Masné krámy to neměly v Budějcích jednoduché. Dlouhou dobu se je totiž radnice pokoušela zbourat. Dříve v nich sídlilo několik obchodů a na dvorku se porážela menší domácí zvířata. Až po roce 1954 zde vznikla dnes oblíbená restaurace. Více se o nich dozvíte v dalším povídání Jana Schinka.

Dostala se mi do ruky zajímavá knížka Jiřího Chvojky z roku 1998 „Čestní občané města Českých Budějovic“. Je v ní přehled známých i méně známých osob, které získaly čestné občanství našeho města. Překvapilo mne, že v poměrně nedávné historii obdržela vyznamenaná osoba s čestným občanstvím i místní volební právo. Z dnešního pohledu se jedná možná o úsměvnou zajímavost. V minulosti ale tato skutečnost pomáhala vyhrát volby.

Sokolský ostrov je Budějčákům velmi dobře známý. Víte, jak to s ním ale bylo původně? Mohly na něm stát třeba vily. V dnešním díle Drhny Historičky se dozvíte mnohem víc.

Vzhledem k četným dotazům, jak to bylo s tramvajemi dál, se může pokračování tramvajového maratónu připomenout. Radnice v roce 1899 zastavila jednání o parní tramvaji a rozhodla, že tramvaje budou jezdit na elektřinu. Sice nebyl k dispozici zdroj elektřiny (městská elektrárna byla uvedena do provozu o 10 let později), ale radnice rozhodla, tedy konala. Předběžné práce na zřízení pouliční elektrické dráhy byly koncesí uděleny továrníku Spirovi z Českého Krumlova na jeden rok.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na budějckou Českou ulici.

Ve své pravidelné rubrice Drbna historička se Jan Schinko tento týden věnuje Dukelské ulici, muzeu a Rybní čtvrti. Jak sám píše, dříve to byla jedna velká taškařice. Dozvíte se, proč.

I tento čtvrtek nechybí další díl Drbny historičky. Tentokrát se historik Jan Schinko věnuje budějckým hradbám, které se začaly v roce 1902 bourat. Proti byl jen okresní konzervátor Josef Braniš.