DRBNA HISTORIČKA: Ve Staroměstské kromě výjimek bydleli Češi
Jan Schinko se v dalším dílu Drbny historičky rozepsal o Staroměstské ulici. Na úvodní fotce vidíme ulici od školy směrem k hřbitovu. Víte, kde přesně byla hospoda Na Schůdkách? A kdy se zde začal stavěl slavný koldům?
Na snímku z roku 1950 je zachycena stará Staroměstská ve směru od vpravo vzdáleného staroměstského hřbitova ke staroměstské škole. Přesněji od domů Hrušků a Pfeiferů ke staroměstské škole, kde se ulice lomí, vlevo pokračuje do města (ke koldomu, postaven později) a vpravo do ulice Budivojovy. Tam za rohem byl patrový dům s hospodou Na Schůdkách. V prospektu na snímku stoj příčně brána do statku Holanských a úplně vzadu vyčnívá klášterní věž.
Je to rok 1950, kdy Hrušků, Pfeiferů a Hrachů a školník staroměstské školy (podle pamětníků pan Tomka) možná ještě nevěděli, že přijdou o domy. Koldům se začal stavět v roce 1958 a Jihočeský Krajský národní výbor definitivně rozhodl o demolici celé Staroměstské až roce 1964. Přidala se k tomu stará Pekárenská.
Přízemní dům vpravo se čtyřmi okny na průčelí z poloviny 19. století koupili dle kupní smlouvy ze dne 2. srpna 1904 manželé František a Marie Hruškovi od Františka Blažka st., Františka Blažka ml. a Rudolfa Blažka za 10 000 K. Hrušků měli zahradnictví, v další generaci byl Karel Hruška strojníkem. František Hruška st. byl v roce 1900 kandidátem pro volbu volitelů na radu říšskou 5. kurie. Volilo se tehdy dosti složitě, ale místní listy o tom rády informovaly a vysvětlovaly. V domě bydleli také Čtvrtníků, členka Sokola Anna Čtvrtníková měla přihlášenou živnost dámská krejčová. Ještě se vešel holič Ludvík Horák.
Další dům je patrový s osmi okny v patře ze 2. poloviny 19. století. Ve velkém domě bydlelo ve 30. letech 20. století až 11 rodin. Bedřich a Anna Pfaiferových koupili dům od Marie Gutwirthové pravděpodobně po roce 1918. Pfeiferů, následovala Růžena Pfeiferová, provozovali obchod se smíšeným zbožím či koloniál. Udělali si na obchodu výrazný portál. Léta v domě bydlela vdova Josefa Fišerová, která v roce 1946 žádala úřady o vynětí z opatření proti Němcům a získání čsl. státního občanství.
Jinak ve Staroměstské, kromě výjimek, bydleli Češi, z nichž někteří měli dědu, který ještě jezdil na vorech a šífech u Lanny. Podle Ludmily Šestákové byl obchod Pfeiferů v provozu ještě několik let po roce 1950. Šestáků měli šikmo naproti mlékárnu.
Za Pfeiferů domem stojí směrem ke škole přízemní dům s historickou polovalbovou střechou, který patřil včetně rozlehlé zahrady děkanství. V domě bydleli a provozovali zahradnictví Karel a Marie Hrachovi. Posledními nájemníci tohoto děkanského domu před rokem 1968 byli Bauerů. Výtvarně hodnotný dům byl asi v roce 1968 zbořen. Poslední v roce 1970 byla zlikvidována staroměstská škola. Na to, jak byla Staroměstská dlouhá, kolik měla domů, a přitom bylo málo času (lidi chtěli náhradní byty) musely buldozery a bagry pracovat skoro ve dne v noci.
Okresní konzervátor napsal k přestavbě Starého města v roce 1964, že doufá, že přestavba bude komplexní a bude dokumentovat vyspělost technickou i kulturní a uměleckou naší doby. Poltické orgány také používaly obratně termín „přestavba“ Starého města, ne likvidace Starého města. Připomínat Staré město se může, beztak nové královské město dostalo po něm své jméno.
