Mělké vody Františka Hodonského jsou od pátku k vidění v Galerii Mariánská

František Hodonský v roce 1969 dokončil Akademii výtvarných umění v Praze a našel tak své celoživotní téma v přírodě. Námětem jeho maleb se stalo hledání tvaru v krajině, podobně jako u jeho předchůdce a inspirativního vzoru Josefa Šímy.

Výtvarník Hodonský na sebe výrazně upozornil v osmdesátých letech hutnými malbami, v nichž zaznamenával tvarosloví krajiny rodné jižní Moravy, především oblasti lužních lesů. Společně s Ivanem Ouhelem a Michalem Ranným se stali ve své generaci nejvýznamnějšími představiteli moderní abstrahované krajinomalby.

Obrazy z osmdesátých let jsou záznamem citových prožitků z vycházek do krajiny. František Hodonský své vjemy zanáší tuší, pastelem nebo akvarelem do svého skicáku a poté malířsky zpracovává. Malíř je přesvědčen, že jedině přetavením silného emotivního vjemu do výtvarného jazyka může dosáhnout autentického vyjádření. Autor zastává názor, že obraz je záležitostí svědomí.

V devadesátých letech, kdy František Hodonský působil jako profesor Ateliéru krajinářské a figurální malby na pražské Akademii výtvarných umění, se jeho malířské dílo stávalo sofistikovanějším. Umělec zkoušel nové výrazové formy, používal geometrické členění plochy, odvážil se spojovat plátna různých formátů přes sebe a další. Zároveň rozvíjel své grafické dílo, a to především v technice dřevořezu. Zde od rytých linií postupně přecházel k novátorskému odebírání hmoty z desky sochařským způsobem. Tradičně používané dřevěné štočky začal postupně nahrazovat prkny, laťovkami a dřevotřískami, které mu umožňovaly robustnější zacházení s materiálem, což si ověřil již při tvorbě dřevěných plastik v osmdesátých letech.

Tento dosud neukončený experiment přinesl zcela osobitou techniku na pomezí malby a grafiky. Při tomto druhu práce se nejvýrazněji projevuje umělcovo koloristické cítění, které bývá při malbě záměrně potlačováno. Autor o tomto svém objevu mluví jako o smíření mezi malbou a grafikou. Podobně jako Vladimír Boudník či Alena Kučerová, považuje Hodonský své tiskové matrice za svébytná umělecká díla, která výtvarně obstojí sama o sobě. Matrice jsou haptickými reliéfními objekty.

V roce 2008 byl výběr z Hodonského matric prezentován na Mezinárodním trienále současného umění v pražské Národní galerii. Tato instituce při té příležitosti zařadila osm z vystavených děl do svých sbírek. Dalšího významného uznání se autorově grafické tvorbě dostalo v roce 2011, kdy byl vyhlášen laureátem Ceny Vladimíra Boudníka za rok 2010. Toto nejvyšší české ocenění v oblasti umělecké grafiky potvrdilo předchozí ceny, které obdržel při jednotlivých ročnících soutěže Grafika roku.