Na náplavku se přišlo zasnít přes 25 000 lidí

Organizátoři si tentokrát akci připravili v širším měřítku než minule a na náplavce to žilo od tří hodin odpoledne, kdy začal odpolední program pro děti. Součástí něho bylo i setkání jihočeských dětských domovů. Program plný vystoupení klauna Huga a různých aktivit trval hodinu a půl, poté se spustil blok koncertů rodáci rodákům, během kterého vystoupila kapela HEBAND, houslista Pavel Šporcl s kapelou Gipsy Way Ensemble a jako vrchol zpěvačka Marta Kubišová.

Jako největší hřeb byla připravena v rámci koncertního pásma rodáků Marta Kubišová. Budějcký klenot, žena s přenádherným hlasem, krásnými písněmi a obrovským šarmem. A její pěvecký výkon byl znovu, tak jak je jejím zvykem, vynikající. Až mě trochu mrzí, že se něčeho podobného asi nedočkali lidé v zadních řadách, přibližně v místech vodní stěny, kde zas až tolik slyšet nešla. Jinak ale sázka na Martu Kubišovou vyšla bez jediné chybičky.

Úvod audiovizuální show s názvem Dreaming se příznačně věnoval oslavám města, a tak se na stěně, do které byl rovněž zasazen obličej, který byl asi nejvíce interaktivním prvkem, promítaly osobnosti města od jeho vzniku až takřka po současnost. Z čista jasna se pak na mobilní Černé věži vynořila operní diva Michaela Gemrotová a ve stylu Kubišové pohladila po duši náročného diváka, respektive posluchače.

Následovala pasáž, která opravdu začala připomínat snění. Uspat zaplněnou náplavku přilétl strýček Fido z oblíbené kreslené pohádky, načež se měl každý divák ponořit do spánku. Kaňkou na celém dojmu je určitě zvolená angličtina, která promítání na vodní stěnu doprovázela. Samo o sobě zvládli organizátoři předvést úchvatnou technickou podívanou, ale ne všichni byli schopni zvládat luštit, o čem se na náplavce mluví...

O snění ale v programu rozhodně šlo, kdo jen trochu show sledoval, našel fázi usínání, spánku, zmíněné sny a probuzení. Právě o snech se hodně diskutuje. Organizátoři dopředu upozorňovali, že ke snění patří i noční můry, a tak se dost možná budete i bát. Přesto byli někteří diváci překvapeni, když se náplavka zbarvila do ruda a zvuky nepřipomínaly žádné sny, z nichž se nechce člověk probudit.

A to je asi to, co nejvíce všechny rozděluje. Není to dechberoucí akrobatická show, není to ohňostroj, není to ani nic jiného. S pochopením se holt jen nesetkala strašidelná část snění, kdy se po náplavce procházela v rámci programu stvoření, které byste si rozhodně nepozvali domů. A nepřidávala tomu ani projekce na zdi, kde se promítaly různé hororové postavy.

Ač Dreaming úplně nepůsobilo jako jednotný celek, obsahově byl podtitul audiovizuální show naplněn. Závěrečný ohňostroj už byl jen drobnou tečkou za usilovným ročním snažením organizátorů, kterým se opět sluší vyseknout poklonu za celou realizaci. Mouchy jsou všude, o to víc na takové akci. Aspoň už teď mohou začít přemýšlet nad tím, jak jim v příštím roce zabránit. Protože něco takového je jen u nás a byla by škoda o akci tohoto formátu přijít.

Napsal Lukáš Dvořák a Jan Homolka