kvůli nemoci jste navíc přišel o mistrovství světa. Kdy jste už stoprocentně věděl, že se letos na sever Evropy nepodíváte?

„Už při zápase se Slovenskem v Praze mi nebylo moc dobře, na turnaji v Brně se to ještě zhoršilo a po duelu s Finskem se moje nemoc rozjela. Odjel jsem domů s horečkami, dostal antibiotika a bylo po všem...“

Přesto vás trenéři během šampionátu do Švédska nakonec povolali. Jaká tam byla vaše role?

„Určitě jsem tam neletěl s tím, že budu chytat. Dva gólmani nemohli trénovat, tak jsem přijel klukům a trenérovi pomoci při tréninku. Kdyby Pavelec nemohl nastoupit, byl jsem připravený zapojit se do týmu. Jinak jsem tam byl spíš jako sparingpartner.“

Klubová sezona se Českým Budějovicím zase moc nepovedla, letos jste skončili už v předkole play off. Co scházelo k tomu, abyste vyhráli ten poslední rekordní zápas proti Vítkovicím?

„Gól... vždycky chybí gól. Kdo je ale soudný, musí uznat, že jsme mohli být rádi za účast aspoň v tom předkole a nehráli play out, nebo byli dokonce v baráži. Od takhle složeného týmu se těžko dalo čekat víc, i když ten poslední zápas jsme vyhrát mohli. Nebýt výluky NHL a mé formy, kterou jsem cítil, těžko bychom se do předkola dostali.“

Jaký je váš názor na aktuální dění kolem budějckého hokeje?

„To, co se tady událo, nelze svalit jenom na jediného viníka. Musí se jich najít víc. Město ukázalo, že sportu v Budějovicích nepomáhá. Sice říkají, že jsou sportovní fanoušci, ale tu podporu je třeba ukázat i trochu jinak. Někteří by si měli uvědomit, že někdo klub před lety Mountfieldu prodal, a tito lidé by za to měli nést odpovědnost a nestát u nově vznikajícího oddílu. Jednou by to mohlo mít ty samé následky.“

A kdybyste náhodou po sezoně z Mountfieldu neodešel, co by se dělo?

„Nevěřím tomu, že bych tady zůstal. Věděl jsem, že budu končit. Kdyby se to ale stalo o rok dřív, byl bych hodně hořkej. Nevím, jaká by byla moje reakce. Jsem na tohle rapl. Rozhodně bych se nikam nestěhoval a asi bych tady pak neměl ani moc kamarádů.“

Kdy jste dostal nabídku do Ruska? Měl jste na výběr z více kontraktů?

„Moji agenti už několik let nabídky dostávali. Čekalo se, až skončí klubová sezona, aby mohla začít jednání. Nějakou dobu jsem naznačoval, že bych chtěl odejít do jiné ligy. Nakonec jsme si vybrali nabídku z Jekatěrinburgu. Jsem rád, že jsem se dostal tam, kam jsem chtěl.“

Stály o vás i týmy ze zámoří?

„Nějaký zájem tam byl, ale bohužel jsem čtyři roky v Budějcích čekal na to, až se podepíše smlouva s NHL. To se stalo týden po tom, co jsem se upsal do Ruska. Na NHL mám docela velkou smůlu. A podpisem dvoucestné smlouvy do Ameriky bych udělal chybu. Bylo tedy jasné, že půjdu někam do Evropy.“

Jak probíhaly námluvy mezi vámi a Jekatěrinburgem?

„Všechno šlo přes agenty. Rusky neumím, takže bychom se těžko o něčem bavili. Mého agenta znají, takže přišli, předložili nabídku a my jsme jenom vybírali.“

Už jste začal pracovat na prolomení jazykové bariéry?

„Vůbec ne. Nejrychleji to půjde, až mě tam hodí do vody. To už budu muset. Když nemáte v tom jazyce žádný základ, tak je to složité. Do Kanady jsem tehdy odcházel s nějakým základem ze školy, takže to přizpůsobení proběhlo rychleji.“

Jekatěrinburg patří mezi týmy, které v posledních sezonách hrají na úplném dně KHL. Od vašeho příchodu si tedy jistě slibují zlepšení výkonů celého mužstva.

„To je jediný důvod, proč tam jdu. Určitě by si mě nevzali jenom proto, aby se flákali na posledním místě. Začíná se tam budovat nový mančaft. Jekatěrinburg je jedno z největších měst v Rusku a je trochu ostuda, že jsou pořád takhle na konci tabulky. Doufám, že tým posílí a nějaké výsledky uhrajeme. Nedělám si iluze, že bychom byli tam, kde v minulé sezoně Lev Praha, takové mužstvo tam nejspíš mít nebudeme. Nevím, jestli to není moje přehnané přání, ale doufám, že budeme kolem osmého až desátého místa.“

Potkáte se v týmu s nějakým Čechem?

„Češi ani Slováci tam nejsou žádní. A jsem za to celkem rád. Ze zkušenosti vím, že je lepší být v týmu sám a mluvit cizí řečí, než se tam s někým partičkovat a nenaučit se nic.“

Kdy odlétáte do Ruska?

„Za dva dny jedeme s přítelkyní na dovolenou. (rozhovor vznikal minulou sobotu - pozn. autora) Až se vrátím, budu poslední tři dny doma a pak vyrazím. Vůbec nevím, co mě tam čeká.“

Pro své příznivce jste ještě stihl uspořádat turnaj v malém fotbale. Jste spokojený s účastí?

„Nadmíru. Trochu jsem se bál, jestli to zvládneme, počasí ale vyšlo fantasticky, turnaj se povedl a všem se snad líbil. Moje očekávání splnil maximálně!“