DRBNA HISTORIČKA: Od Německého domu k armáďáku. Budova měnila jména podle režimů
Jan Schinko popisuje proměny někdejšího Německého domu na pravém břehu Malše. Reprezentativní spolkový dům vystřídal Stalinův dům, Slovanský dům i armáďák, kam se po válce přesunulo Jihočeské divadlo. Dnešní přestavba objektu připomíná, kolik historických zvratů tato budova zažila.
V roce 1872 si Němci postavili na pravém břehu Malše poblíž divadla spolkový dům. Tak trochu to souviselo s tím, že Češi si postavili Besedu. Pro okázalý novorenesanční dům Deutsches Vereinhaus se ustálil v češtině název Německý dům. To až do května 1945. Potom to byl Stalinův dům, Slovanský dům, Posádkový dům armády, Dům armády a další různé názvy podle usnesení majitele města, až Dům kultury Slavie. Z jazykového hlediska nešly tyto několikaslovní názvy pořádně skloňovat. Nejlepší bylo armáďák (v armáďáku, do armáďáku). Také armáda se k objektu chovala shovívavě.
V současné době se bývalý DK Slavie či armáďák velmi přestavuje a směrem k muzeu velmi přistavuje. K tomu „velmi“ se diskutovalo námitkami plus mínus. Poněvadž už akce běží, tak plus. V roce 1945 sloužil bývalý Německý dům Jihočeskému divadlu, coby Stalinův dům kultury.
Dne 29. září 1945 se ve Stalinově domě kultury (hovorově hned Staliňák) prvně představil celý operetní soubor v operetě Polská krev. Hudbu složil rodák z Tábora Oskar Nedbal (skládal mimo jiné v Kamenné Lhotě u Borotína) na libreto Leo Steina. V režii K. Šmída, výprava J. Brehms. Dne 30. září 1945 ve Stalinově domě odpoledne a večer hrála činohra Jiráska. Činohra účinkovala také Na Rychtě a v Besedě. Jezdila též na zájezdy, v tyto dny do Peček a do Netolic.
Z městské rady ze dne 10. října 1945: „Vzhledem k tomu, že sály ve Stalinově domě, Na Rychtě a v Besedě plně nevyhovují divadelnímu provozu, rozhodl se MěNV k urychlenému postavení dřevěné divadelní budovy na pozemku bývalé synagogy. Tento projekt nemá nic společného s právě probíhající sbírkou Spolku pro postavení nového divadla, neboť tuto výstavbu prozatímního divadla financuje MěNV. Tím je také zrušena projektová příprava přestavby bio Kotva.“
Po položení základního kamene nového divadla u muzea dne 21. října 1945 MěNV prozatímní dřevěné divadlo zrušil s tím, že do pěti let bude stát nové divadlo. Původní divadlo na pravém břehu Malše (Zlatá kaplička nad Malší) bylo při náletu na konci války dne 24. března 1945 poškozeno tak, že odborná komise rozhodla, že divadlo je neopravitelné a město musí postavit jiné.
Co se na radnici a v politické správě dělo, těžko říci. Asi tlak ze všech stran. MěNV nakonec rozhodl na začátku roku 1946, že se opraví „neopravitelné“ staré divadlo. Dopadlo to poměrně slušně, dostavělo se a dne 23. října 1946 se v něm začalo hrát. Léta se v něm úspěšně hrálo. Zůstal i divadelní dvorek a Bílá věž.
Předtím, dne 21. října, se u muzea pokládal základní kámen nového divadla. V předvečer 20. října 1945 se konalo ve Stalinově domě kultury slavnostní představení Čapkovy hry Matka, v níž jako hosté vystoupili Leopoldina Dostálová a Miloš Nedbal z Prahy. Základní kámen položený za krásné slunečné podzimní pohody v neděli 21. října 1945 na Musejním náměstí sestával z kamenů přivezených z historických míst okresů Prachatic, Třeboně, Tábora, Vyššího Brodu, Č. Krumlova, Vodňan, Tábora, včetně Zlaté Koruny a Lomnice nad Lužnicí.
Velká slavnost 21. října 1945 byla zahájena fanfárami z Libuše. Následovaly projevy politiků a zástupců územních orgánů, vojska, spolků atd. Dále vystoupil šéfrežisér Národního divadla Karel Dostál a zástupce armády generál František Vávra, kteří také poklepli na základní kámen. Též velká řada korporací. K tomu od nádraží velkolepý průvod v národních krojích a alegorických vozech.
V armáďáku, původně v Německém domě, ukončilo činnost Jihočeské národní divadlo v říjnu 1946. Později se Stalinův dům přejmenoval na Slovanský dům.
