DRBNA HISTORIČKA: O Velký pivovar se bojovalo do posledního dne. Možná nejen slovně
Divadelní ulice (od roku 1945 Stejskalova) po roce 1908 vypadala dobře. Stál tam Velký pivovar, divadlo, obchodní dům Glogau, Zemská banka, Stecherův dům, Wendlerův hostinec, zájezdní hostinec U Černého orla a ulicí jezdila tramvaj (zastávka u divadla). Blok Savoye a Broukárna nejsou o nic horší, ne-li lepší, jen se připomíná, že jsme měli v centru města Velký pivovar. Nechali jsme si jen Malý pivovar. Ani v jednom se už po polovině 19. století pivo nevařilo, ale budov dvou pivovarů v historickém jádru města by si jinde radní považovali.
Na pohlednici stojí vlevo na nábřeží Malše patrový hostinec U Wendlerů, zasahoval letní restaurací až k baště Katovně, a následující dvoupatrový dům je Velký či Bílý pivovar. Měl několik arkád podloubí. Vařilo se zde bílé pšeničné pivo. Roku 1553 se pivovar uvádí jako „Herrnpierhaus“ v roce 1556 „Weisspierhaus“. V té době vedlo k pivovaru dřevěné vodovodní potrubí z Krumlovského rybníku na levém břehu Malše. Po zboření Linecké brány v roce 1844 byl v linii Divadelní postaven klasicistní Wendlerův hostinec přiléhající na pohlednici k Velkému pivovaru.
O Velký pivovar se slovně (možná nejen slovně) bojovalo do posledního dne. Vlastenecké místní listy vinily za likvidaci historického Velkého pivovaru jisté německé konsorcium a německou radnici. Radnici za ziskuchtivost. Když předtím radnice hodlala ve Velkém pivovaru zřídil centrum státních úřadů. Zajímavostí bylo, že v německém konsorciu, které radnici „předběhlo“ byl členem Johann Stepan, jenž jako stavitel potom v tom místě postavil blok Savoye.
Velký pivovar se začal bourat na začátku března 1912. Zprávu o tom přinesly Jihočeské listy ze dne 2. března 1912: „Ve Velkém pivovaru byla do poslední chvíle v zadních prostorách Hahnova výroba žitné kávy. Pracovalo se až do chvíle, kdy se nad dílnou bouralo. Ve zdi se objevily trhliny a lidi odtud rychle utekly.“ Oficiálně se začal Velký pivovar bourat dne 13. února 1912.
Nevědělo se, že rakouský mocnář nepříčetně vyhlásí v roce 1914 válku, čímž se poté v Divadelní a na nábřeží nic nedělo. Do roku 1926 tam zelo zbořeniště a od Kočvarova domu v Divadelní se zalomením až k Biskupské byla postavena dřevěná ohrada. Pamětníci uváděli, že si tam na starých hradbách a zbytků věže Katovny jako kluci hráli. Ti byli s takovým rejdištěm spokojeni.
V roce 1927 už v tom místě v novém domě ve stylu art deco otevíral Bedřich Klabačka legendární kavárnu Savoy. Skoro každý stále doufá, že se Savoy vrátí.
Jako objekt byl Velký pivovar stále v zájmu. V roce 1871 vyslal k nám c. k. erár komisaře c. k. Tabákové režie, aby vyhlédl vhodný objekt pro výrobu doutníků a tabáku. Vybral si poloprázdný Velký pivovar. Výroba doutníků ve Velkém pivovaru byla zahájena dne 6. března 1872. To byla první tabáčka. O tabáčku také usiloval Tábor. Ale Tabáková režie ve Vídni rozhodla roku 1875, že hlavní tabáčka bude u nás. Koupila pozemky na rohu dnešní Novohradské a Průmyslové, kde byl dne 15. listopadu 1876 zahájen provoz.
Velký pivovar potom ožil vinárnami a řadou obchodů, jak o tom svědčí dobová pohlednice. Vinárna Savoy vlastně navazovala na genius loci (jako Slavie v Praze u Národního divadla).
