DRBNA HISTORIČKA: Nevýhodou budějcké tramvajové sítě byla jednokolejka
V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko rozepsal o Mariánském náměstí a tramvajích v Budějcích. Víte, jak se dříve Mariánské náměstí jmenovalo? Jak dlouho přes něj jezdily tramvaje nebo proč právě budějcké tramvaje nakonec odjely do Mostu?
Na fotografii opouští (podle kladky) tramvaj výhybnu na Mariánském náměstí a za chvíli odbočí vpravo do Krajinské. Fotograf označil snímek jako Lobkowické náměstí, které se rozkládá v pozadí vpravo od ústavu hluchoněmých s parkem uprostřed. V roce 1921 byla obě náměstí Mariánské a Lobkowické sloučena pod název Jirsíkovo náměstí. Že to byla dvě náměstí, tomu odpovídá postavení mariánského sousoší vlevo, které je čelem situováno do Mariánského a na Lobkowickém se nepodílí.
Na tenkrát nepojmenovaném prostoru nechal krajský hejtman August Lobkowic v roce 1823 postavit na své náklady kašnu. Dobrý nápad likvidovat všechny kašny ve městě, kromě Samsonovy, na začátku 20. století to nebyl. Vodních prvků by si jiná města více vážila. Na snímku je, jak se zdá, nosným motivem tramvaj. Fotograf mohl počkat až odjede, ale asi odhadl, že bez tramvaje by to nebylo ono.
Tramvaje jezdily přes Mariánské náměstí od prosince 1908 do února 1950. Co by městská pouliční doprava přesně do 28. února 1950 a poté jen manipulační vůz, který nakládal kandelábry u zastávek. Veselé to nebylo, ale radnice, aby uklidnila obecenstvo (najednou totiž tramvaje ve městě chyběly), rozšířila, že tramvaje se odvezou do Mostu, kde budou dál jezdit a tady se opraví koleje a vrátí se. A dále radnice přehlušila tramvaje trolejbusy – moderní pohyblivá městská doprava. To jistě, ale v Plzni, Liberci, Jablonci atd., nehledě na Prahu, jezdí tramvaje pořád.
Nevýhodou budějovické tramvajové sítě byla jednokolejka. Tramvaje se mohly míjet jen na výhybnách, které se nacházely proti ulici U tří lvů, na náměstí, na Mariánském náměstí a na Wilsonovo náměstí. Jedna tramvaj prostě musela počkat. Sice na to byl systém, ale minuta se mohla ztratit. Druhou nevýhodou byl rozchod kolejí 1000 mm. V Mostě měly koleje také 1000 mm, takže tam naše tramvaje mohly hned nastoupit do služby. (Most byl později srovnán se zemní kvůli uhlí pod ním.)
Budějovické tramvaje z továrny Ringhoferovy v Praze na Smíchově měly kapacitu 18 míst k sezení a 12 míst ke stání. K tomu řidič a průvodčí, druhý průvodčí ve vlečňáku nasazovaném ve špičkách. Kapacita se běžně překračovala. Než se průvodčí prodral na druhý konec vozu, někteří „takticky“ na další stanici vystoupili.
Jihočeské listy ze dne 23. června 1909 chválily na naši elektriku (sousedsky elinku) a také kritizovaly nesprávnou češtinu průvodčích (úřední řeč byla tenkrát ještě hlavně němčina): „Vylízat! – takového libozvučného termínu užívají zřízenci naší elektrické dráhy v češtině. Proto jim připomínáme, že obecenstvo elektrickou dráhu používající do ní neleze, ani nemá chuť tramvaj vylízat, ale že nastupuje a vystupuje.“
