DRBNA HISTORIČKA: Císařská silnice, hospody i mlékárna u sadů, taková byla Rudolfovská třída
Rudolfovská patří k nejdůležitějším výpadovkám Českých Budějovic už více než dvě století. Původně císařská silnice směrem na Třeboň a Vídeň lemovaná hospodami, řemesly i dvory se postupně proměňovala spolu s městem. Dnešní Drbna historička připomíná její vznik, význam i místa, která dnes zůstávají už jen v paměti a na starých fotografiích.
V každé ulici ve městě se musí čas od času na vozovce a chodnících pracovat, obnovovat, rekonstruovat apod. Podle řidičů kopat. V současnosti se to týká z hlediska dopravy páteřní třídy Rudolfovské. Kdyby se kopalo v ulicích třeba Žitné nebo Na Bělidle, o kterých většina obyvatel ani neví, kde se nacházejí, tolik by se o tom nemluvilo, nebylo by o čem. Rudolfovská je však něco jiného.
Na první pohled je Rudolfovská od sadů až na někdejší Pěknou vyhlídku či Na Mýtě v půdorysu rovná podle pravítka. Bývala tam hospoda (dům ještě stojí), mýtní domek, novější rolnická škola a vzadu mydlárna. Pohled do města skutečně byl pěknou vyhlídkou. Poněkud doleji byl známý Port Artur (dům též stojí).
Rudolfovská byla nařízena c. k. dvorním dekretem v roce 1770, který stanovil povinnou císařskou silnici z Budějovic do Třeboně a dále přes Tušť směrem do Vídně. Trochu se to opozdilo za reforem Josefa II., čímž se silnice začala stavět až v roce 1800. Zase nastalo zdržení vlivem válek v Evropě za Napoleona Bonaparta a teprve v letech 1811 až 1827 se silnice dokončila. Naše Rudolfovská coby část erární soustavy třeboňsko-domažlické byla v provozu již kolem roku 1820.
Na začátku 19. století byly Budějovice ještě kompletně obehnány hradbami, vodními příkopy atd. Nebezpečí, že by město napadl nepřítel, způsobilo, že erár nařídil Rudolfovskou ukončit na opevnění. Sady nebyly, čímž by se nepřítel valil Rudolfovskou přímo na pevné opevnění plné našich obránců. Později to ztratilo význam a systém opevnění se začal od roku 1825 likvidovat.
Na obrázku je zachycen pohled od sadů směrem ven z města. Vzadu se nedá rozeznat viadukt, pravděpodobně tam není, jen asi koleje a závory, tudíž jde o dobu před rokem 1907. Vpravo stojí rohový patrový dům se sídlem kanceláří zasilatelského závodu speditéra Václava Průši. V domě měl také sklad piva a výčep. Další dům na této straně je z boku opatřen nápisem Továrna, sklad sukna, T. Traxler. V roce 1925 se podnik Tomáše Traxlera přestěhoval na lepší místo do Sterneckovy ulice, přičemž do názvu firmy přibyl majitel Viktor.
Následuje patrový dům mechanika Vaňka, kde se až do let před rokem 1990 opravovaly kancelářské stroje. U Průšů vpravo směrem k Lannovce byla v provozu jedna z posledních mlékáren ve městě, kde se mléko z chladicí frigery nalévalo do konviček ještě dlouho za socialismu. Hygienici by dnes měli k takovému mléku, konvičkám a mlékařským konvím, nehledě na rachot při skládání, závažné připomínky, ale mléko bylo čerstvé, dalo se z něj udělat podmáslí nebo tvaroh.
Vlevo na rohu v patrovém domě prosperovala známá zájezdní hospoda U Brabců. Dům s přiléhajícím dvorem a stájí byl postaven v polovině 19. století. Prvním známým hostinským byl František Brabec. Zřejmě byl dobrým, výrazným hostinským, protože se hostinec nazýval stále U Brabců, i když se zde hostinští střídali, a dnes je to pořád lokalita U Brabců. Později hostinští Josef Kočvara, Josef Kocmoud a František Lexa, který tady sloužil ještě v roce 1950, kdy byl hostinec povýšen na ubytovací. Později zde Elektro-televize a pumpa Sigma.
V roce 1947 byla zpracována koncepce výstavby na Rudolfovské třídě, která měla podle architektů potenciál. Do té doby byla v ulici celá řada přízemních podílných domků. Nic se však nerealizovalo. Po únoru 1948 se noví politici zaměřili na Pražskou a Lineckou. Téměř současně byly tyto výpadovky přejmenovány. Rudolfovská, toho času Třída čsl. legií, na Rudé armády, Pražská, t. č. Edvarda Beneše, na Třídu míru a Linecká na Lidickou včetně Wilsonova náměstí. Dnes je U Brabců Rudolfovská přechodně rozkopána, ale stále má dle urbanistů potenciál.
