DRBNA HISTORIČKA: Dům v Biskupské
I dnes připravil Jan Schinko povídání do pravidelného seriálu Drbna historička. Tentokrát se podíval na dům číslo 39 v Biskupské ulici. Víte, co všechno něm před časy sídlilo? A proč měla k jednomu z podniků připomínky hygiena? Dozvíte se v dnešním textu.
Dům na rohu náměstí a Biskupské s nápisem STARÁ POŠTA – DOMOV MŮJ měl ve 30. letech 20. století domovní číslo 39 a popisné 324, jak je patrné při zvětšení snímku. Dnes má dům číslo 1 v Biskupské. Nápisy a cedule informují, že v patře je prodejna Radiofony, elektrotechnické továrny Praha, nad podloubím cedule Prvotřídní krejčovský závod J. Pokorný, nahoře neon CORSO a na nároží info, že Satrapovo uzeniny jsou za rohem. Hlavní pošta se odtud odstěhovala na Senovážné v roce 1918, telefonní ústředna roku 1922 a telegraf v roce 1923.
Termín Stará pošta byl v permanenci ještě kolem roku 1949, kdy se na průčelí v prvním patře v létě natáhlo plátno a promítaly se zde filmy. Něco jako letní kino, nebo později bratři Čadíkové. V roce 1950 asi již ne, poněvadž se rychle upravil Háječek a konal se tam I. FFP (filmový festival pracujících).
Za socialismu název Stará pošta ustoupil. Dole totiž byla zařízena Rybárna, která starší název přehlušila. Oficiální název Rybárny – Lahůdky, ryby, drůbež, občerstvení. V podloubí byl vyzývavý nápis „Co Vám chybí! Jsou to ryby! Jihočeský kapr na Váš stůl!“. Vpředu se také přímo grilovalo, dozadu chodili pivaři. Grilování nebo opékání se linulo do podloubí. Byl to dle návštěvnosti oblíbený podnik. Často, kdo po letech přijel do města, šel po paměti na roh náměstí a nic. Po roce 1990 tam byly boty podniku Novesta Zlín, následovala firma Adidas. Z jiného úhlu pohledu měli k Rybárně připomínky hygienici.
C. k. poštovní úřad byl v domě od roku 1861, kdy poštmistrem byl Jan Achatz. Úřad se dědil, takže dalším poštmistrem byl Václav Achatz. Měli k poště 40 – 50 koní, kterými zajišťovali provoz. Dvakrát denně se jezdilo s poštou do Prahy a opačně. Další trasy byly ve směru Strakonice, Klatovy, Plzeň, Linec, Týn nad Vltavou a Třeboň. Expedici měl na starost Antonín Hejný, k čemuž měl tři zaměstnance. C. k. pošta také provozovala dostavníky. Za Achatzů prošlo ročně ve městě (bez Rožnova, Čtyř Dvorů a Mladého, k němuž patřilo Suché Vrbné, to byly samostatné obce) 340 000 dopisů a 74 000 balíků. Pro srovnání - Budějovice měly v roce 1869 17 413 obyvatel.
Nejstarší pamětníci ze Široké pamatovali ještě ve 20. letech 20. století ustájené poštovní koně vzadu za Starou poštou s přístupem ze Široké. Mohli to však být koně ke kočáru biskupa, nebo koně firmy Peřina. Po roce 1920 byla totiž podnikatelem poštovních jízd rodina Peřinova, která obstarávala dopravu zásilek mezi zdejšími čtyřmi poštovními úřady a doručováním balíků s osmi koňmi a osmi kočáry – postiliony. Poslední meziměstská poštovní doprava koňmi se udržovala do Třeboně.
Dům „Stará pošta“ č. 374/39 na náměstí Svobody, později Masarykovo, patřil za 1. republiky rodině Šmůlů. Roku 1919 koupil dům Václav Šmůla z Vídně od Karla Plonera za 230 000 K. Rodina Šmůlů pak v domě bydlela (Václav a Františka Šmůlovi, majitelé domu a drogista Josef Šmůla). V domě se od roku 1919 do 1948 vystřídalo velké množství firem a institucí. Bylo by to na Byl jednou jeden dům. Navíc objekt památkově hodnotný, je upravený v pozdním klasicismu po požáru v roce 1868.
