DRBNA HISTORIČKA: V hotelu U Tří kohoutů nocoval Havlíček Borovský při své cestě do vyhnanství

Na snímku z roku 1902 je zachycen hotel U Tří kohoutů na východní straně náměstí po požáru. Před 174 lety dne 16. prosince 1851 za třeskutého mrazu zde zastavil kočár, ve kterém vezl policejní komisař František Dedera s pomocníkem, též policistou, Karla Havlíčka Borovského do vyhnanství do Brixenu.

František Dedera pocházel z vlastenecké rodiny mistra zámečnického Josefa Dedery v Jindřichově Hradci, ale kariéru udělal na policii jako Franz Dedera. K Havlíčkovi (dále zkráceně KHB) se choval přátelsky. Oba věděli o Bachovi své. Ministr vnitra c. k. Alexander Bach osobně dal totiž příkaz k zatčení KHB, které odsouhlasil tehdejší mladý císař Franz Josef I. Není to doloženo, jen se nabízí úvaha, že Bach mohl klidně odložit zatčení na jaro. Tedy, že schválně poslal KHB do zimy do Alp. I když byl KHB ubytován v prvotřídním hotelu Zum Elephanten a později si koupil domek a časem za ním přijela manželka s dcerou, zotavovna to nebyla, spíše naopak.

Na místě hotelu U Tří kohoutů stála hospoda už před rokem 1543. Měla várečnou pánev, 17 puten na chlazení piva a 4 stoly, jak dokládá Jaroslav Kubák dle prodejní smlouvy z toho roku. Za majitele Schliessenmayera byl původní pozdně gotický dům s hospodou přestavěn v roce 1733 v noblesním barokním stylu. Dne 4. června 1902 začal hořet sousední dům Israela Kohna a oheň se rychle rozšířil přes šindelové střechy na dům U Tří kohoutů.

Karel Havlíček Borovský popisuje cestu z Brodu do Brixenu v Tyrolských elegiích. Básnicky jadrně, vtipně, satiricky (smutek je v tom také). Nocovali zde ze 16. na 17. prosince 1851, přičemž Dedera koupil 4 láhve mělnického, které zřejmě večer vypili za pomoci druhého policisty a kočího. Popíjeli ten den asi víckrát, poněvadž se Dedera zastavil v Batelově u tety a koupil tam také několik lahví vína. Přitom stál dost dlouho v Jindřichově Hradci, kde Dedera navštívil otce a matku.

Přes Jindřichův Hradec vedla erární silnice, jinudy jet ani nemohli. Podle odhadů Dedera snad chtěl Hradcem projet rychle, protože ho mohl někde místní poznat. Podle pamětníků, jejichž vzpomínky zaznamenaly zdejší listy mnohem později, se přihodilo, že právě v Hradci se na kočáru něco porouchalo a Dedera musel zastavit. Lidi ho poznali, chtěli pomoci a řekli, že jeho otec Josef Dedera právě vedle v hostinci sedí s přáteli na pivě. Setkali se, Dedera ml. zašel domů k matce, Dedera st. spravil kočár a jelo se dál na Třeboň.

Z Budějovic jeli po trase Linec – Salzburk. Pořád mrzlo. Dedera nabídl KHB doutník a přátelsky kouřili. Dedera, když už byl po čase v Praze vyšším policejním radou a měl titul JUDr., uvedl, že Karel Havlíček Borovský byl jeho přítel. Tedy, jak se to vezme. Ministr vnitra Bach, kdyby Dedera odmítl, by si s ním jistě věděl rady. Tenkrát asi vzniklo úsloví „dát si na něco, na někoho bacha“ (pozor na Bacha). Sám Karel Havlíček Borovský řekl o své činnosti s trochou poetiky: „Na pozoun jsem hrál, a ten pořád ty vídeňské pány ze sna burcoval.“

Do Brixenu dorazili dne 22. prosince 1851. Manželka za ním přijela o rok později a odjela v roce 1854 nemocná na tuberkulózu. KHB přijel do Prahy dne 15. května 1855, když manželka těsně předtím zemřela na TBC. Bydlel pak v Německém Brodu a zprvu musel o každé opuštění města žádat. TBC postupovala rychle. Zemřel v Praze u svého švagra Františka Jaroše. Na TBC zemřela brzy poté i dcera.

Politici ve Vídni neměli Karla Havlíčka Borovského rádi, ne-li, že ho nesnesli. Doporučoval jim, aby se jejich pracovitost ráčila z huby do rukou vraziti. Bach navrhoval císaři Franzu Josefovi I. vyhnanství v Salzburku, ale císaři to bylo málo, určil Brixen.