Rok trénoval v Iráku. Hráče jsme hledali po celém světě, vypráví Tobiáš

Kamil Tobiáš působil v Iráku po boku hlavního trenéra Miroslava Soukupa. Tým do 23 let měl za úkol postoupit na asijský šampionát přes podzimní kvalifikaci, což se podařilo. 

Poté následoval hlavní turnaj v Uzbekistánu. Příprava na obě důležité fáze sezony ale nebyla jednoduchá. „Neměli jsme k dispozici seznam hráčů, kteří spadají do této kategorie. Když jsme ho chtěli, hrozně se divili. Bohužel na svazu není žádná databáze. Všechno jsme si dohledávali sami, psali jsme agentům, manažerům a tak dále,“ popisuje pro Budějckou Drbnu Tobiáš.

Realizační tým zjistil, že fotbalisté s pasem Iráku působí v Americe či Austrálii. Řada z nich je v evropských klubech včetně těch anglických. Další problém byl v tom, že některé kluby odmítly uvolnit své hráče, případně je propustily den před utkáním reprezentace. 

Kamil Tobiáš a třiadvacetiletý fotbalista Wakaa Rammdan na závěrečném turnaji. 

„Nerespektují to, nezajímá je, že to je povinné. Na podzim jsme ale postoupili z prvního místa a letos jsme uspořádali kempy, přičemž ten poslední byl v květnu před odletem do Uzbekistánu,“ vzpomíná Tobiáš.

Tam kvůli zranění nedorazil devatenáctiletý Zidane Iqbal, který působí v Manchesteru United. Na turnaj ale podle Tobiáše odcestovala silná soupiska. Irácký tým vybojoval díky výhře nad Kuvajtem a remízám s Austrálií a Jordánskem druhé místo ve skupině. Poté však tým Miroslava Soukupa vypadl s Uzbekistánem na penalty a skončil pátý.

„Uzbekistán měl skvěle připravený tým, obětovali tomu dva roky, takovou koncepční práci jsem v Asii asi neviděl. Právě v koncepční práci je mimochodem Irák hodně pozadu. Na turnaji jsme chtěli víc. S ohledem na kvality ostatních týmů to ale považujeme za úspěch,“ hodnotí Tobiáš. 

Ten připomíná, že v zemích, jako jsou Saúdská Arábie, Bahrajn či Katar působí řada dalších trenérů z Evropy. Nejčastěji to jsou Portugalci, Španělé, Němci či Chorvati. 

„Byla to obrovská zkušenost. Celý život se pohybuji na klubové scéně a teď jsem si poprvé vyzkoušel nároďák. Samozřejmě to bylo specifické, protože jsme v Iráku nemohli být celý rok, ale jezdili jsme na kempy a turnaje. Závěrečný šampionát byl velký zážitek, posbíral jsem tam cenné zkušenosti,“ vypráví. 

Fotbal je v Iráku velké téma. To pociťovali i trenéři z Česka například po remíze 1:1 s Austrálií. „Sice jsme hráli asi 65 minut proti deseti, ale ten výsledek je za mě super, protože byla Austrálie jedním z favoritů na celkové vítězství. Když jsme přijeli na hotel, měli jsme sedm tisíc komentářů a z toho tak pět tisíc bylo kritických. U nás se říká, že v každé hospodě sedí 20 trenérů, tam je to úplně stejné,“ usmívá se Tobiáš. 

Ten se po roční zkušenosti s iráckou reprezentací vrátil do Česka. Nyní působí jako šéftrenér Sportovního centra mládeže druholigového Táborska, kde už v minulosti tři a půl roku pracoval.

Nyní řeší hlavně organizační záležitosti spojené s akademií. Ta vyprodukovala mimo jiné Marka Ichu, kterého letos získala pražská Slavia.

„Pro akademii a naše kluky je to skvělá zpráva. Mladí fotbalisté Marka znají, ví, že to byl kluk stejný jako všichni ostatní. Když přešel do dorostu, nebyl fotbalistou číslo jedna, v mladším dorostu ale udělal obrovský progres díky své pracovitosti a tvrdé dřině. Ve starším dorostu začal nakukovat do áčka, tam pak zůstal a nakonec ho koupila Slavia. Kluci ten příběh znají, je to pro ně ukázka cesty, jak se dostat dál. Je dobře, když je vidět, že je něco takového možné i z menšího klubu,“ uvádí mimo jiné bývalý trenér Příbrami.

I nyní působí v Táborsku talentovaní mladí fotbalisté, jako jsou Jiří Šplíchal, Pavel Svatek, Jan Kotrč, lotyšský brankář Roberts Dzerve či útočník z Estonska Mihhail Orlov. „Věřím, že někteří z nich zamíří do prvoligového klubu,“ dodává Tobiáš.