Budějcký umělec rozhýbal pomocí AI ikonické sochy a vdechl jim nový život
Čtyřicetiletý hudebník a inspicient Jihočeského divadla Jan Saska našel originální způsob, jak spojit svou vášeň pro audiovizuální tvorbu s rychle se rozvíjejícími technologiemi. Pomocí kombinace několika programů a umělé inteligence oživuje ikonické sochy v Českých Budějovicích.
První impuls přišel od jeho ženy. Navrhla mu, aby zkusil rozpohybovat známé budějovické plastiky. Saska si vzal její radu k srdci a pustil se do experimentů. Nejprve rozpohyboval sportovce od Alexandry Koláčkové, následovala plavkyně u bazénu od DOBSe a poté Humanoidi na Lannově třídě. „Ti už v sobě nesou náznak pohybu, takže bylo přirozené jim ten krok k životu doplnit,“ vysvětluje.
Nápad nadchnul i další umělce
Jeho originálních výtvorů už si všímají i sami autoři původních instalací. Například Alexandra Koláčková byla z jeho výtvoru natolik nadšená, že ho umístila na své sociální sítě. „Pan Jan Saska z Českých Budějovic naprosto skvěle rozhýbal jednu z mých soch! Jeho nápad a zpracování mě opravdu nadchlo – moc děkuji za tuhle krásnou interpretaci! Je skvělé vidět, jak se může umění propojit s technologií a získat nový rozměr. Tenhle nápad určitě využiji i u dalších projektů – už teď se těším, co vznikne příště,“ napsala umělkyně.
Cesta k rozpohybovaným sochám ale začala mnohem dříve. Saska je především hudební skladatel a s umělou inteligencí začal pracovat už před dvěma lety. Tehdy složil skladbu Artificial Heart, v níž AI simulovala lidský vokál. „Chtěl jsem ukázat, že to, co se tváří jako přítel, je vlastně jen hra a sběr dat,“ popisuje. Na ni navázala další píseň a klip Point of View, kde už s AI pracoval naplno.
Celý tento proces trval déle než rok a Saska při něm postupně zdokonaloval své schopnosti. Když pak přemýšlel, v jakém dalším projektu je následně uplatnit, hned věděl, že se chce soustředit na své rodné Budějovice. Na kontě už má pět rozpohybovaných děl, které si můžete prohlédnout na jeho instagramu. Momentálně pak pracuje na oživení Rabenštejnské věže a plánuje se také zaměřit na Samsona, který zdobí náměstí. V plánu je také spolupráce se sochařem Michalem Trpákem.
Za jedním videem je i 20 hodin práce
Saska upozorňuje, že rozpohybování soch pomocí umělé inteligence není tak jednoduché, jak si mnozí lidé myslí. Je to složitý a časově náročný proces. Nejde jen o zadání příkazu. „Někdy musím vytvořit kostru sochy, nastavit pohyb jednotlivých částí a AI přesně vést, aby dělala to, co chci já. Jen samotné rozpohybování masky na Rabenštejnské mi zabralo kolem dvaceti hodin,“ říká.
Při své práci využívá Saska kombinaci různých programů – od klasických jako Adobe Premiere Pro a After Effects až po nástroje jako Runway, Kling nebo ComfyUI. „Často musím pro AI ručně kreslit, co má vidět, protože sama nepochopí, co po ní chci. Je to spíš spolupráce než automatická tvorba,“ dodává.
Přestože Saska pracuje s umělou inteligencí každý den, jeho vztah k ní je rozporuplný. Na jedné straně ho fascinuje, na druhé mu ohrožuje jeho práci skladatele. „Patnáct let skládám hudbu, ale dnes spousta lidí raději sáhne po té generované, protože je to levnější a rychlejší. Je to trochu boj, ale já tvrdím, když je nepřemůžeš, přidej se k nim,“ říká otevřeně.
