DRBNA HISTORIČKA: Jak budějovické hostince řešily prohibici kabarety i flámenky
V dalším díle Drbny historičky se historik Jan Schinko vrací do roku 1926, kdy se v Českých Budějovicích sešli hostinští na společném zasedání. Přibližuje kauzu uzavřeného Rokoka, spory kolem poplatků v hostincích i tehdejší debaty o prohibici, které zasahovaly i do života jihočeského města.
Dne 26. března 1926 se konalo ve velkém sále kavárny a restaurace U Volbrechtů v Kněžské ulici zasedání Společenstva hostinských v Českých Budějovicích. Starostou společenstva byl Václav Žák, hostinský U Zlatého hroznu v Hroznové, jednatelem Václav Kohout, restauratér v pivovaru. V roce 1923 bylo ve městě přihlášeno, a tedy v provozu, 167 hostinců (bez Čtyř Dvorů, Rožnova, Suchého Vrbného a Mladého, což byly samostatné obce).
Zasedání vedl starosta Václav Žák. Na začátku mimo jiné podal zprávu o uzavření kavárny Rokoko, kde podle policie, která konala na usnesení městské rady, děly se věci, o nichž není možno podrobně referovat a kterými se zabývají soudní úřady. To podle sdělení účastníkům zasedání společenstva.
V reálu v kavárně Rokoko v Hroznové ulici (vedle hostince Na Růžku) byl kabaret a jeden z prvních amerických barů ve městě. Následovaly kabarety leckde (Imperial, Corso, Avion aj.). V kabaretu vystupovaly tanečnice, které předváděly také kankán. Obyvatelé z okolí Rokoka si stěžovali na pokles mravnosti a radnice to musela řešit. Policie tak konala, nic nezjistila, ale i tak kabaret zavřela. Majitel Rokoka odešel do Karlových Varů, kde úspěšně pokračoval.
Podle starosty společenstva lze pozorovati tyto nešvary i jinde a bude nutno v těchto případech zakročiti za účelem očištění živnosti hostinské. Ale nezakročilo se. Kabarety nadále přitahovaly i zahraničními tanečnicemi.
Starosta dále informoval o došlých zprávách proti prohibičnímu zákonu v Americe, kdež při hlasování občanů čtyři pětiny se vyslovily proti prohibici a i dokonce známý průmyslník Ford, který byl význačným prohibičníkem a vydal zákaz používání alkoholu ve všech svých podnicích, zákaz ten odvolal.
Následovala informace o hostincích v Suchém Vrbném. Obecní rada se tam usnesla vybírat v hostincích tzv. „flámenky“ za první hodinu 1 Kč, za druhou hodinu 2 Kč a za třetí 3 Kč od každého jednotlivého hosta. Dále „kartenky“ za šest hodin od každého hráče 1 Kč. Jinými slovy, když bude host sedět v lokále 1 hodinu, bude hostinský za něj platit obci 1 Kč, a když 50 hostů tři hodiny, obdrží obec obnos 150 Kč. Flámenky a kartenky byly stanoveny.
Na základě akce jednatele společenstva Václava Kohouta se podařilo tuto iniciativu obce Suché Vrbné zastavit. Obec původní usnesení změnila tak, že místo flámenek a kartenek bude vybírat od každého hostinského za každou pořádající zábavu poplatek 10 Kč.
Společenstvo hostinských se zásadně postavilo proti stáčečům piva do lahví, kteří nenáleží do společenstva živností hostinských, nýbrž do obchodního grémia. Toto stáčení piva způsobuje členům společenstva hostinských škody. Na to ale byly různé názory, nepodařilo se je ujednotit, takže usnesení nebo jiný oficiální protest nebyl vydán. Podobně s rozšiřujícím se nešvarem prodávat pivo v lahvích na trzích a po venkově. Též nebylo vydáno za společenstvo stanovisko.
Společenstvo hostinských úsilí vyvíjelo (starosta Václav Žák působil v zemské společnosti hostinských), ale podle živnostenského adresáře živností hostinských ubývalo. V roce 1933 jich bylo 126, to je o 41 méně hospod. Není vyloučen vliv hospodářské krize. Konkurovalo 6 kaváren, 9 vináren a celkem nečekaně 4 výčepy lihovin (Wortnerů, Beránků, Bieglerů, Reiterů). Výčepy lihovin jsou ve městě piva spíše nečekané, ale starosta Václav Žák ve vzpomínkách uváděl, že do Hroznu chodil spisovatel Jaroslav Hašek na sladké likéry.
