Písecké házenkářky hrály zápas na sopečných ostrovech u Islandu. Cestovaly přes 30 hodin
Využít musely autobus, letadlo i loď. Písecké házenkářky mají za sebou dobrodružnou cestu za pohárovým utkáním, které Jihočešky sehrály na Vestmanských ostrovech na jihu Islandu. Na trase je překvapily mimo jiné devět metrů vysoké vlny.
Sokol Písek prošel až do osmifinále Evropského poháru. Házenkářky nejprve vyřadily bosenský klub a poté pražskou Slavii. Tým se těšil na zápas v zahraničí, což platilo i pro asi nejnáročnější cestu na Island. „Uřímně nejméně jsme chtěli do Dunajské Stredy, naopak o Islandu holky mluvily dost,“ směje se Petr Soušek, vedoucí družstva.
Los nakonec rozhodl právě o Islandu. „Bavili jsme se s kolegy, že to je asi poprvé, kdy nějaký písecký tým opouští pevninskou Evropu. Ten dvojzápas je určitě jeden z významných momentů v historii klubu, koneckonců jsme se dostali mezi 16 nejlepších týmů v této pohárové soutěži,“ zmínil Soušek.
Na přípravu cesty měl klub pouhé dva týdny. To byla výzva. Vestmanské ostrovy jsou totiž souostroví, které se nachází zhruba 12 kilometrů jižně od Islandu. Místo vzniklo vulkanickou činností a dnes na zhruba 17 kilometrech čtverečních žije něco málo přes čtyři tisíce obyvatel.
Devět metrů vysoké vlny
Házenkářky vyrazily 8. ledna na dlouhou cestu z jihu Čech do zhruba pět hodin vzdáleného polského města Vratislav. Odtud letěl tým přes tři hodiny přímým spojem do Reykjavíku. „Tam jsme museli přespat, protože trajekt vyplouvá na ostrovy pouze dvakrát denně. Druhý den ráno jsme jeli asi 40 minut do přístavu a už po cestě jsme dostali varování před extrémními vlnami. To se potvrdilo. Vlny byly vysoké devět metrů, bylo to velmi náročné. Běžně trvá plavba tři hodiny, my ji měli o hodinu delší,“ vzpomíná Soušek.
Jihočešky si tak užily až závěr plavby, kdy je ohromila místní příroda. „Vypadá to tam jako v Pánovi prstenů, jsou tam skály, sopky a všude spousta racků,“ usmívá se vedoucí družstva.
Tým tam byl na začátku ledna, ale paradoxně bylo na ostrovech tepleji než v Česku. Díky Golfskému proudu se teplota dostala na zhruba šest stupňů Celsia. „Nezvyk byl krátký den. Slunce vyšlo v 11 hodin a zapadlo ve tři odpoledne,“ líčí Soušek.
Házenkářky oba zápasy prohrály
Písecké házenkářky, které na místo dorazily po 31 hodinách, po příjezdu absolvovaly trénink a seznámily se s halou.
Ve dvojzápase ale s týmem ÍBV prohrály obě utkání poměrem 20:27 a 29:33. „Byla to skvělá zkušenost a možnost setkat se s jiným stylem házené než v Česku či na Slovensku. Soupeřky hrály silověji, byly běhavější a atletičtější, řadu branek nám nastřílely díky protiútokům,“ shrnul Soušek.
Hráčky nebyly tak zklamané z vyřazení, ale mrzela je v některých pasážích předvedná hra. Dvojzápas byl pro tým velkou zkušeností.
I cesta zpět byla náročná. V neděli ve 13 hodin hrál Sokol Písek druhý zápas a po něm se tým vydal na loď. Tentokrát byla hladina klidná, cestu domů ale překazil silný vítr. Kvůli němu musela letecká společnost zrušit let, a tak sportovkyně zůstaly v Reykjavíku o den déle. Domů se tým dostal až v noci z pondělí na úterý.
