DRBNA HISTORIČKA: U Zlatého soudku
Na snímku pořízeném v období první republiky stojí před svým hostincem v Široké ulici pravděpodobně sám hostinský František Černoch. Malá část domu vpravo patří kavárně Corso na rohu Široké a Biskupské. Podle znalce Široké již zesnulého Františka Valeše se hostinci neřeklo jinak než U Krobiána. Nebyl si však jist byl-li tím krobiánem hostinský, vrchní, kuchař nebo vyhazovač. Snad kuchař.
Ve městě byl ještě jeden „krobián“ a to Franta Štrop ve vinárně na náměstí. To byl novější krobián, protože se u něj vždy stavěl herec Jan Werich a jak říkal, nechal si od Franty Štropa vynadat. František Černoch si v Široké otevřel v domě poštovního tajemníka v. v. Jana Maglii v roce 1923 hostinec, který nazval Gulášová chata. Na poutači to též přeložil do němčiny – Gulasch Hűtte, Franz Czernoch. Z další činnosti se nezdá, že by krobiánem byl František Černoch. Není vyloučeno, že když si někdo stěžoval na jídlo, vyrazil z kuchyně kuchař a s kverulantem se vypořádal.
V roce 1927 je doložen název U Zlatého soudku a většinou stával před hostince pivní sud, nebo byl „zlatý“ soudek zavěšen na konzole nad vchodem. František Černoch měl také přihlášenou živnost jednatelství. Hostinec se postupně posunul do kategorie restaurace a rozšířil se o Caffe Tea. Podniku se dařilo, i když vedle byla konkurence vinárny a kabaretu Corso. Navíc vedle Corsa v Biskupské byla kavárna a restaurace Mikado a vedle vyhlášená hospoda Vlčí jáma, kde se hrála karetní hazardní hra „teta“ a každou chvíli tam zasahovala patrola.
V roce 1927 uveřejnil František Černoch skvělé ceny U Zlatého soudku: Přesnídávka, která se skládala z vídeňského guláše, půl litru dobrého vína a jedné Nachtmannovy housky obnášela jen 4,70 korun. Pozoruhodný je ten půllitr dobrého vína. Zřejmě to tehdy bylo normální a cena 4,70 korun také. Nepodařilo se zjistit, jak vypadala Nachtmannova houska. Je možné, že se od běžné příliš nelišila, jen pocházela od pekaře Jana Nachtmana z Krajinské a tím i on měl zde trochu reklamy.
V římse nad přízemím je vložen ovál, který snad mohl zobrazovat znamení zlatého soudku, v písemnostech zpracovaných Jaroslavem Kubákem se však toto znamení nevyskytuje. Mohla by to být malba na plechu patrona domu. Zlatý soudek byl znám už před rokem 1900, pak to František Černoch použil, když už byl název Gulášová chata asi nepřitažlivý. Shodou okolností reklamní soudek si značkuje místní pes.
Ještě za socialismu byl v domě zařízen Snack bar Soudek. Po roce 1990 Denní bar Soudek, potom Club Kosova, před rokem 1999 zastavárna, kde v listopadu 1999 zasahovala policie. Mezitím zanikla restaurace Železná panna v Corsu, Mikado a Vlčí jáma již dříve, U Kapra sídlil Klub důchodců, takže se zdálo, že by Soudek zase ožil, protože v okolí byla po hostinci poptávka, zejména po rybářské Železné panně. Přijížděly totiž delegace a chtěly si dát u Železné panny rybu, kterou si speciálně vyberou ve velkém akváriu. Od sumce po lína.
V domě U Zlatého soudku bydlel také řezník Julius Fried. Dá se předpokládat, že jistě k Černochům dodával maso na vídeňský guláš. Dobré víno bylo možná od Herinků. František Černoch měl svůj jednoznačný reklamní slogan: „Kdo pije pivo, muzice platí, vezmou ho do nebe andělé svatí – a zejména pije-li v restauraci Františka Černocha U Zlatého soudku.“
