DRBNA HISTORIČKA: V „zápase" Broukárna versus záložna vedla Broukárna
Se čtvrtkem je zde další díl oblíbeného seriálu Drbna historička. Historik Jan Schinko tentokrát věnoval čas budějcké záložně.
Na snímku vlevo stojí na rohu náměstí a ulice U Černé věže novorenesanční záložna postavená v letech 1908 a 1909. Na snímku vpravo na stejném místě záložna z roku 1936 v provedení funkcionalistické moderny. Česká Záložna českobudějovická byla založena v roce 1864 jako protiváha starší německy orientované Městské spořitelny z roku 1856. Léta, prakticky až do let kolem roku 1948, se ve městě hovorově rozlišovala záložna na náměstí a spořitelna v Krajinské.
Záložna měla nejprve úřadovny v Široké ulici v advokátní kanceláři prvního předseda správní rady Adolfa Jungmanna, potom sídlila na několika místech ve městě, až roku 1891 koupila dům poslance Josefa Schiera na rohu náměstí a Sterneckovy ulice. To byl bytový dvoupatrový dům s valbovou střechou s historizující fasádou. Dům po čase záložně nevyhovoval, proto vypsala soutěž na přestavbu domu. Sešlo se šest návrhů. Za nejlepší byl uznán návrh Františka Zemana. K tomu záložna ještě koupila druhý dům směrem k věži.
Požadavek byl, aby nová záložna také pohledově reprezentovala význam českého bankovního ústavu. Vznikla zajímavá jihočeská novorenesance s obloučkovými štíty. Na průčelí do náměstí byla do výklenku mezi okny ve 2. patře umístěna socha Čechíe a na vrchol štítu socha Merkura, patrona obchodu a bank. Vertikála štítu vyvažovala vertikály na ostatních koutech náměstí (Puklicův dům s „americkou“ věžičkou, palác Včela a radnice). V přízemí záložny sídlily v nájmu různé obchody.
Rada si vydupala demolici stávající záložny
Dobou se vyměnily generace a nová správní rada rozhodla, že nutně potřebuje větší budovu. Takovou nenašla, i když měla velký zájem o dům U tří kohoutů, a vydupala si na stavebním úřadu demolici stávající novorenesanční záložny. V ofertě v roce 1933 se o stavbu ucházelo 92 firem, které nebyly uvedeny jmenovitě, jen čísly. První nebyl nikdo. Druhou cenu, která obnášela odměnu 12 000 Kč, získali architekti z Prahy-Smíchova Josef Václavek (1900-1973) a Bohumil Kněžek (1900-1979), podle jejichž projektu se nová záložna potom postavila. Může se připomenout, že projekty byly označeny čísly, takže posuzovací komisi se líbil hranatý projekt, autory asi neznali. Realizovat se však II. cena nemusela, to bylo v kompetenci záložny.
Ještě než se začalo stavět jemně i hrubě se diskutovalo o tom, co se to vlastně na historickém náměstí a jak říkal Jan Neruda v jihočeské Florencii, bude stavět. Diskuse se zúčastnil kdekdo, o čemž rády informovaly místní listy. Klub přátel města měl výhrady, ale neměl výkonnou pravomoc, uplatnil jen detail v půdorysu. Demoliční výměr stavebního úřadu platil, čímž se zdravý a relativně mladý dům klidně zbořil do základů.
Vítězná dvojice architektů v projevu při slavnostním otevírání nové záložny zdůraznila, že vycházeli z jednoduchosti, světla, vzduchu a hygieny. Reprezentační pojetí ustoupilo pracovnímu. Nové řešení podle nich umožnilo průhled ke kostelu a k věži a vrátilo tomuto koutu náměstí výtvarnou hodnotu umění. Zasklené plochy přirovnali k touze člověka po svobodě, což je důležitý znak moderní budovy. Tak to tehdy tlumočily dobové listy, možná si to i myslely.
Téměř současně se v Divadelní ulici postavil obchodním dům Brouk a Babka, který projektoval zdejší architekt Karel Chochola a také v moderním funkcionalistickém stylu. Broukárna a záložna jsou ze stejné éry, stejné moderny, ale přece jen se liší. Názory jsou různé, ale zdá se, že v „zápase“ Broukárna versus záložna vedla Broukárna.
