Miroslav Tetter: Za svým rozhodnutím ve věci odvolaného tajemníka si stojím.

Jednu z hlavních rolí v něm měl  Miroslav Tetter, který byl v období od června do listopadu 2010 primátorem města České Budějovice. Jeho tehdejší rozhodnutí v záležitosti soudního sporu je označováno za klíčové pro konečný verdikt Krajského soudu, který potvrdil oprávněnost žaloby na neplatnost výpovědi Zdeńka Řeřábka. Miroslav Tetter nám exkluzivně poskytl rozhovor, ve kterém rekapituluje průběh událostí.
 

Pane docente, jak probíhala celá záležitost z vašeho pohledu? Kdy jste se o odvolání tajemníka dozvěděl?

„První signál, který se týkal možného odvolání Zdeňka Řeřábka z funkce tajemníka, jsem zaznamenal už v roce 2002. Tehdy za mnou jako za primátorem přišli zastupitelé Juraj Thoma a Jan Zahradník a sdělili mi svůj požadavek na odvolání Zdeňka Řeřábka z funkce. S odůvodněním, že  jeho odvolání bylo jednou z dohodnutých podmínek koaliční  smlouvy. Upozornil jsem je, že v koaliční smlouvě nebylo stanoveno, že má být konkrétně Z. Řeřábek odvolán, pouze bylo věcí dohody, že kdyby se z nějakých relevantních důvodů  místo tajemníka uvolnilo, bude ODS mít právo vybrat si „svého“ nového tajemníka. Konstatoval jsem, že pro odvolání Zdeňka Řeřábka neshledávám žádné důvody  a pokud oni shledali nějaká zásadní pochybení, ať mi je předloží písemně, s konkrétním doložením. To neučinili a celá věc utichla.“

Byl jste primátorem města České Budějovice ve dvou volebních obdobích, tedy osm let, v této době jste se Zdeňkem Řeřábkem spolupracoval. Jaká byla vaše spolupráce?

„Z mého pohledu byla ta spolupráce přesně taková, jakou obě funkce – primátora i tajemníka – předurčují. Především to byla opravdu spolupráce, společná práce, v tom dobrém slova smyslu. A to vůbec neznamená, že mezi námi nevznikaly rozpory, někdy jsme měli na některé záležitosti rozdílné názory, pochopitelně. Ale on respektoval mně, já jsem respektoval jeho, komunikace fungovala a dokázali jsme najít kompromis nebo si věci vyjasnit. Nedopisovali jsme si, nevedli komunikaci úřední cestou, ale sešli jsme se v jeho nebo mojí kanceláři a věci si vyříkali a vyřešili.“

Překvapilo vás odvolání Zdeňka Řeřábka v dubnu 2010? Nebo jste věděl, že bude odvolán?

„Nevěděl a překvapilo mne to. Přesněji, překvapil mne způsob i rychlost, řekl bych až ukvapenost toho kroku. Vůbec nezpochybňuji právo primátora Juraje Thomy tajemníka odvolat, to je plně v jeho kompetenci. Pochybnosti ve mně ovšem vyvolaly způsob a důvody, které k odvolání vedly. Způsob – podmínky pro odvolání tajemníka jsou určeny zákonem a má-li být tajemník odvolán kvůli pochybením v práci, měla by odvolání předcházet písemná upozornění, že k pochybením dochází, napomenutí, výstraha. Nic takového v tomto případě neproběhlo. “

Znal jste důvody v době, kdy k odvolání došlo?

„Ne. S důvody k odvolání jsem se seznámil až později, v době, kdy jsem byl zvolen, dá se říci dočasně, primátorem.“

Ano, to je podstatný moment celé záležitosti. Objevily se informace nebo názory, že jste byl zvolen právě proto, aby nakonec celá věc dopadla ve prospěch Zdeňka Řeřábka. Jak to tedy bylo?

„Bylo to zcela jinak, než vámi zmíněné názory prezentují. Že bych měl být zvolen primátorem, po odvolání Juraje Thomy, jsem se dozvěděl v den, kdy se konalo jednání zastupitelstva. Ráno. Asi půl hodiny před začátkem jednání. Bylo mi sděleno, že jsem jediným kandidátem, na kterém se strany v zastupitelstvu shodnou. Měl jsem půl hodiny na rozmyšlenou, jestli kandidaturu přijmu. Nakonec jsem přijal. Moje rozhodnutí bylo dáno určitým pocitem zodpovědnosti za město, za práci radnice, z minulých funkčních období jsem věděl, jak náročná bývá právě příprava komunálních voleb. Pokud vím, byl jsem navržen jako kandidát na primátora i proto, že už jsem měl zkušenosti s výkonem funkce. Byl jsem jediným kandidátem a pro mé zvolení hlasovalo 26 zastupitelů z 31 přítomných. Takže takové byly okolnosti mého zvolení a jsem si naprosto jistý, že záležitost odvolaného tajemníka v tom nehrála roli – v tom smyslu, že jsem byl navržen a zvolen, abych mohl ovlivnit záležitost ve prospěch odvolaného tajemníka.“

Přesto vaše následné kroky v této věci působily dojmem, jakoby ve prospěch Z. Řeřábka byly  učiněny záměrně?

„ Všechny mé kroky v této věci byly dány fakty a skutečnostmi. Prokazatelnými, doložitelnými.  Stejné kroky by  učinil kdokoliv jiný, pokud by ovšem věc posuzoval objektivně. A maximální objektivitu jsem uplatnil i já. Zdeněk Řeřábek podal na město žalobu a jako primátor jsem tedy musel věc řešit. Především jsem se chtěl  seznámit se spisem, ve kterém bylo zdůvodnění odvolání. Nejen tento spis jsem v agendě primátorské kanceláře nenašel, postrádány byly i jiné dokumenty, které mi musely sekretářky pracně shánět. Když jsem se seznámil s důvody, které byly uvedeny v odvolacím dokumentu, shledal jsem, že je uvedeno 5 údajných pochybení. Juraj Thoma informoval média o 20 pochybeních Zdeňka Řeřábka, kterých se měl jako tajemník dopustit. V odvolacím dopisu bylo uvedeno pochybení pět.“

Můžete tato pochybení konkretizovat?

„Mohu, samozřejmě. Prvním pochybením mělo být neoprávněné vyplácení odměn zastupitelům. Ale výši odměn stanovilo v souladu se zákonem  usnesení Zastupitelstva města České Budějovice a další usnesení určilo, že zpracování podkladů pro vyplácení odměn spadá jednoznačně do kompetence sekretariátu primátora a následně přímo do kompetence primátora, který také výši odměn potvrzoval svým podpisem. Tajemník už pouze zajišťoval, aby byly odměny řádně vyplaceny.
Druhým pochybením mělo být vypracování směrnice, která měla určit výši speciálních odměn pro pracovníky na rizikových pracovištích, například na sociálním odboru. Směrnice byla vypracována v souvislosti s připravovanou změnou zákona právě o těchto odměnách nebo příplatcích, kterou v té době měla schvalovat vláda ČR. Tajemník tedy tuto možnost zakotvil do  směrnice s předstihem,   aby se poté  nemusela  v krátké době vydávat nová směrnice. Když vláda změnu neschválila, byla tato část směrnice neplatná, protože by šla proti zákonům, případně vládním nařízením.Nebyla proto nikdy použita a finanční prostředky nebyly podle tohoto bodu směrnice nikomu vyplaceny. Nedošlo tedy k žádné škodě.
Dalším pochybením mělo být pozdní dodání podkladů pro vypracování změn v  kolektivní smlouvě. Pan primátor vyzval tajemníka k předložení podkladů, tajemník mu podklady předložil – zaslal -  o dva dny později. Ve výzvě nebyl uveden termín, do kdy mají být podklady předloženy, argumentace „pozdním“ předložením je tedy diskutabilní.
A dalšími důvody bylo údajné hrubé neplnění pracovních povinností a dále údajné poškození stěračů – to je kauza, která je asi obecně známa. V době, kdy byl tajemník odvolán, se však tato věc nacházela teprve ve fázi vyšetřování, nebylo nic prokázáno a tedy to bylo jako důvod k odvolání zcela irelevantní.“

Zmíněná irelevantnost je pouze vaším názorem, nebo ji konstatovali i jiní?

„Všechna tato pochybení a jejich případné důsledky hodnotil jak kontrolní výbor – tedy orgán samosprávy, tak kontrolní odbor Magistrátu města České Budějovice. Oba kontrolní orgány shledaly, že takzvaná pochybení nezpůsobila žádné ekonomické ani jiné škody a oba orgány potvrdily, že vyplácení odměn zastupitelům bylo opravdu odpovědností kanceláře primátora, nikoliv tajemníka. Oba orgány vypracovaly a předložily své písemné závěry. Vzhledem k soudnímu sporu jsem považoval za nutné znát právní stanovisko, protože městu byla Okresním soudem sdělena měsíční lhůta pro možnost podání námitky proti žalobě nebo jiným právním krokům.  A považoval jsem za neméně nutné, aby právní stanovisko poskytl právník opravdu zcela nezaujatý, aby jeho závěry byly nezpochybnitelné. Vytypoval jsem tedy a na základě dobrých referencí požádal o právní rozbor Advokátní kancelář Mgr. et  JUDr.Petr Prchal z Prahy. Ve velmi podrobném právním rozboru byly všechny důvody odvolání tajemníka označeny za irelevantní, jednoznačným doporučením pak bylo, aby město přistoupilo ke smíru s protistranou, tedy Zdeňkem Řeřábkem, protože jinak soudní spor prohraje a bude muset hradit všechny výlohy se soudním sporem spojené. Rozhodl jsem se doporučení právníka akceptovat a na smír přistoupit.
Jenže v té době jsem obdržel dopis od Juraje Thomy, ve kterém mne ne zrovna vhodnou formou, řečeno mírně, vyzýval, abych v žádném případě nepřistupoval na smír a naopak všemi prostředky bránil možnému návratu Zdeňka Řeřábka do funkce. Tento dopis i další okolnosti mne motivovaly ke změně rozhodnutí a po opravdu důkladném zvážení všech reálií  jsem se rozhodl pro možnost se k žalobě nevyjádřit, nepodat aktivní odpor ani návrh na přistoupení ke smíru.“

A tím město jako účastník soudního sporu zůstalo v nečinnosti a další průběh už netřeba konstatovat, ten je známý. Objevily se ovšem spekulace, že za vaším rozhodnutím byla intervence z Hluboké. Byla?

„ O spekulacích tohoto typu vím. Podívejte, mám už nějaký věk a také nějaké zkušenosti a vzhledem k tomu jsem opravdu schopen rozhodovat se sám, podle vlastního rozumu a svědomí, nepotřebuji žádné intervence nebo rady, co a jak mám udělat. Za mým rozhodnutím žádná intervence nebyla a pokusy vytvořit dojem nějakého mého možného ovlivnění kýmkoliv z Hluboké považuji za úsměvné. I když jejich účelovost a nesmyslnost zas tak úsměvná není.“

Kdyby dnes měla celá záležitost proběhnout znovu, rozhodoval byste se stejně?

„Samozřejmě! Za svým postupem a rozhodnutím si stojím, bylo výsledkem pragmatického hodnocení situace a není nic, co bych, kdyby byla možnost, změnil.“

Pane docente, děkuji za rozhovor.

Autor: Anna Danielová, Budějcká Drbna

Rozhovor byl Miroslavem Tetterem autorizován, dne 7. 6. 2011.