DRBNA HISTORIČKA: Kavárna Savoy byla symbolem prvorepublikových Budějovic
Kavárna Savoy patřila po desetiletí k nejvyhlášenějším podnikům v Českých Budějovicích. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná její vznik, slavnou prvorepublikovou atmosféru, známé hosty i to, proč nakonec z centra města nenápadně zmizela.
Na snímku stojí vlevo dnes už legendární kavárna Savoy a vpravo ve stínu zastávka u divadla, za fotografem Malše, což dohromady tvoří lokalitu připomínající kavárnu Slavii, Národní divadlo a Vltavu, i když naše Malše se nemůže Vltavě rovnat. Vody Malše však kolem Národního divadla tečou.
Vpravo u divadla byla toho času zastávka tramvají „L“. Původně zde zastávka nebyla. Tramvaj jedoucí z náměstí stavěla nejprve až na Wilsonově náměstí. Zastávku u divadla si vynutilo vedení divadla na přání návštěvníků, aby v pozdních nočních hodinách mohli rovnou nasednout. Ale dopadlo to jinak. Elektrárenský podnik za 14 dní zastávku zrušil. Návštěvníci divadla totiž nečekali na tramvaj, ale ještě plni zážitků a kupletů zamířili naproti do Savoye.
Blok domů na pravém břehu Malše, nazývaný stručně Savoy (i obyvatel třetího domu v bloku uváděl, že bydlí v Savoyi), začal stavět v roce 1925 stavitel Johann Stepan na prostoru bývalé restaurace U Wendlerů, následující letní restaurační zahrady a dále až k Biskupské podél zbořených hradeb a bašty, parku, který býval k večeru hojně navštěvovaný (alej vzdechů).
Johann Stepan postavil domy ve stylu pražského art deca. Ještě do města nedorazil hranatý funkcionalismus (viz spořitelna na náměstí z díla dvou mladých Pražáků). Blok Savoye výtvarně zhodnotil nábřeží Malše. Po roce 1960 byla k Savoyi směrem k Biskupské postavena skeletová budova Hydroprojektu.
Kavárnu Savoy otevřel v sobotu přesně ve 12.00 hod. dne 31. srpna 1929 kavárník Bedřich Klabačka, který byl předtím číšníkem v Besedě. Dne 2. září 1929 uvedly místní listy jeho upoutávku, jak to bylo:
„Českobudějovické veřejnosti. S potěšeném mohu oznámiti, že podařilo se mi získati do nájmu kavárnu Savoy v domě p. arch. a stavitele J. Štěpána. Místnosti kavárny jsou vybaveny dle návrhu p. arch. J. Hoffmanna nejvkusnějším a nejmodernějším zařízení. Ústřední topení a ústřední větrání a světlé lokály poskytnou P. T. návštěvníkům nejpříjemnější pobyt a pohodlí. Moje dlouholetá praxe vesměs ve velikých kavárnách zaručuje bezvadné vedení tohoto kavárenského podniku. Znamenám se v dokonalé úctě, Bedřich Klabačka.“
Zařídil v domě také vinárnu, Bridge Room, klubovní místnosti, šachový klub a v sezóně na nábřeží přiléhající letní kavárnu. Vchod z Divadelní ulice měl otáčecí dveře. Musel tam někdy stát portýr, protože kluci z okolí se ve dveřích nezřízeně otáčeli, ale dovnitř nešli. Do Savoye se chodilo i na kvalitní živou hudbu. Jeden čas bydlel v Savoyi RNDr. I. V., který měl pokoj oddělený jen zdí od místa, kde hrál taneční orchestr. Zpívala Soldanela Fuchsová a své umění předváděl Béda Lak. Později Pepíček Špatný na trubku troubil Třešňové květy. Podle pamětníků Třešňové květy tak dobře protahoval, že dostal angažmá v Praze.
Do Savoye přebíhali z divadla také herci. Dokonce snad i o velké přestávce se posilnit. Jiří Císler, který bydlel v armáďáku (než se přestěhoval k Boženě Havlíčkové na Linecké), přebíhal Divadelní ulici v kostýmu. Léta byla Savoy a lokalita kolem ní genius loci. Nenápadně končila po roce 1990. Zatlačena sportovními potřebami do asi dvou místností definitivně zanikla v roce 2000.
Kdo se narodil po roce 1990, už Savoy prakticky nestihl. Jen v paměti zůstalo, že herec Miloš Kopecký vždy, když jel na svůj Červený mlýn za Křemží, Savoy navštívil. Vysvětlil kolegům, že „Alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství“, a odjel na svůj mlýn.
