Psychiatr: Chování člověka nelze předpovědět

Budějcká Drbna proto oslovila primáře psychiatrického oddělení Nemocnice České Budějovice Jana Tučka, aby vysvětlil lékařské postupy v takovýchto případech, naznačil, jak zásadní roli hrají znalecké posudky a zda vůbec může psychiatr předpovědět budoucí chování těchto lidí.

Jak často se během své praxe zabýváte lidmi, kteří spáchali nějaký trestný čin?

„V běžné klinické praxi při práci na oddělení se s touto problematikou setkáváme velmi zřídka. Naopak v soudně znaleckém řízení, kdy policie nebo soudy mají pochybnost o duševním zdraví člověka, který spáchal trestný čin, to může být třikrát až čtyřikrát do měsíce. To ale neznamená, že každý námi vyšetřovaný člověk je duševně nemocný. Většinou se jedná o různé psychopatie, poruchy osobnosti, případně trestné činy spáchané pod vlivem alkoholu nebo drog. Na druhé straně stojí případy způsobené závažnými duševními chorobami jako demencí, schizofrenií, depresí nebo těžkou závislostí. Těch ale není příliš mnoho, maximálně čtyři do roka.“

Můžete popsat formu spolupráce mezi vámi a orgány činnými v trestním řízení?

„Policie, soud nebo státní zastupitelství nás požádají o vypracování posudku. Při vyšetření člověka máme k dispozici kompletní spisovou dokumentaci a nahlížíme i do jeho zdravotnické dokumentace. Tu získáváme buď od praktického lékaře, nebo z psychiatrických nemocnic či ambulancí. Obligatorní otázkou je, zda je ten dotyčný nebezpečný pro společnost, což posuzujeme individuálně případ od případu. Pokud uznáme, že ten člověk je v rámci své duševní choroby nebezpečný a mohl by páchat další trestnou činnost, navrhujeme ochranná opatření. Buď může nastoupit ochrannou ambulantní či ústavní léčbu, v nejhorších případech se navrhuje detence v ochranném ústavu. Z naší strany je to však pouze návrh, konečné rozhodnutí musí udělat soud, nikoliv psychiatři nebo zdravotníci.“

Vystupujete v těchto případech výhradně jako soudní znalci, nebo tyto posudky zpracováváte v rámci své práce v nemocnici?

„Nemocnice jako taková nemá se znaleckým vyšetřováním nic společného, fungujeme jako znalci mimo naši hlavní pracovní činnost. Existují ale takzvané znalecké ústavy, které při různých nejasnostech nebo pochybnostech zpracovávají supervizní nebo revizní posudky. Jsou to většinou kliniky při lékařských fakultách. V Českých Budějovicích ale nic takového nemáme.“

Co musí splnit lékař, aby se stal soudním znalcem?

„Zejména jeho vzdělání musí být příslušné v oboru. Neznám současné podmínky krajského soudu, ale když jsem se před devíti lety stal soudním znalcem já, musel jsem absolvovat specializovaný kurz týkající se soudní psychiatrie, všichni musíme mít atestaci z psychiatrie nebo být blízko k jejímu složení. Tuto práci nemůže vykovávat čerstvý absolvent školy. V některých specializovaných otázkách musí soud ustanovit znalce ad hoc, psychiatrie se to však netýká.“

Po nedávné události ve Ždáru nad Sázavou se veřejnost intenzivně zajímala o to, kdo je za tu tragédii zodpovědný, když vražedkyně byla propuštěna z ústavu na svobodu. Lze vůbec říct, kdo je viníkem?

„Nelze. Od vlastního propuštění ke spáchání trestného činu uplynulo devět měsíců. Psychiatři ale nedokážou odhadnout, co člověk za takovou dobu udělá. I kdyby se tehdy udělalo dvacet nezávislých posudků, stejně by s největší pravděpodobností došli k závěru, že nebezpečnost této ženy poklesla a již může fungovat v běžném zařízení. Nejsem s tímto případem podrobně seznámen, ale z médií vím, že ta dotyčná byla dlouhou dobu na uzavřeném oddělení, poté následoval pobyt na otevřeném oddělení, chodila na vycházky i domů, měla rodinné zázemí, užívala léky a byla navázána na ambulantního psychiatra. Víc pro toho člověka skutečně udělat nemůžeme. Nechci tragédii ve Ždáru nijak bagatelizovat a zlehčovat, zemřel tam mladý chlapec, když se ale podíváte do policejních statistik, zjistíte, kolik vražd spáchají lidé bez jakékoliv duševní poruchy. Toto téma je však snadno medializované a hodně se o něm mluví, když zabíjí nemocný člověk. Schizofrenici přitom nejsou nebezpeční více než běžná populace. Jen nejsme většinou schopni pochopit motiv jejich jednání.“

Hrozí lékařům nějaký postih, kdyby se zjistilo, že skutečně pochybili?

„Obecně to říct nemůžeme. Záleží na individuálním případu. Například můžou vzniknout pochybnosti v okamžiku, kdy tu ženu propustíte z léčebny, ona odjede do Ždáru a tam bude vraždit. Jak už jsem ale zmínil - do těch lidí nejsme schopni vidět a predikovat jejich budoucí chování. Uvědomte si, jak dlouhá doba uplynula od doby, kdy byla propuštěna a kdy se to stalo. Hledat viníka je lidská vlastnost, ale v tomto případě viník neexistuje. To bychom museli všechny duševně nemocné zavřít na ‚loď bláznů‘ nebo pustý ostrov a nenechat je svému osudu. Jestliže ale chce být tato společnost tolerantní a zapojovat mezi sebe i ty jedince, kteří se nějak odlišují, tak tento postup není možný.“

Kde je tedy chyba?

„Přiznejme si, že nastavený systém není nejlepší a mohlo by se dělat něco víc. To, že má ambulantní psychiatr v běžném provozu na konkrétního pacienta jednou za dva až tři měsíce čas čtvrt hodiny, není správné. Podle mého názoru by měly existovat specializované ambulance, které se budou této problematice věnovat a těmito lidmi se zabývat. Ani to ale nedokáže zcela vyloučit riziko toho, že člověk trpící duševní chorobou nějaký trestný čin nespáchá. Nemůžu to vyloučit ani u sebe, ani u vás. Přestože ta pravděpodobnost je mnohem menší, pokud budete v nějaké zátěži, může k tomu dojít. To je stejné, jako kdybychom chtěli vyloučit, že až odejdete z dnešního rozhovoru, tak vás nepřejede auto.“

Často se říká: Vezměme si příklad ze zahraničí. Platí to i tady?

„Nejsem schopen srovnávat, jelikož o zahraniční praxi toho příliš nevím. Systém je ale podobný, vycházející z rakousko-uherské tradice. Krok správným směrem je rozhodně zřízení detenčních ústavů, které tady dlouhodobě chyběly, což byla velká chyba. V současnosti máme dva a jsou tam umisťováni takoví lidé, u kterých už není možné jejich stav vyléčit.“

ČTĚTE TAKÉ: Může být paranoidní schizofrenik nebezpečný?