Haltýře potvrzují, že v Mlýnském potoce byly ryby. Z Rybní ulice se po vodě vozily do Prahy
Také poslední únorový čtvrtek patří Drbně historičce. Jan Schinko se věnuje nábřeží v Rybní ulici. Ta už dnes neexistuje. Pokud by tomu tak bylo, procházela by například Domem kultury Metropol na Senovážném náměstí.
Prosluněné tiché dopoledne na nábřeží v Rybní ulici kolem roku 1910 v období režimu c. k. před 1. světovou válkou. V pozadí lze rozeznat zadní štít biografu Royal. Asi zrovna byla neděle nebo svátek, jinak se těžko uvěří, že každý den byl v Rybní takto romantický, pár kroků od centra města. Vpravo protékalo levé rameno Mlýnské stoky, v němž mívali patrně již od 14. století rybáři z Rybní haltýře. Haltýř je vlastně malá otvory opatřená, dřevěná, proutěná, později i plechová sádka na ryby. Jednak aby neuplavaly, a za druhé, aby měly proudící vodu.
Doložené haltýře potvrzují, že v Mlýnském potoce (dnes stoce) byly běžně ryby. Pravděpodobně se budějcké ryby z Rybní vozily po vodě do Prahy na Podskalí a pak na trh. Po roce 1918 už v Rybní nebydlel ani jeden rybář, ostatně už tam nebylo ani levé rameno Mlýnské stoky. Jen na konci Rybní bydleli Fischnazlů, ale podle Oldřicha Svobody nebyl starý Fischhanzl rybář, ale jezdil u elektráren s pojízdným žebříkem. Ve 30. letech 20. století bydlelo v Rybní celkem 138 dospělých osob. Nejvíce 30 v bývalých velkých policejních kasárnách stojících za dnešním vchodem do muzea. Bydleli tam strážníci, nadstrážníci a policejní inspektoři s rodinami. V malých policejních kasárnách 15 osob ze sektoru městské stráže.
V Rybní č. 9 bydlel obchodník se zvěřinou Martin Kakeš s manželkou Štěpánkou, kterou nazýval princeznou Pampeliškou. Byl trochu zvláštní, ale sečtělý v dějepise. Zachovalo se svědectví o tom, že když procházel s vozíkem a Pampeliškou kolem policajtských kasáren, zastavil se a do oken kasáren přednášel o Janu Žižkovi z Trocnova, jak porážel německé křižáky a uváděl přesná data, kdy a jak je porazil, jak křižáci prchali a podobně. Obyvatelé hned zavírali okna. Koncem 30. let 20. století, kdy v Německu hřímal Hitler, to od zvěřináře Kakeše mělo svou sílu.
Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda
Může se připomenout, že zvěřinář Kakeš pokračoval i za německé okupace. Traduje se, že vedle Zvonu byla ve výloze fotografie Hitlera. Kakeš shromáždil kolem sebe lidi a přednášel, že „ten“ (Hitler) tu dlouho nebude. Několikrát to zdůraznil, že tenhle tu dlouho nebude. Okolo se začali rojit tajní, Kakeš to zpozoroval a zachránil situaci tím, že zvolal: „Protože si ho koupím!“ Šel do krámu a koupil si ho. Musel.
Vlevo v patrovém domě a přilehlém areálu bydleli Sobotovi. Josef Sobota provozoval velkoobchod dřívím. Byl od mládí členem Sokola, později cvičitelem, náčelníkem a starostou Sokola I. Také členem výboru českobudějovické záložny a správcem domu Besedy Na Sadech. V patrovém domě dále směrem k městu bývala na začátku 20. století kavárna Caffe Groll, kterou si zařídil Adolf Groll. K tomu přidal živnost „Delicatesshandlungen“, čímž ulici posunul do předních ulic ve městě, ale asi se mu v převážně české ulici nedařilo. Jihočeské listy 1910, když Adolf Groll dům prodával, nekompromisně uvedly, že dům č. 70, bývalý bordel, koupil německý turnéřský spolek Jahn od Adolfa Grolla za 13 860 K.
V domě č. 71 bydleli majitelé řeznického a uzenářského závodu Josef a Marie Šolínovi. V Rybní bydlely též rodiny Chaloupků a Tomanů a jejich výrazné slečny Mici Chaloupková a Mici Tomanová. U mistra klempíře Vojtěcha Svobody a syna Oldřicha Svobody, také mistra a znalce Rybní, se rád zastavoval zvěřinář Martin Kakeš. Probírali historii, ale Kakeš začal po válce ve velkém pít (alkohol).
Rybní ulice (Fischgasse, hovorově Fiškostna) byla různorodá, ale malebná enkláva v centru města. Nehodila se však do územního plánu města. Začala se bourat roku 1952. Poslední dům zvaný policajtský byl zbořen v roce 1965.
