Nemají z ničeho respekt. Kdosi ukradl Masarykovu bustu

„Na děti to působí velmi emotivně. Na jednu stranu jsem rád, že toto dílo vnímají jako nedílnou součást školy, která nese jméno našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a čin berou jako něco zcela výjimečného, nechci říci přímo jako senzaci v negativním slova smyslu, a na druhé straně je mi smutno ze stavu naší společnosti, která se nedokáže s těmito trestnými činy nijak vypořádat - viz zákon o nakládání s barevnými kovy, který nebyl schválen,“ uvedl Zdeněk Špaček, ředitel Základní školy a Mateřské školy T. G. Masaryka.

Pokud busta skončí někde ve sběrně, získá zloděj jen několik stovek korun. Cena ukradeného díla je přitom více než 100 tisíc korun.

„Cena zlomkového bronzu se pohybuje okolo sta korun za jeden kilogram. Busta vážila okolo dvaceti kilogramů,“ vyčíslil Zdeněk Špaček a dodal: „Pokud by sběrny barevných kovů tyto podezřelé věci hlásily policii, viníka by se podařilo usvědčit a potrestat mnohem častěji a s podstatně větším úspěchem.“

Krádež busty prvního československého prezidenta, jejíž autorem je sochař a restaurátor Ivan Tláška, jako první zjistila školnice, která informaci hned zatelefonovala řediteli. „Po příjezdu do školy jsem zjistil, že podstavec je poškozený a deska, na které byla busta přimontována, je na zemi rozbitá,“ řekl ředitel školy.

Je reálná obnova busty? Samozřejmě je, ovšem finančně velmi náročná. Vedení školy momentálně zjišťuje, jaké má možnosti.

Policisté hledají svědky této krádeže. „Pokud byste viděli samotnou krádež, či  kde se busta v současné době nachází, nebo kdo ji má teď v moci, prosím volejte na linku 158. Je možné, že se ji zloději budou snažit prodat v různých výkupnách. Pokud by vám ji někdo nabízel, prosím volejte na tísňovou linku také ihned,“ uvedla policejní mluvčí Lenka Krausová.

Svatokrádež? Hlavně, že to něco hodí!

Že jsou zloději schopni ukrást bustu? Oni nemají respekt ani před památníkem obětí holocaustu! Před čtyřmi lety byli v šoku například obyvatelé obce Omlenice. Z místního památníku transportu smrti zmizely bronzové desky, což tehdy vzbudilo v celém regionu nemalé emoce.

Se stejnou neúctou v minulosti několikrát bojovali také v nedalekých Netřebicích, kde se nachází hromadný hrob obětí transportu smrti. Zloději zde dokonce byli schopni rozkrást i chodník.

Mnozí starostové obcí a měst mají zkušenosti i s dalšími krádežemi, nad kterými musí normální člověk jen kroutit hlavou - krádeže křížků. Je to smutný paradox, stále jsou mezi námi lidé, kteří se na vlastní náklady o tyto sakrální památky starají, opečovávají je, aby se z nich mohly těšit další generace. Poté přijde zloděj a je po všem...