Rozhovor s Filipem Novákem - nejen o hokeji

Filipe, ještě než budeme mluvit o aktuální situaci, vraťme se ještě k velkému úspěchu našeho národního týmu na mistrovství světa 2010. Vy jste byl v sestavě, ale zranění vám zabránilo odehrát všechny zápasy. Jaký to byl pocit – být tam a přitom moc  nehrát?

„Pocity  to byly a pořád jsou samozřejmě smíšené. V sestavě jsem byl, všechno jsem prožíval a absolvoval s klukama, ale nebyl jsem na ledě při finálovém zápasu , když se dal pár minut před koncem vyrovnávací gól...je prostě rozdíl být na ledě nebo to sledovat z lavice. Takže za tým, za kluky radost veliká, je to super,  ale osobně spíš mám až rozpačitý pocit z toho, že sice jsem napsán ve vítězné sestavě, ale osobně jsem k tomu moc nepřispěl.“

Jaké zranění vlastně bylo příčinou vaší absence na ledě?

„Dojížděl jsem puk a šel jsem na backhand, chvilku trvalo, než jsem si ho zpracoval a odehrál ho; v tom mně dohrál norský útočník a napálil mně na mantinel...bylo to půl metru od mantinelu a tím nárazem jsem si poranil rameno. Musel jsem se pak rozhodnout, jestli hrát dál...asi bych to zvládl, ale  věděl jsem, že jde o hodně a nemohl jsem si dovolit nastoupit na led, když jsem nemohl podat 100% výkon. Naštěstí byli další hráči, kteří mohli být dáni na soupisku.“

Kromě zranění ale byla loňská sezona úspěšná?

„Určitě! Myslím, že to byla moje nejúspěšnější sezona, ohledně výsledků. Finále s Balašichou ( HC MVD Balašicha) , hra v první obranné dvojci s Martinem Štrbákem , tam bylo hodně minut na ledě, přesilovky, hry v oslabení, fakt super. Navíc, byli jsme hodně podceňovaným týmem, nikdo od nás nic moc nečekal, takže na nás nebyl velký tlak, měli jsme klid na přípravu...Teď jsme vlastně stejný tým, jen za Dynamo Moskva a ty podmínky a očekávání se změnily, ten tlak je větší, znatelnější, stačí jeden prohraný zápas a už je kritika.“

Byla kritika vedení Dynama Moskva i poté, co jste skončili v play off?

„S umístěním Dynama v základní části spokojenost, v playoff , kde už jsme vyhořeli na Rize v prvním kole, bylo samozřejmě kritiky dost  a i pro nás byl ten výsledek velikým zklamáním. Bohužel, měli jsme spoustu zraněných hráčů a to se podepsalo na výsledcích.“

I kritika je projevem určitého zájmu. Určitě je ale příjemnější zájem pozitivní, který následuje třeba po účasti na mistrovství. Zaznamenal jste v té době větší zájem o svou osobu?

„Tak v osobním životě určitě, po vítězství na šampionátu hodně lidí volalo, psalo, přálo osobně, samozřejmě gratulace byly i při oslavách, ale jinak, že bych třeba dostal nějaké nabídky na reklamu, tak to fakt ne. Ale rozhodně je příjemné, když někdo zavolá a řekne, jo, hráli jste to dobře....vím, že zápasy z Ruska byly v televizních přenosech i tady v televizi, takže to lidi sledovali. A vyjadřovali účast a podporu i při tom druhém zranění...“

Ano, hokejově byla vaše sezona úspěšná, ale na zdravotní problémy spíš smolná. Co se vlastně stalo?

„ Při zápasu s Chanty-Mansijskem jsem si o protihráče bloknul hokejku, přepadl a odneslo to zase rameno. To samé, jako na mistrovství, takže operace, rehabilitace...Ale předcházela tomu už taková špatná zdravotní serie v létě, na soustředění jsem dostal opakovaně angíny, takže následovala operace mandlí, chvíli jsem byl mimo přípravu a asi to na celkovou kondici vliv mělo. Doufám, že další sezona už bude lepší, i když ve sportu se nikdy zraněním vyhnout nejde, to se nedá ovlivnit.“

Raději pojďme od zdravotních problémů jinam. Jsou podle vás velké rozdíly v  podmínkách v NHL a v KHL?

„To si nemyslím, naše podmínky jsou dobré, i když, rozdíly mezi NHL a KHL samozřejmě jsou. Třeba i v úrovni a vybavení stadionů, v Americe jsou všechny stadiony nové, supermoderní, v Rusku té úrovni odpovídá pár stadionů, většina tam je zastaralá, s ne moc dobrými podmínkami. KHL má cíl vybudovat také moderní stadiony, otázka je, jestli tam budou chodit fanoušci. Je tam znát vliv jiné ekonomiky, projevuje se to i v návštěvnosti, hodně Rusů si prostě nemůže dovolit zaplatit lístek na zápas. Určitě s tím souvisí ale i jiné nastavení marketingu, v Americe hráči mimo led chodí v obleku, dělají charitu, propagační akce, podpisové akce pro fanoušky, navštěvují nemocnice. Řekl bych, že hokej víc zviditelňují, podporují návštěvnost...ale to je samozřejmě řízeno managementem klubů.“

Hokej je spojen s popularitou, popularitou týmů i jednotlivých hráčů. Mimochodem, někdy hokejové zpravodajství trochu působí dojmem, že někteří hráči jsou sledováni víc...stačí, aby Jaromír Jágr udělal třeba nějaké gesto a hned se o tom mluví ve všech médiích, kdežto třeba o zranění Filipa Nováka už se tolik neinformuje. Máte stejný pocit?

„Tak Jarda Jágr je populární, přitahuje pozornost diváků, posluchačů, fanoušků, takže média mu pozornost věnují, jde jim o sledovanost , myslím, že hodně sledovaní jsou i další čeští hráči, Dominik Hašek ….“

A nevadí vám, že mají větší pozornost?

„Ne, ne, to vůbec, proč taky, pozornost si zaslouží. Jarda Jágr je fakt dobrej, na ledě se potkáváme, takže vidím, vím, jak hraje, pořád tam je skvělá práce rukou, postřeh, taktika.... navíc, má jméno, takže fakt tu pozornost považuji za logickou a upřímně, ono moc pozornosti taky není ideální, to pak člověk nemůže udělat volně ani pár kroků, třeba někam zajít s kámoši...“.

Když už jste zmínil kamarády, přece jen, jste exponovaným hokejistou, s tím souvisí i celkem nadstandardní ekonomické zázemí a popularita. Dokážete v přátelských nebo i partnerských vztazích poznat lidi, kteří preferují právě tohle a o vás samotného jim zas tolik nejde?

„Ano, dnes už ano, naučil jsem se být trochu opatrný na lidi, které si pustím do života, ale dřív jsem taky udělal chyby. Věřil a pomáhal jsem lidem, kterým šlo asi hlavně o jejich vlastní prospěch...Dneska samozřejmě kámošům taky pomůžu, když je třeba, ale vždycky to zvažuju.“

Určitě také zvažujete, čemu budete ve svém volném čase věnovat pozornost. Stíháte třeba sledovat dění v hokeji mladých, např. v hokejové „20“ ?

„Stíhám a sleduji, sledoval jsem jejich letošní výkony a samozřejmě jsem vzpomínal i na zápasy „20“, ve které jsem byl. Vůbec se snažím hokejový dorost sledovat a někdy mám pocit, že v něm až moc převládá komerce a přehnané představy rodičů těch kluků. Kluby většinou fungují jako občanská sdružení, shání peníze, kde se dá, nejvíc příspěvků a darů platí rodiče, jenže ti za to automaticky očekávají, že jejich kluk bude stavěn na led , do všech zápasů, i když na to třeba herně nemá. Jenže trenéři si zase nemohou dovolit ztratit zdroj příspěvků, takže v tom lavírují...je to začarovaný kruh. A na kvalitu hokeje to vliv má, není to dobře.“

Může to mít vliv i na kvalitu nejvyšších soutěží? Jak vidíte šance národního týmu na blížícím se mistrovství?

„Samozřejmě, že to má vliv. Minimálně to může ovlivnit šanci kluků, kteří jsou dobří, pro nároďák by byli přínosem, ale kvůli zmíněným praktikám už v nižších soutěžích nedostanou možnost.
Šance národního týmu vidím tak, že zopakovat úspěch,  jakého kluci dosáhli minulý rok bude strašně obtížné. I když bych jim to samozřejmě přál, vidím to na semifinale. Těžko se to odhaduje, když není hotová sestava.“

Poslední otázka – jaké jsou vaše další plány?

„Teď se budu intenzivně věnovat rekondici.Funkčně už fit jsem, ale kondičně a silově jsem na tom hodně mizerně. Takže příprava proběhne tradičně pod taktovkou Daniela Fekla, která už se nesčetněkrát osvědčila. Takže dřina, dřina a zase dřina. A co pak dál, to se uvidí.“.