Tohuvabohu: Parta studentů, která dovádí s ohněm

Abychom se o této partičce studentů, která dělá fireshow, dozvěděli více, Budějcká Drbna oslovila jednu členku této party Anežku Pavlíkovou.

Jak vznikl název skupiny?

„Tohuvabohu je hebrejské slovo označující chaos před stvořením světa. Přišlo nám to jako trefné pojmenování.“

Jak dlouho již vaše parta funguje?

„Jako skupina jsme aktivní od roku 2004, ale samozřejmě se někteří z nás znají déle. Skupinu tvoří převážně středoškolští a vysokoškolští studenti, takže se složení členů za tu dobu poměrně změnilo.“  

Jak jste se vy osobně dostala k točení s ohněm?

„Byla to vlastně taková odměna za sepsání bakalářské práce. Po tom několikaměsíčním stresu jsem chtěla vyzkoušet něco nového, u čeho se budu pokud možno pohybovat na čerstvém vzduchu. Obratnost, kterou jsem viděla na vystoupeních, mě zaujala a chtěla jsem si to taky vyzkoušet, tak jsem přišla na trénink.

Nejdřív jsem dlouho trénovala jen s tenisáky na provaze a bambusovou tyčí, než jsem si začala dostatečně věřit a přešla na oheň. Vůbec zacházet s ohněm je vždy takový malý svátek, je to opravdu dobrý sluha, ale špatný pán.“

Kdo vymýšlí choreografii?

„Překvapivě všichni. Nejprve musí vzniknout hudba, což vyžaduje spoustu hodin hledání těch správných skladeb a sestříhávání dohromady. Poté se sejdeme a zhruba si řekneme, kdo bude ve které části a s kterým nástrojem. Postupně sestavujeme vystoupení – kdo má nápad, prostě ho přednese, a když se hodí do celku, tak ho zrealizujeme.“

Máte nějaký vzor, nebo inspiruje vás nějaká jiná partička či osoba, co točí s ohni?

„Šikovných a talentovaných lidí se kolem pohybuje spousta. Jsou skupiny s dechberoucí choreografií, jsou skupiny technicky nesmírně šikovné, skupiny hodně začleňující bojové umění a akrobatické prvky. Ti všichni jsou velkou inspirací.“

Točit s ohněm není žádná sranda. Jak moc je to náročné a nebezpečné? Stalo se vám, kromě drobného popálení, třeba něco horšího?

„Nejnebezpečnější a paradoxně nejvíc rozšířené je plivání ohně. Stačí, aby se stočil špatně vítr, nebo chvilka nepozornosti, a vznikají vážnější popáleniny na obličeji nebo dokonce v ústech a krku. Jinak popáleniny spíš než oheň můžou způsobit rozžhavené nástroje, když třeba někdo omylem sáhne na konec tyče, nebo se zamotají poi kolem rukou. Nejdůležitější je nepropadnout v takové situaci panice a prostě se rozmotat. Když ale člověk umí s nástroji zacházet a nesnaží se mermomocí dělat něco, na co není připravený, bývá vše v pořádku. Musím přiznat, že i mně se jednou poi zamotaly kolem rukou, ale kromě spálených chloupků se mi nestalo nic, co by nešlo smýt pomocí mýdla a vody.“

Jak často se scházíte a pracujete na svých vystoupeních?

„Přes školní rok se scházíme jednou až dvakrát týdně, o prázdninách se spíš domlouváme mezi sebou, kdo kdy má čas a chuť. Na konkrétních vystoupeních pracujeme zhruba měsíc, ale v mezidobí zkoušíme různé sestavy, tvoříme je takříkajíc do foroty, a učíme se nové triky.“

Je možné se k vám přijít naučit nějaké triky? Kde vás mohou zájemci najít?

„Zájemce rádi vítáme, stačí přijít na trénink nebo nás kontaktovat mailem tohuvabohu@centrum.cz. Zhruba do konce června nás můžete najít ve středu a čtvrtek kolem sedmé hodiny večerní ve Stromovce u kamenného stolu. Jsme rádi, když se někdo přijde cokoliv přiučit, stejně tak nás potěší, když někdo naučí něco nového nás.“

Kdy bude možné vaši show opět vidět?

„Už brzy. Budeme vystupovat na Open air festivalu Přírodovědecké fakulty v rámci oslav 20. výročí založení Jihočeské univerzity. Celá akce se bude konat tento čtvrtek 17. května na Sokolském ostrově a kromě nás vystoupí kapely a talentovaní lidé spjatí s fakultou. Moc se na celou akci těším.“

Máte nějaké plány se skupinou do budoucna? Kurzy, cestování po světě a točení, více vystupovat, popřípadě si i vaším koníčkem vydělávat?

„Touto otázkou se elegantně dostáváme na začátek rozhovoru. Jakožto věrní představitelé chaosu nic takového jednotně nechystáme. Každý trénink je vlastně potencionálním kurzem pro zájemce. Při cestách si s sebou bereme naše dovednosti, pak už se dá improvizovat s čímkoli, stočené oblečení nebo násada od koštěte postačí.

Mé zkušenosti říkají, že ať už ve Znojmě či Oxfordu, lidé jsou velmi vstřícní a ochotně se dělí o svoje zkušenosti. Dovedu si taky představit, že v nouzi, třeba při ztrátě peněženky, bych uspořádala menší vystoupení na vybrání peněz na vlak, ale myslím, že na profesionální dráhu to zatím nestačí. Pokud za vystoupení něco vyděláme, zase to investujeme do nářadí a lampového oleje, takže výděleční rozhodně nejsme.“