Gutalax: Ukrajinu v Rusku vůbec nikdo neřešil

Jelikož se z rozhovoru vyklubalo rozsáhlé vyprávění, rozhodli jsme se článek rozdělit na dvě části.

V době, kdy to v Evropě vře, jste se vrhli na turné do Ruska. Jaká tam panuje atmosféra?

„Je to tak, termín se nám natrefil přesně do středu dění, navíc jsme v Rusku byli přesně ten víkend, kdy končila olympiáda, takže jsme zezačátku jemné obavy měli. Pravda je taková, že ani minutu to tam nikdo v našem okolí neřešil, byl tam absolutní klid, pohoda, lidi byli příjemní. Ona nám to média asi ukazují trochu jinak. Znáš to...“

Zastavili jste se také na Ukrajině. Jak to tam vypadalo?

„Měli jsme v Kyjevě mezipřistání z Moskvy a dvouhodinovou čekačku. Já nejdřív obavy neměl, ale těsně před odletem do Ruska mě strašila celá rodina takovým způsobem, že jsem se nakonec taky začal trochu bát. (směje se) Ale opět - absolutní klid, nikde žádná známka jakéhokoliv konfliktu, z okna letiště jsem sledoval normálně klasický městský pondělní systém. Naopak můžu říct, že ukrajinská aerolinka byla za ty celkem čtyři lety (Vídeň - Petrohrad a Moskva - Kyjev - Praha ) ta nejpohodlnější.“

Jací jsou Rusové pořadatelé? Můžeš srovnat tamní scénu s naší?

„Je to asi jako u nás. Jak kdo a jak kde. Měli jsme jen tři koncerty a na každém jsme se cítili dobře. Hlavně - jsi v Rusku, zažíváš euforii, užíváš si celou tu atmosféru, takže na drobné organizační mouchy úplně kašleš. Co bych v Rusku vyzdvihnul nad Čechy, je opravdu kvalitní zvukové zázemí, aparatury a celkový zvuk v klubech - to byla paráda.“

Určitě jste navštívili i nějaké památky. Co na tebe nejvíce zapůsobilo?

„V Petrohradu jsme toho bohužel moc nestihli, ale hlavní turistickou prioritou pro nás bylo Rudé náměstí v Moskvě, legendární chrám Vasila Blaženého, Leninova hrobka a další zásadní body na tomto místě. Tam jsme se dostali a měli i dostatek času si vše projít, doprovázely nás dvě ruské slečny, takže jsme ani nebloudili a chodili najisto. Rudé náměstí je vážně úžasné! Ve třetím městě, Ivanovo, jsme celý den strávili v relaxačním centru, kam nás pořadatel pozval - sauna, bazén, vodka, pivečko, jídlo, takže jsme se nikam do města ani nehnali.“ (směje se)

Jaká byla návštěvnost akcí?

„Návštěvnost super! Rusové nám říkali, že grindcore a tvrdší hudba celkově v Rusku moc populární není, nemají ani žádné velké festivaly s tímto žánrem v čele. Dá se říct, že největší akcí v celém Rusku je moskevský Coyote Brutal fest, na kterém jsme hráli. Tam bylo něco kolem 300 lidí. Na ostatních dvou koncertech bylo plus mínus něco kolem stovky. Každopádně ale to, co fanoušci vytvořili na všech akcích pod pódiem, byl opravdový mazec. Skvělá podpora!“

Kdekoho určitě napadne otázka, jak jste se vlastně do Ruska dostali...

„Všechny tři koncerty nám zařídil jeden člověk s přezdívkou Coyote. Tuším, že pravým jménem je Dmitry, stejně jako asi 80 procent mužské ruské populace. (směje se) Tenhle mazák má v Rusku dlouhodobě fungující label, vydává i nějaké kapely z Čech a každoročně pořádá v Moskvě již zmíněný Coyote Brutal fest. Nejsme první a myslím si, že ani poslední česká kapela, která na této proslulé akci hrála. Prvotní plán byl letět pouze na jeden koncert, nakonec nám Coyote nabídnul variantu dalších dvou akcí (den před a den po jeho festu). Samozřejmě jsme souhlasili.“

Na jedné z fotek jsem si všiml, že jste si koupili pěkné čapky.  Co jste si přivezli za suvenýry?

„Jo jo, my jsme v zahraničí vždycky jako banda japonských turistů v Českým Krumlově, fotíme každou volovinu, vykoupíme všechny stánky se suvenýry. (směje se) Kromě čepic jsme každý pořídili domů pár kousků matrjošek, no a samozřejmě nějaké litry vodky, to dá rozum.“ (směje se)

Mluvil jsi o tom, že v Rusku není příliš populární tvrdá metalová muzika. Co tam lidé poslouchají?

„Populární je tam pop či elektro hudba. Pro ruskou grind kapelu je asi nejzákladnější prioritou ukázat se fanouškům co nejvíce mimo tuto veleříši, jelikož na domácí půdě mají jen pár koncertů do roka. Na veliké množství z nich si musí ještě k tomu hradit veškeré výdaje na cesty. Když si člověk vybaví ty brutální vzdálenosti mezi jednotlivými městy, je to ranec. Je to celkem paradoxní, protože je v Rusku plno extrémních kapel, ať už hrající grindcore, goregind nebo slamming, brutal death a další subžánry... Devadesát procent z nich je opravdu na vysoké úrovni. Za ty naše tři dny jsme neslyšeli ani jednu špatnou kapelu, a to jich s námi hrálo celkem kolem pětadvaceti. Pro české fanoušky je určitě plno ruských sestav známých - ať už Katalepsy, či Abominable Putridity a mnoho dalších.“

Po Evropě už koncertujete naprosto běžně. Je náročné skloubit muziku s prací?

„Je fakt, že většina dovolené padne na koncerty a festivaly. Ale stále se to snažíme skloubit tak, abychom měli i volný čas pro naše protějšky a další koníčky. Největší prekérku z nás má kytarista Kohy, který poctivě léta maká na Temelíně a každým rokem má povinnou odstávku, kdy musí pracovat od pondělí do neděle, a to přesně v hlavní festivalový sezoně (od května do srpna), takže s námi vždy nemůže odehrát úplně všechny akce v tomto období, což je veliká škoda.“

Můžeš vyjmenovat země, kde všude jste už řádili?

„Měli jsme tu čest v Mexiku, Itálii, Portugalsku, Slovinsku, Rusku, Švýcarsku, Francii, Holandsku, Německu, Rakousku, Slovensku a letos nás čekají koncerty v Maďarsku, Rumunsku, Moldávii, Polsku a Anglii.“

Pokračování rozhovoru vám Budějcká Drbna přinese v dalších dnech.