DRBNA HISTORIČKA: Budějovická radnice není jen barokní, ukrývá gotické zdi i renesanční stopy

Českobudějovická radnice je barokní z roku 1730. Na první pohled jasně, ale tenkrát v baroku a i dříve, někdy i později, ve 21. století už tak ne (to naopak), se starý dům celý neboural. Naše radnice má v sobě gotické zdivo a celé renesanční části do Radniční. V průjezdu na nádvoří je vlevo nahoře zachovalá gotická „jeptiška“ s profilovanými okraji. Bývá pietně nasvícená.

Nejstarší naše radnice stála v Biskupské ulici přibližně od roku 1335, kdy je doložena městská rada a purkmistr. Do toho času spravoval město královský rychtář, jehož úřad sídlil pravděpodobně v domě na rohu Panské a Hroznové, nazývaném Stará rychta. Ve městě bydlelo podle Karla Pletzera okolo 4 000 obyvatel. Takže Stará rychta na to stačila, navíc k ní přiléhala šatlava.

Dědičnými rychtáři byli Klaricové až do roku 1457, kdy král Ladislav rychtářství zrušil. Mezitím měšťané založili městskou radu a ustanovili purkmistra, čímž značně oslabili vliv rychtáře, který ještě chvíli pouze seděl v radě. Podoba pozdně gotické radnice na místě dnešní barokní není známa. Z kreseb vyplývá, že renesanční radnice z roku 1555 měla jednu věž na nároží a jeden nebo dva, podle odhadu Karla Kakušky, stupňovité štíty. Barokní radnice městu stačila do poloviny 19. století, kdy obec koupila sousední dům U Tří korun, dům přestavěla a v roce 1878 ho propojila se „starou“ radnicí. Také se domu č. 2 říkalo Nová radnice.

Městská rada, zastupitelstvo spolu s referáty (např. stavební úřad), souhrnně řečeno radnice, rozhodovaly a rozhodují mimo jiné i o tom, jak město vypadá. Povolují i budky, trafiky, kiosky, stavby i hostinské živnosti. Zanechaly nám celkem na pohled slušně vyhlížející město. Ještě spisovatel Jan Neruda, když meškal v roce 1890 ve městě, považoval naše město, plné vod a zeleně, za líbezné a přirovnal je k italské Florencii na českém jihu.

Hovorově radnice trochu „povolila“ ve 20. století, když povolovala rušení podloubí, o němž se ví, že je jedinečným výtvarným prvkem města. Namátkou zmizelé podloubí: tři domy v ulici Karla IV. včetně Baťů, tři domy v Krajinské (banka), vinárna Split, další dům v České, obchodní dům Glogau (Broukrána), Velký pivovar, jeden dům v Hroznové aj.

Před rokem 1876 zakázala radnice stavět na katastru města přízemní domy. Město se totiž neúměrně rozlézalo. Následně se začaly stavět jednopatrové domy v celé řadě (Nová, Jeremiášova aj.). Možná mohla radnice přitvrdit a nařídit dvoupatrové domy. (V jiných srovnatelných městech se v té době stavěly třípatrové domy a v Praze pětipatrové.) Když nastaly mrazy, zařídila městská rada dole na radnici ohřívárnu, později na Senovážném náměstí v domě U Města Prahy.

V Pětidomí, které se rozkládalo za tratí na katastru města, se potom stavěly jen nejméně patrové domy. (Pětidomí a jeho ulice vypadají proto jinak než Suché Vrbné.) Stavební úřad avizoval radním v roce 1924, že má hodně práce, což asi měl, dost se tehdy stavělo. Městská rada na základě rozhodnutí ze dne 3. dubna 1924 zakoupila pro stavební úřad jeden služební velocipéd.

Zpočátku rychtář, později radní a purkmistr ručili za klid, za pořádek ve městě a také za to, jak město působí. Obraz města u cizince vyvolávají domy. Našinec to většinou bere jako realitu. Něco vyvolalo při, třeba příliš hranatá záložna, kterou dělali dva mladí Pražáci. Celkově to za těch 760 let je (jsou domy) v klidu.

Nepostavil se křivý nebo příšerný anebo směšný dům. Nemáme problém jako v Praze s domem, který je křivý, ale obrátili to, že ten dům tančí a lidi si ho fotí.