DRBNA HISTORIČKA: Staroměstská škola měla pestrou minulost. Hostila problémové žáky i ruské vojáky
V novém dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na příběh staroměstské školy nedaleko budějovického koldomu. Škola se svého času potýkala s problémovými studenty, kteří jednou dokonce zmlátili učitele přímo při hodině.
Na zimní fotografii pořízené v lednu 1970 je zachycen prostor původní farní osady Budivojovice, později nazývané Staré město. Přibližně v ose pěší cesty podél zdi staroměstského hřbitova stojí v pozadí staroměstská škola, V tom místě se páteřní ulice Starého města Staroměstská lomila vlevo ke koldomu. Bývalo tam malé náměstí lemováno statkem Holanských (Daudlebských). Vpravo odbočovala Budivojova se chvalně známou hospodou Na Schůdkách. Komunikační uzel doplňoval pumpička.
Školu postavil v roce 1861 stavitel Alexander Haas pro českou obecnou školu. Stavbu platily obce České Budějovice, Čtyři Dvory a Hrdějovice (také za osadu Nemanice). Po roce 1880 se sem přistěhovala obecná chlapecká z kláštera. Škola sloužila i části Pražského předměstí. Byla odstřelena dne 27. února 1970. Není vyloučen záměr politiků, aby se demolice provedla v tuhé zimě, kdy jsou občané buď doma nebo v práci. Navíc začal platit pendrekový zákon.
Ještě bylo zbořeno několik domů poblíž koldomu, čímž se politikům a radnici konečně podařilo Staré město nechat zmizet. Tehdy nepůsobily agentury na průzkumy veřejného mínění, čímž doloženo nic není. Totiž řada obyvatel Starého města, kteří dostali byt v paneláku byla podle pamětníků s novým bytem spokojena. Ovšem zbourat školu, která nepřekážela, paneláky se mohly vyhnout, bylo nešetrné.
Naposled do roku 1969 byly v přízemí školy v provozu obchody potravin a masa družstva Jednota. Včas se odstěhovalo ředitelství státních lesů do své nové budovy na Rudolfovské. V období 1. republiky si stavební průmyslovka zařídila ve škole učebny a dílny truhlářů a tesařů. V části školy byl učňovský internát.
V čase obou světových válek zabralo školu vojsko. František Rada připomíná v publikaci Když se psalo c. k., že ve škole byli ubytováni též Maďaři, než byli posláni na frontu, kteří si chodili ven přivydělat a zpívali dětem maďarské písně, což se děti naučily. Tím se na Starém městě zpívaly léta šífařské písničky a také maďarské. Po válce v roce 1945 bylo ve škole ubytováno ruské vojsko. Učebny, dílny a žáci se přestěhovali do Primavery. Ve škole se potom zařídily státní lesy.
Do staroměstské školy, jak připomíná František Rada a několik dalších autorů vzpomínek na Staré město, docházely též děti ze Šmídovny. Nevynikali v prospěchu, zejména v chování. List Budivoj ze dne 30. dubna 1874 informoval o výprasku učitele ve škole staroměstské. Vyvolal jednoho chlapce z lavice, aby ho pokáral, chlapec se protivil a když ho chtěl učitel za ruku vytáhnout, dal se prý chlapec do něho. Jeho soused přiskočil a dal učiteli pohlavek, a třetí chlapec chytnul učitele za nohy a chtěl ho povalit na zem. Zde zpráva Budivoje končí. To si měl redaktor Budivoje ověřit, jak to dopadlo a hlavně, za co byl žák kárán a zaujmout pedagogické stanovisko. Mohli to být kluci ze Šmídovny. Tehdy bývalo ve třídě až 50 žáků (i snad 80?). Učitelé však měli v 19. století své protivné manýry (klečet na hrachu, rákoskou přes ruce aj.).
