DRBNA HISTORIČKA: O Malši a mostech
Dnešní díl Drbny historičky se věnuje Malši. Víte, jaká je normální hloubka řeky, a jaká byla při povodni v roce 2002? A proč musela tramvaj po Zlatém mostě jezdit prázdná? To se dočtete v dalším povídání historika Jana Schinka.
Na pohlednici pořízené po dostavbě justičního paláce v roce 1905 vypadá Malše jako dnes. Na to, že není od pramene dlouhá ani 100 kilometrů, je velká a hluboká. Normální hloubka je 2,50 metru. Vzdutí tehdy dělal jez u Předního mlýna, kam tekla také Vltava zdvižená pevným jezem u Valchy. Od roku 1930 zvedají Malši bubny Jiráskova jezu. Při povodni v roce 2002 byla Malše mimořádně hluboká asi 7,50 metru. Voda narážela na most v Biskupské. Chybělo několik centimetrů.
Most na snímku z Divadelní zvaný Zlatý most je z roku 1881. Neunesl plnou tramvaj, proto musela přes most jezdit tramvaj prázdná a cestující přejít most pěšky a za mostem znovu nasednout. V roce 1916 byl postaven nový pevný most, který stojí dosud. Úředně stanovená nosnost mostu je 10 tun, výhradní 40 tun. Starý most z roku 1881 snesl zatížení 12 tun a mohl přes něj i parní válec o váze 18 tun.
Slavnostní otevření Zlatého mostu po rekonstrukci se konalo dne 19. září 2001 za účasti primátora Miroslava Tettera a náměstků Vladimíra Kostky, Zdeňka Čápa a Vlasty Bohdalové. V přesně nezjištěný den se poté most pro dopravu uzavřel. Kdy bude most zase otevřen se ptají řidiči, chodci ani ne.
Na pravém břehu u mostu je vidět část klasicistního domu s valbovou střechou. To byl známý hostince U Wendlerů, později U Strohmayerů, který podél břehu založil letní restauraci. Hostinští bývali většinou Němci. Češi a Němci se jakž takž snesli, jen za hostinského Puckla byly problémy. Příliš agitoval pro velkoněmeckou říši, čehož se jako politicky neutrální hostinský neměl podle místní Národní gardy dopouštět. Rvačky vznikaly v případě, kdy některá skupina měla početní převahu. Podle dobových listů hostinský Puckl, jak se strhla mela, utekl na půdu.
Za hostincem po proudu byly po zrušení parkánu vysazeny aleje. Táhly se až k Biskupské. Bylo tam, zejména za letních večerů, romantické milenecké ticho. Absolutní ticho asi ne, něco slyšet bylo, poněvadž se aleji říkalo „alej vzdechů“. Vzadu po proudu následuje železný most na konci Biskupské. Byl jako dřevěný postaven v roce 1827 pro koňku. Biskupská do té doby končila na hradbě, vyboural se v ní otvor, ve kterém byly zprvu vrata otevírající se jen při průjezdu vlaku.
Dřevěný most, to již bez kolejí, smetla povodeň dne 3. září 1888. Následující rok se postavil most železný s horními oblouky. Konstrukce byla nýtovaná a výrazné nýty se podílely na vzhledu mostu. Nýty spojovaly železné pláty. Nebyly na obloukách proto, aby se na ně dobře lezlo. Někteří dorostenci i dospělí most po oblouku (6 m nad mostovkou) přecházeli, nebo lezli. Hlavně po oblouku blíže k Savoyi.
Most se málo udržoval. Léta vůbec, až byl v roce 1989 rozebrán. Nový most se otevřel v roce 1991, ale neměl nýty ani křížové pažení. Málem byl most jen plochý. Nepodařilo se totiž sehnat dodavatele, který by uměl funkčně nýtovat. Tedy most. Staří zámečníci i dráteníci nejtovat uměli. Nosnost dnešního mostu je 22 tun, výhradní 40 tun a výjimečná 140 tun. Most vlastně nemá ani pořádný název, jen se mu říká – železný. Měl by se nějaký vhodný název vymyslet. Koňka tudy vozila hlavně sůl. Solný nebo Slaný most, spíše něco lepšího.
