Z Budějovic do Bourges: Marjari mluví o hudbě, inspiraci a cestování
Martina Činátlová alias Marjari pochází z Českých Budějovic. Její hudba se pohybuje mezi alternativním popem a indie, charakteristická je osobními texty i intimní atmosférou. Díky projektu Evropské hlavní město kultury 2028 se letos vydala do francouzského Bourges kde koncertovala na festivalu a reprezentovala českou scénu. Jak vzpomíná na svůj debut, co pro ni znamená bourgeská zkušenost a co chystá dál? Na otázky se ptala marketingová specialistka z EHMK Anna Nádvorníková.
Marjo, pocházíš z Českých Budějovic, ale tvá hudba se už dostává za hranice. Máš pocit, že se od vydání debutu, EP Let’s right, tvá hudba a pohled na tvorbu proměnily?
Pohled určitě. Od doby, co jsem vydala první desku, jsem se mnohem víc začala zajímat o songwriting a o to, co mě zajímá v písničkách jiných interpretů a myslím, že jsem se v tom posunula. Když si vzpomenu na svoje začátky v psaní, tak to z dnešního pohledu nebylo nic moc. Teď mám pocit, že jsem se víc našla, i moje tvorba se proměnila, ale to musí posoudit posluchači.
Na podzim vydáváš nové album Setting This Place on Fire, kdy a kde ho pokřtíš?
V plánu je křest v Žižkárně v ČB, ale datum se ještě ladí. Tentokrát jsem se mnohem víc podílela na produkci písniček. U předchozí tvorby jsem songy víceméně jen napsala a pak se v konečné verzi songu otiskli hlavně producenti. Producent tohoto alba je Michael Schnaubert, ale celkem velkou část jsme tvořili společně v jeho studiu. Jsem za to moc vděčná, že jsem měla tolik prostoru, a že vyslyšel spoustu mých přání ohledně písniček.
Díky projektu EHMK jsi letos vyjela do Bourges, které mají svůj titulární rok v roce 2028 - stejně jako České Budějovice. Jaké to bylo hrát na tamním festivalu?
Bylo to něco, co jsem ještě nezažila. Těsně před naší stagí stály skupinky nejen mladších, ale i poněkud starších lidí. Náměstí bylo úplně plné a všichni poslouchali! To mě mile překvapilo.
Vidíš nějaké paralely mezi Bourges a Českými Budějovicemi co do oživení města kulturou?
Velice příjemné bylo právě vidět, jak titulem město žije. Organizace byla skvělá a vím, že i lidé tady v Budějovicích to dělají taky skvěle.
Přijde ti inspirace nejdřív v podobě slov, nebo hudby?
Je to různé. Když to je melodie, musím běžet a rychle si to zahrát na kytaru, nebo klavír a nějak zaznamenat, abych to pak mohla rozvést. Co se týče textu, tak mě často napadne jen fráze, často jen jedna věta, nebo obraz. Na novém albu to je třeba text o řece. Vychází z toho, že jsem v minulém roce byla dost unavená a měla v hlavě takový obraz, že bych si chtěla lehnout do řeky a nechat se odnést na krásné místo. To se těžko lidem vypráví, ale když to zazpíváte, tak je to o ničem jiném. No a pak mám v diktafonu v mobilu spoustu popěvků.
Jak vnímáš současnou českou alternativní scénu – i v Budějovicích?
Jak v kterých žánrech. Asi je tu prostor pro větší barvitost, ale zároveň tu je spoustu skvělých hudebníků, kteří by měli být více vidět.
V Budějovicích jsou například skvělé kapely Fotbal, Kool-Aid, YI nebo Batáty. Určitě jsem teď na někoho zapomněla a vzpomenu si až za chvíli.
Kdybys mohla udělat duet s kýmkoli, kdo by to byl?
Trochu se tím asi vyhnu otázce, ale celé léto jsem teď poslouchala Hermanos Gutiérrez, což jsou dva bratři z Ekvádoru, kteří hrají na kytary, ale nezpívají. Hrozně bych chtěla nazpívat text do nějaké jejich písničky.
