Lampiónový průvod i pálení vlajek, tak se slavilo vyhlášení samostatnosti v Českých Budějovicích
V dnešním pokračování seriálu Drbna historička se Jan Schinko rozepsal o 28. říjnu roku 1918, kdy do Českých Budějovic dorazila zpráva o vyhlášení samostatného Československa. Přečtěte si, jak vypadaly oslavy tohoto dne, které doprovázelo pálení vlajek i shazování soch do mlýnské stoky.
Ke konci října 1918 přicházely zprávy z Vídně, že Rakousko se obává porážky ve válce, kterou vyvolalo s chabým odůvodněním, že muselo kvůli atentátu v Sarajevu. Ve městě bylo rušno, tajně se scházeli politici i nepolitici (tentokrát si rozuměli) a připravovali se na to, kdyby Rakousko kapitulovalo, převzít od Němců radnici. Už se normálně volalo do lesa „Jak je ti Rakousko!“ a nato přišla ozvěna „ouzko.“ Vídeň se snažila zachránit prohlášením, že přistoupí na nové dva státy, tudíž je uzná, a to československý a jihoslovanský. Ve městě byla 1/3 obyvatel Němci a ti pořád seděli na radnici a měli v rukou legální prostředky podle c. k. zákonů.
Dne 28. října 1918 kolem 11. hodiny dopoledne poštovní úředník František Miroslav Čapek v domě Staré pošty na rohu náměstí a Biskupské zachytil telegrafickou zprávu z Prahy, že bylo vyhlášeno samostatné Československo. Zůstal v klidu a nejprve si to zpětně ověřoval. A po potvrzení to začalo. Vyhodil z okna Staré pošty na dlažbu c. k. rakouského dvouhlavého orla, což byl impuls pro bouřlivé oslavy. František Miroslav Čapek, poštovní inspektor, publicista a badatel, se narodil 17. ledna 1873 v Lišově a zemřel 27. února 1946 v Českých Budějovicích.
V záhlaví Jihočeských listů ze dne 31. října 1918 se uváděly nápisy: „V záři svobody.“ „Rakousko – Uhersko skládá zbraně a prosí o mír.“ „Konec Rakouska – na troskách jeho povstávají svobodné státy česko – slovenský a jihoslovanský.“ „Velkolepé projevy hrdosti celého národa.“ Náměstí se zaplnilo davy lidí, kteří skandovali „Orli dolů!“. Padla cenzura a všudy přítomné přívěsky c. k. a c. a k.
Odstranění orli, štíty a různá loga c. k. se házeli do kašny a do Mlýnské stoky. Na půdě radnice se našla zásoba rakouských praporů, které byly sneseny a před radnicí spáleny. Bronzová busta Josefa II také skončila v Mlýnské stoce (odkud ji vytáhl městský zahradník a uložil v muzeu). Uveřejnil se poté též názor nejmenovaného občana, že se rakouské prapory nemusely pálit, že se mohly rozstříhat a různě jako látky použít. Teoreticky ano, ale reálně to navrhnout aktérům pálení, to těžko.
Odpoledne kolem 5. hodiny se na radnici dostavil nově vytvořený Národní výbor a přiměl německého starostu Josefa Taschka k odstoupení. Jednání vedl August Zátka, který potom sdělil shromážděným občanům, že radnice byla ochotna se přizpůsobit (vedení by zůstalo), ale Národní výbor docílil toho, že celé zastupitelstvo se vzdalo svých funkcí. Správu města tím převzala komise sestavená národnostně podle počtu obyvatel města a to 8 Čechů a 4 Němci.
Za Čechy to byli August Zátka, advokát, Otakar Svoboda, ředitel nemoc. pojišťovny, František Hromada, tajemník Obchodní komory, Bohdan Francko, statkář a majitel cihelny, Alois Kříž, redaktor, Karel Slavík, prof. bohosloví, František Träger, statkář a František Zdráhal, prof. reálky. Za Němce Bertram Blaha, obchodník, Karel Jaksch, advokát, August Mattl, úředník a Max Löbl, advokát.
Večer se konal lampiónový průvod se zpěvy. Všude čeština a svoboda po 4 letech zbytečné rakouské války a tisíci padlých Čechů. Pamětníci už nejsou, ale tak nějak to ve městě jistě bylo.
