Jak produkovat kulturu a ustát to ekonomicky?
Záhada, kterou dlouhodobě řešili a řeší mnozí. Zdá se, že v Budějcích se už ví, jak na to... A ani není potřeba si moc lámat hlavu. Jak tedy? Speciální návod Made in Budějce.
Dlouhodobou a naléhavou otázku „Co s Kulturním domem Slavie?“ vyřešila budějcká radnice na podzim 2011 rychle. Místo vyhlášení veřejné soutěže na koncepci dramaturgie Slavie, místo hledání nejlepšího využití a místo širokého, relevantního průzkumu mezi Budějčáky, jakou kulturu v Budějcích opravdu postrádají a chtějí, rovnou „svěřila“ Slavii Jihočeskému divadlu.
Respektive takzvané pracovní skupině těch, kteří jsou s Jihočeským divadlem propojeni nejen díky spolupráci na přípravě podkladů pro koncept Strategie rozvoje kultury. Dokument, za který město zaplatilo 205 tisíc korun, dokument, který se stal předmětem značné kritiky a značných pochybností.
Přesto bylo „oživení KD Slavie“ svěřeno Jiřímu Grauerovi a Martinovi Kolářovi. S oběma Jihočeské divadlo uzavřelo v říjnu 2011 pracovní smlouvy, které určují jejich pracovní náplň v KD Slavie (dramaturgie, zajištění pronájmů prostor, atd.), a hlavně každému garantují mzdu ve výši 22 tisíc korun.
Celkem tedy za měsíc 44 tisíc korun. Smlouvy jsou zavřeny na dobu určitou do 31. srpna 2012. Podle smluv jsou částky 22 tisíc korun za odvedenou činnost fakturovány Jihočeskému divadlu.
Zdánlivě je to logické a v pořádku – už proto, že Jihočeské divadlo převzalo nad KD Slavie záštitu, ale hlavně proto, že Jihočeské divadlo je jedinou kulturní příspěvkovou organizací města a jako taková má i „jedinečný“ příspěvek na provoz ve výši 80 milionů korun. Z toho by tedy v souladu se svou „záštitou“ mělo činnost platit. Mělo. Neplatí.
Činnost „produkčního týmu“ v KD Slavie je fakturována Jihočeskému divadlu a to ji obratem fakturuje Správě domů s.r.o. České Budějovice. Organizaci, jejímž stoprocentním vlastníkem je město České Budějovice. Organizaci, která má KD Slavie ve své správě a jejíž činnost dlouhodobě v KD Slavie zajišťuje a organizuje paní Iva Peštová.
Záhada hlavolamu? Nebo jen šikovná oklika, jak posílit vliv Jihočeského divadla a jeho „spřízněných“ tak, aby přelivy peněz nebyly příliš nápadné a nestaly se terčem kritiky?
Co na to kontrolní výbor budějcké radnice? Co na to ostatní kulturní subjekty, které by takhle (zajištěně) určitě také uměly produkovat kulturu? Co na to budějčtí voliči? A hlavně – co na to Jan Tleskač?
