Dukelská ulice? Dříve radniční taškařice

Pohlednice asi z roku 1910 předkládá panorama města od jihovýchodu a současně dole v popředí Taschkovu ulici (později známá jako Doudlebská, dnes Dukelská) s muzeem a Rybní čtvrtí. Snímek je pořízen zřejmě z věže tehdy nového německého dívčího lycea (po roce 1945 sídlo Českého rozhlasu). Vlevo je vidět zadní štít Německého domu. Zcela vpravo teče malý kousek levého ramene Mlýnské stoky, které vytvářelo na prostoru dnešního Senovážného náměstí ostrov. Doudlebská tehdy nevedla do Široké, končila na parkánu.

Uprostřed na Doudlebské ulici stojí výrazná budova muzea zachycena ze strany.  Zepředu a zezadu je muzeum „fotogenické“ impozantních novorenesančních tvarů. Z boku se zdá, že směrem do Senovážného náměstí něco chybí. Muzeum bylo postaveno podle projektu stavebního rady Victora Schwandtnera z Plzně v letech 1899 až 1901. Hlavní průčelí situoval na opačnou stranu než do Doudlebské ulice, kde však stály dva domy c. k. policejních kasáren z roku 1876.

Předpokládalo se, že policejní kasárny budou odstraněny a uvolní se prostor pro postavení bočních křídel muzea, které by mělo půdorys ve tvaru písmene U. Když byl v roce 1965 skutečně odstraněn poslední dům kasáren, často poté připomínal tehdejší numismatik muzea Oldřich Weiss, že by se postranní trakty hodily. Známý policajtský dům se štítovou reklamou „Pění, mydlí, neubývá, mýdlo Helada, Ota Rakovník“ byl zbořen kvůli tomu, že se nelíbil, město totiž slavilo 700 let trvání. 

Správní rada muzea si na radnici vymohla, že v Široké ulici bude zbořen klasicistní dům bývalého okresního soudu. Přes jeho půdorys a přes ještě částečně zachovalý parkán byla Široká proražena k muzeu. Herecké domy byly postaveny až v roce 1942. Pozoruhodná ulička mezi Širokou ulicí a Kněžskou ulicí byla zlikvidována již dříve v roce 1904, kdy padla hradební věž Manda a přiléhající hradby.

Vpravo na snímku vynikají střechy domů na začátku Rybní ulici. V němčině Fischgasse, hovorově Fiškostna. Ulice vedla ze Senovážného náměstí, lomila se u policejních kasáren a pokračovala podél levého ramene Mlýnské stoky proti proudu až mírně zatáčela k dívčímu lyceu v ulici U Tří lvů, To byla rázovitá čtvrť, kdysi rybářů, nezávislá na okolí, ne-li na městu. Byly tam obchody, řemesla, služby, hostinec, řádové sestry i v jednom domě slečna Mici.

Problém Rybní čtvrti souvisel, i když se to na první pohled nezdá, se Zlatým mostem u divadla. Veškerý tranzit od jihu k severu a od severu k jihu vedl přes Zlatý most. Křižovatku u divadla zahustily trolejbusy zatáčející v pravém úhlu. Proti boku divadla stála navíc benzinová pumpa. Dopravní problém se vyřešil postavením nového mostu přes Malši v letech 1953 a 1954 z Wilsonova náměstí na tenkrát Stalinovo náměstí. Nově vzniklá komunikace rozpůlila Rybní ulici. K zániku později přispěl i areál ROH. Lze pouze namítnout, jestli se nemohlo budovat šetrněji.   

V roce 1906 byla vzniklá ulice, spíše cesta nebo silnice mezi Německým domem a muzeem, nazvána ulicí Josefa Taschka, běžně Taschkova. Josef Taschek byl německým purkmistrem města (jeho otec ale četl české noviny). Vlastenecké listy s chutí používaly slova Taschek – Tašek při různých příležitostech, kde vystupoval purkmistr Taschek, že to byla jen taškařice. Také Taschkova ulice byla zase nějaká radniční taškařice.