Karatisté se snaží odlišit od ostatních klubů

Svým závodníkům se trenér Miroslav Hýsek (29) z TJ Karate České Budějovice věnuje co nejvíce individuálně, aby se odlišil od ostatních klubů. Stejně jako všude ale i v tomto odvětví chybí peníze.

Co je nového ve světě budějckého karate?

„V první řadě bych zmínil nábory. Také jsme rozjeli nový program pro předškolní děti. Je to přípravka, kde se ti nejmenší věnují atletice, gymnastice a různým míčovým hrám. Jedná se o všeobecnou sportovní přípravu, než přípravu na karate. Šestileté děti toho ještě tolik nepoberou. Přihlásilo se nám patnáct děcek. Co se týká klasického náboru zájemců od šesti let, máme přihlášených kolem dvaceti dětí.“

Jak staří zájemci se mohou přihlásit na karate?

„Máme samozřejmě i nábory pro dospělé. Ty vedou jiní trenéři. O děti se starají převážně ženy. Dorost a seniory trénují muži. Holky mají jiný přístup a děti se jich bojí méně. Já trénuji jen závodní oddíly.“

Jak jsou na tom momentálně vaši závodníci?

„Za chvíli bude mít mládež konec sezony. V prosinci nás čeká mistrovství republiky. Co se týče seniorů, chystáme se na začátku listopadu na mistrovství světa do Paříže. Na to se teď připravujeme.“

Máte nějaké šance?

„Bude to hrozně těžké. Je to tam na výborné profesionální úrovni. My jsme de facto ještě amatéři, ale snažíme se k tomu přistupovat jiným způsobem, než ostatní kluby v republice.“

A to jak?

„Hodně konfrontujeme se zahraničím. Zveme si sem trenéry z ciziny. Teď jsme tady měli trenéra z Německa. Ten se o nás staral pět dní. Tréninky probíhaly třikrát denně pro dospělé a dvakrát denně pro děti. Také se snažíme k tréninkům přistupovat individuálně. Tvoříme menší skupinky, abychom se mohli více věnovat jednotlivcům.“

Když rodič přivede své dítě na karate, začít s tímhle sportem je ambice spíše rodiče, nebo samotného dítěte?

„To je těžké. Někdy se stane, že na nábor přijdou rodiče s dítětem, které na karate vůbec nechce a oni ho tam tlačí mermomocí. Většinou to ale skončí tak, že po měsíci řekneme buď my, že se dítě nechce zapojovat, nebo se rodič přijde jednou za měsíc podívat do tělocvičny a vidí, že to není k tomu. Většinou ale chtějí chodit samy děti. Za rok odejdou tak tři.“

Od kdy vy děláte karate?

„Už to bude tak 22 let. Začal jsem s fotbalem, jako každý malý kluk. To mě ale moc nebavilo. Pak přišel strejda a zeptal se, jestli chci zkusit karate. Od nás z rodiny nikdo sportovec nebyl. Ke mně se přidala sestra. Ta vede jeden z našich čtyř satelitních oddílů. Jeden je v Borovanech, dva ve Vodňanech a jeden v Boršově nad Vltavou.“

Jaký je váš největší osobní úspěch?

„Za největší úspěch považuji druhé místo ve Světové lize v Německu, potom jsem třikrát vyhrál mistrovství Ameriky a vicemistra Evropy. Před čtrnácti dny jsme z mistrovství Evropy v Rumunsku přivezli pět medailí v kategorii dorostenci - junioři.“

Co karate na olympiádě?

„Karate zatím není olympijský sport, ale teď se o to snažíme. Probíhá velká kampaň. Zatím je na olympiádě jen judo a taekwondo. Vypadá to nadějně.“

Jaká je v Budějcích základna karate oproti ostatním městům?

„Mohu říci, že veliká. V Českých Budějovicích je největší koncentrace bojových sportů, a to i třeba oproti Praze. Momentálně se snažím změnit koncept našeho fungování. V republice závody za moc nestojí, tak se snažíme jezdit ven. Myslím, že už je to vůči ostatním oddílům docela dost znát.“

Pozorujete na dnešních dětech při trénincích agresivitu?

„To vyloženě ne, ale stane se, že se jednou za čas setkáme se šikanou. To je ale všude. Buď to pak řešíme s rodiči a toho dotyčného rovnou vyhodíme, nebo se to snažíme napravit domluvou. Viník má pak většinou zakázané všechny akce, jako letní tábory a soustředění. Agresivnímu chování se ale snažíme předcházet.“

Uživíte se prací trenéra, nebo děláte i něco jiného?

„Mám to jako koníček skoro na plný úvazek. Jinak působím na Gymnáziu olympijských nadějí jako trenér bojových sportů a pak funguji jako osobní trenér. Jinak by mě to ale neuživilo. Peníze, které dostaneme od členů, investujeme do výjezdů na závody. Stěží sháníme sponzory. Peníze zkrátka nejsou nikde. Karate mě ale baví a chtěl bych ho dělat, dokud to jen půjde.“